Znovu na ledě

Poslední buly

Na zápas jsem dorazila. I když musím přiznat, měla jsem chuť se na to vybodnout a prostě to vzdát. Sbalit se, prásknout za sebou dveřma, a už se tam neobjevit. Protože v skrytu duše jsem s Wesem souhlasila. Alespoň z části. Už nejsem hokejistka. Bývala jsem, ale teď už ne. Takže z jakýho titulu bych jim měla říkat, co mají dělat? Nikdy mě hrát neviděli, neznají mě.

Jenže moje svědomí mi to nedovolilo. Takže jsem tam šla a snažila se být neviditelná. Po té scéně s Wesem, jsem si to přála. Seděla jsem na kraji domácí střídačky a tiše pozorovala dění okolo. Dav lidí nad námi, vlastně všude okolo nás, hučel, křičel, šílel. Ještě chvíli a snad by mi i praskly ušní bubínky, kdyby mi po první třetině Owen v šatně nepodal vatové špunty do uší. Panovala dobrá nálada, vedli jsme o jednu branku a týmu se dařilo.

Ve druhé třetině hráči ale jakoby stagnovali. Nepadla žádná branka. Jediné, co se neustále opakovalo, bylo vyloučení hráčů na jedné a druhé straně. Byl to sice přátelák, ale ani jeden tým nechtěl prohrát. Bostonští medvědi se rvali jako pořádný šelmy a kluci z Tampy jak by smet.

Ve třetí třetině, která se právě odehrávala, jsem si nervozitou málem začala trhat vlasy. Kluci začínali ztrácet kontrolu nad pukem a to mělo za následek dva rychlé góly protivníka a taky jednogólový náskok. Pro nás jednogólovou ztrátu. Není to ještě žádná prohra, ale po tom, co tam momentálně předvádí, to prohro nejspíš bude.

Bylo na nich vidět, jak se snaží. Bojují zuby nehty, ale ta zatracená plochá černá napůl kulatá věc ne a ne padnout do soupeřovy brány. Čas na hodinách neúprosně plynul a gól byl v nedohlednu. Ani Wesovy se v této třetině nedařilo. Dělal pořád dokola ty stejné začátečnické chyby a to mu bylo osudným. Zrovna se vrátil z trestné lavice a ke mně na lavičku dosedl zničený Owen. Vlasy měl zpocené a ztěžka oddechoval. Ubránili přesilovku, ale bylo to o prsa japonský striptérky.

„Co máme ksakru ještě udělat?" pronesl naštvaně. Nebylo to úplně určené mě, ale v tu chvíli jsem dostala nápad. Vím, že si ode mě Wes nenechá poradit, ale trenéra by poslechnout mohl. Usmála jsem se na Owena, stiskla mu rameno a rázovala si to za trenérem.

„Trenére na momentík..." oslovila jsem ho. Jeho obličej byl brunátnej hněvem a bylo na něm vidět, že už neví kudy dál. Netušil, co se to s týmem děje. Hodila jsem na něj pohled toho typu, že se se mnou nemá cenu hádat a tak si jen povzdech a popošel o kus dál. Ženský no...

Vylíčila jsem mu svoji teorii a návrh, co by se dalo udělat. Bylo na něm vidět, že si to promýšlí a po nekonečně dlouhé době konečně přikývl. Usmála jsem se a vrátila se na svoje místo. Ruce jsem zabalila do pěstí a stiskla v nich palce. Tohle musí vyjít!

Rozsvítil se ukazatel a halou se roznesl hlasatelův hlas: „Time out pro tým Boston Bruins."

Všichni naši hráči se sjeli ke střídačce a trenér jim něco horlivě vysvětloval. Doufala jsem, že jim tlumočí můj plán. Základ však byl, neříct jim, že to napadlo mě. Musí věřit, že celou situaci zvládli sami. Nakonec si trenér vzal bokem Weslyho.

Trenér kreslil pohyby na tabulku ve svých rukou a Wes přikyvoval, že rozumí. Pak ho trenér poplácal po rameni a Wes, spolu s dalšími čtyřmi hráči a Zacharym, vyjel na led. Ozvala se siréna a hra mohla pokračovat. Na ukazateli zrovna časomíra překročila poslední dvě minuty.

Zírala jsem na hráče a v duchu se začínala asi i modlit. Sekundy utíkaly jako splašené. Bylo před náma poslední buly. Na ní se chystal Owen. Předklonil se, položil hokejku na led a zadíval se do očí protihráči. Přes masku se uchechtl a svoji pozornost poté přemístil k puku.

Ozvalo se zapískání, rozhodčí vyhodil puk a oba, jak Owen, tak protihráč, se po něm vrhli. Ve směsi hokejek a mužských těl jsem na sekundu ztratila puk z dohledu, až nakonec vystřelil a klouzal po ledě... směrem k Mathiasovi. Ten neváhal, sebral puk, přihrál ho Owenovi, který se mezi tím přesunul od buly do útoku. To už se přesouvali všichni hráči a Owen překročil dělící čáru. Pak puk vypálil.

Ale ne směrem na branku. Přihrál ji Wesovy, který za jízdy puk spacifikoval a v plné rychlosti si to šinul na protivníkovu branku. Než se protihráči stačili vzpamatovat, Wes udělal slušnou otočku a obrat o stoosmdesát stupňů. Obehrál tak bránícího hráče Tampy a vystřelil. Naznačil ránu pod betony, ale na poslední chvíli, bez jakéhokoli náznaku hokejku prudce zvedl a puk vletěl do sítě brány těsně nad brankářovým pravým ramenem.

Světla ohlašující gól se rozsvítila a sekundu na to se rozezněla siréna ukončující dnešní přátelský zápas. Kluci vyjekli, vrhli se na sebe a hlavně na Wese.

To samé udělala celá střídačka, včetně mě. Kluci se vrhnuli na led a oslavovali. Trenér měl na tváři spokojený výraz. Pokýval na mě a pak se přidal k oslavujícím hráčům.

Vyhráli jsme