Je to tady. Poslední kapitola vyšla před pár minutami a já nevím, jestli mám být ráda, že se mi to povedlo nebo být smutná, že už to končí. Skončilo to naprosto jinak, než jsem původně plánovala a Robyn a Wessovy přišlo do cesty tolik událostí a zvratů, že to není ani možné. Ale já si je zamilovala od samého začátku. Jsou to pro mě takové moje děti, které jsem vytvořila a kterým píšu jejich život rukou osudu.
Každopádně, tímto bych chtěl poděkovat každému, kdo si můj příběh přečetl a vydržel až sem. Věřím, že mnozí z vás mě momentálně budete chtít zaškrtit, ale to k tomu patří. Děkuji, že jste to vydrželi a že jste se do něj vůbec pustili! Vy jste ti, kteří autora pohání k dalšímu a dalšímu psaní.
Taky bych chtěla poděkovat lidem, kteří mě celou dobu podporovali. Bez nich bych to totiž nikdy nezvládla. Oni byli mojí motivací, mojí radostí a zároveň i strachem, co na další a další kapitolu řeknou.
Moc děkuji Peti (ona ví), protože to ona při mě stála od samého začátku a pokaždé mi psala svůj názor. Pokaždé mi nadávala, že jsem ji rozbrečela a že už konečně musí být spolu. Dál bych moc chtěla poděkovat Bobulce mojí , protože i ona každou moji kapitolu čte, jako by to byl ten nejlepší příběh na světě. Podporuje mě, hecuje do psaní a nadává, když nic nenapíšu.
Budu ráda, za každý komentář a za každý názor :-*
S láskou, vaše Mousí
YOU ARE READING
Znovu na ledě
Teen FictionBývala jsem dobrá. Sakra, bývala jsem nejlepší. A teď jsem tady, v Bostonu v Americe. Můj život se radikálně změnil a já přistoupila na to, že budu dělat "chůvu" bandě namyšlených hokejistů. Tak mi držte pěsti, snad to dopadne dobře.
