Znovu na ledě

Dobré ráno

Nechala jsem se unášet v říši spánku a musím říct, že tak krásně se mi už hodně dlouhou dobu nespalo. Takže když mi sluneční paprsky zasvítily do obličeje a já je mhouřila, i když byly zavřené, trochu jsem zavrčela. Vysoukala jsem ruce nad peřinu a promnula si oči. Bylo tak těžké je otevřít. Až moc těžké.

Zašátrala jsem na druhé půlce postele. Až to mě donutilo oči otevřít. Byla totiž prázdná. Studená. A hlavně prázdná. Říkala jsem už, že byla prázdná? Vystřelila jsem do sedu a málem shodila připravenou snídani, které byla položená na kraji postele. Vypískla jsem a rychle přidržela tác položený na peřině, abych jeho obsah nevysypala a hlavně nevylila. Bylo to o fous.

Na velkém snídaňovém tácu byla hotová hotelová snídaně. Jako první mě upoutal horký šálek černé kávy, ze které se ještě kouřilo a tak lahodě voněla, až jsem zavrněla blahem. Byl tam tady francouzský máslový croisaint, džus, koblihy... Vypadalo to naprosto dokonale. Sbíhaly se mi sliny.

Přisunula jsem se blíž a okamžitě popadla hrnek s kávou. Objala jsem ho dlaněmi a přitáhla si ho blíž k sobě. Zhluboka jsem vdechla vůni, které mi do žil napumpovala novou energii. Něco mi ale na hrnku překáželo a tak jsem ze spodu přejela rukou. Na peřinu dopadl malý lísteček. Natáhla jsem se pro něj a musela se okamžitě usmát. Byl to lísteček se vzkazem.

Roztřeseným rychle psaným písmem na něm stálo:

Dobré ráno princezno.
Věděl jsem, že vezmeš jako první kávu!
A pro případ, že ne, jsou přání všude :-D dobrou chuť
Wess

Okamžitě jsem nadzvedla skleničku s džusem a opravdu. Byl tam další lístek s přáním dobrého rána. Zvedla jsem talířek s koblihami a i tam byl lísteček s přáním. Nahlas jsem se rozesmála. Ten kluk byl neskutečnej. Pak že hokejisti jsou jen tupý frajeři.

V klidu a tichu rána jsem si vychutnala snídani. Sice mě trochu mrzelo, že jsem Wesse nenašla vedle sebe. Ale tím, jakou mi připravil snídani a přáníčka, tím to všechno odčinil. Usmívala jsem se po celou dobu, jako bych vyhrála v loterii. Divila jsem se, že mě ještě nebolí tváře.

Po snídani jsem vstala a měla energie na rozdávání. Vběhla jsem do koupelny a chtěla se dát dohromady. V hlavě se mi začínal rodit plán. Velice rychle jsem se osprchovala. Ranní sprcha byl takový můj další rituál. Kdysi jsme ho dodržovala každé ráno. Po běhání to byla bomba.

Vyběhla jsem ze sprchy a omotaná v ručníku jsem se na sebe podívala do zrcadla. To co jsem v něm uviděla, mi téměř vyrazilo dech. Zpět se na mě dívala usměvavá dívka s rozcuchanými blond vlasy a jiskřičkami v očích. Tuhle dívku, už jsem tak hrozně dlouho neviděla.

Rychle jsem si vyčistila zuby, nanesla lehký make-up a učesala vlasy. Nechala jsem je rozpuštěné jen tak splývat po zádech dolů. Byly lehké jako pírko. Užívala jsem si to, protože většinou musely být sepnuté pod hokejovou helmou a dostávaly dost zabrat.

Na sebe jsem hodila obyčejné tmavé ryfle, černé tričko a přes ní chlupatou vestu. Doběhla jsem pro telefon, kde mě zarazil počet příchozích zpráv a zmeškaných hovorů. Otevřela jsem je. Všechny byly od Tylera nebo Ramba. Na moment můj úsměv pohasl, ale cosi uvnitř mě mi našeptávalo, ať to dneska neřeším. Ať si jednou konečně užívám dobrou náladu.

Já ten hlas poslechla. Vyskočila jsem z přijatých zpráv, a aniž bych odpovídala, zastrčila jsem telefon do zadní kapsy džínů. Na chodbě si obula bílé conversky, popadla klíče od byt a auta a pádila pryč. Dveře bytu za mnou s rachotem práskly, ale mně to nevadilo. Dneska ne. Dneska jsem měla dobrou náladu. Bylo mi to naprosto ukradené.