Znovu na ledě

My littel unicorn

Tu noc jsem spala jako dudek. Opět. Padla jsem do peřin, totálně vyčerpaná, ale naprosto spokojená. Přikrývky hřály, noční hluk odplul do dály a nikdo mi pod okny netroubil nebo falešně nezpíval serenádu. Byla jsem v ráji.

Ráno mě po tvářích hladily paprsky slunce, které se prodíraly skrz slabé záclony mé ložnice a dodávaly okolí třpytivý vzhled. Promnula jsem si oči a posadila se na posteli. Peřina ze mě sklouzla dolů a na kůži jsem ucítila hřejivou sílu ranního slunce. Bylo jako hřejivé prsty, které se dotýkaly mé pokožky. Protáhla jsem se, zívla si a pak hnedka s úsměvem vyskočila z postele. Nazula jsem si chlupaté pantofle a utíkala do kuchyně.

Cestou jsem minula rádio ležící na komodě. Prudce jsem zabrzdila, až jsem se sklouzla po linu podlahy. Přiběhla jsem zpátky k rádiu a zapnula ho. Z reproduktorů se ozval hlas zpěváka mojí oblíbené skupiny Three Days Grace. Okamžitě jsem zapnula zvuk na maximum, až se po celém bytě rozlehl zvuk baskytary.

Za zvuku hudby, která vyplňovala celý můj byt, jsem docupitala do kuchyně, otevřela poličku a vyndala z ní můj oblíbený hrnek. Když jsem hod držela v rukou, automaticky jsem se usmála. Mám ho od mého bratra. Přivezl mi ho ze svého úplně prvního turné s kapelou. Nedala jsem na něj dopustit. Byl ve tvaru jednorožce s nápisem „My little unicorn".

Postavila jsem hrnek pod kávovar, když se z rádia rozezněl refrém písně a já neodolala a musela si zpívat s ním.

„Over and over, over and over. I fall for you. Over and over, over and over. I try not to. Over and over, over and over. You make me fall for you. Over and over, over and over. You don't even try."

Už je to pěkná chvíle, co jsem tuhle písničky slyšela naposledy. Zpívala jsem si spolu s Adamem Gontierem a čekala, až se mi uvaří káva. Stála jsem tam a pohybovala boky do rytmu. Na tváři úsměv od ucha k uchu. Tričko pyžama mi padalo z jednoho ramene dolů a pantofle při mých tanečních kreacích pleskaly o podlahu. Házela jsem hlavou, až vlasy lítaly všude kolem. Ale bylo mi to úplně jedno. Byla jsem prostě spokojená.

Crrrrr!!

V momentě jsem se zarazila, když zazvonil zvonek. Zkoprněla jsem na místě a přemyslela, kdo to může být. Trvalo mi celou věčnost, než jsem si uvědomila, že bych se měla pohnout a jít otevřít. Vypla jsem kávovar, rozběhla se ke dveřím a cestou ztlumila muziku, aby Adam Gontier nevyřvával na celý bytový komplex. Ani mě nenapadlo podívat se kukátkem, kdo se za dveřmi nachází. Prostě jsem odemkla a dveře rozrazila.

Kéž bych to neudělala. Kéž bych se předem podívala. Když se dveře rozlétly, okamžitě jsem strnula. Začínala jsem si plně uvědomovat, co mám na sobě - ty nejkratší pyžamové šortky ever, obří tričko, které mi na jednom rameni padalo a odhalovalo víc, než bych si byla přála. A co nejhorší na hlavě jsem měla účes ala vstanu a jdu – rozumějte vrabčí hnízdo, vlasy rozlétané na každou stranu a totálně zacuchané. Nemluvě o nevyčištěných zubech. Muselo mi táhnout z pusu.

Bože, co tady dělá?

Třeštila jsem na něj oči a nebyla schopná slova. To že stál před mými dveřmi, teď ráno, široce se na mě usmíval a opíral se paží o zeď, bylo to nejvíc sexy, co jsem kdy po ránu viděla a já před něj vylezu jako strašák. Automaticky jsem si začala tahat jednou rukou tričko nahoru a druhou jsem si prohrábla vlasy ve snaze je alespoň trošku uhladit.

„Dobré ráno, princezno," usmál se na mě. Já na něj jen civěla a dál stála mezi dveřmi. Totálně vykolejená. Totálně zkoprnělá.

„Máš tady mejdan, nebo můžu dál?" mrkl na mě a jeho pohled sjel po celém mém těle. Prohlídl si mě pomalu od hlavy až k patě. Až příliš pomalu. Přejížděl očima po každém kousíčku mého těla. Teprve teď si uvědomil, co mám na sobě. Viděla jsem, jak na sucho polkl a oči mu při tom pohledu potemněly. Příliš pomalu, s příliš velkou snahou, po příliš dlouhé době, donutil svoje oči pohnout se a pohlédnout do těch mých. Byly tak černé, jako noc. Temnota proti nim byla břídil.