Znovu na ledě

Koncert

Momentálně mám za sebou týden jako asistentka trenéra a musím říct, že si tady prozatím připadám úplně bezcenná a zbytečná. Jediné, co mi trenér dovolí dělat, je rozcvička s hráči. Pak mě postaví za mantinel a nechá mě, ať si dělám, co uznám za vhodné. A abych pravdu řekla, jsem docela zklamaná. Čekala jsem něco jiného. Myslím, že mám na víc. Mám hodně zkušeností a dobré oko. Ale tím, že budu hráčům dělat tělocvikáře na rozcvičku a pak se klidím z ledu, tím nic nezmůžu. Začínala jsem být otrávená.

Seděla jsem u baru a před sebou měla rozpité pivo. Vzpomínala jsem na moje ostatní začátky. První dny byly vždycky dost hektické. Pamatuju si svoje začátky v mládežnickém hokeji. Bylo mi myslím devět. Zrovna jsem dostala svoje první pořádný brusle a vzali mě do týmu. Byla jsem tak nadšená, až jsem si vůbec neuvědomila, že se proti mně řítí o třicet kilo těžší obránkyně a chystá se mě převálcovat na cimpr campr.

V tom mě z mých myšlenek vytrhlo zvonění. Vytáhla jsem telefon a podívala se, kdo volá. Když jsem uviděla jméno na displeji, musela jsem se usmát. Okamžitě jsem hovor přijala.

„Nazdar cizinče," pozdravila jsem zvesela. Už dlouho jsem neslyšela jeho hlas a sakra, že mi chyběl.

„Nazdááááár. Jak se má moje nejoblíbenější sestřička ze všech?" zeptal se okamžitě a já se musela smát. To je celý on.

„Ty pako, já jsem tvoje jediná ségra," protestovala jsem.

Tyler se zachechtal do telefonu. „Vidíš to, a stejně tě mám nejradši."

Smála jsem se na celé kolo, až se po mě lidi v klubu otáčeli.

„Už jsi tady?" zeptal se, jakmile jsme se oba dosmáli. Přikývla jsem se na souhlas, ale uvědomila jsem si, že mě nevidí a tak jsem odpověděla, že ano.

„Počkej, kde jsi, hnedka jsem u tebe!" vyhrkl a zavěsil.

Seděla jsem u baru, popíjela pivo a čekala na svého bratříčka. Je jedno, že řekl, že tu hnedka bude. U něj hned znamená se zpožděním tak nejmíň půl hodiny. I když dneska držel svůj prozatimní rekord. Seděla jsem tady už skoro hodinu od toho, co řekl, že u mě bude hned. Ale nebrala jsem to špatně. To vůbec ne, byl to můj brácha a já na tohle všechno byla zvyklá. Vždyť jsme spolu vyrůstali. Takže už mě u něj nemůže vůbec nic překvapit. Nebo v to aspoň doufám.

V tom mě chytly okolo pasu dvě velké svalnaté paže. Pořádně mě zmáčkly a dotyčný mi vlepil pusu na temeno hlavy.

„Tak tady je náš malej Robyn," smál se Aiden a nepouštěl mě. „Jak se má náš šampión?" zeptal se a dál mě svíral v náručí.

„Čau Rambo," oplatila jsem mu škleb a rukou mu rozcuchala pečlivě nagelované vlasy. Sotva jsem mu na hlavu dosáhla. Byl velkej jako hora a já se svými sto padesáti pěti centimetry jsem mohla hrát trpaslíka v pohádce o Sněhurce.

„Hééééj!" protestoval a okamžitě mě pustil. Začal si vlasy upravovat. Vyplázla jsem na něj jazyk a otočila se k bráchovi. Okamžitě mě popadl do náruče a objal. Držel se mě jako klíště.

„Dobře, dobře pijavice. To stačí," protestovala jsem a snažila se vymanit z jeho sevření. Usmíval se na mě jako měsíček na hnoji. Už je to nějakej čas, co jsme se naposledy viděli. Já celou dobu žila v Evropě a on byl s kapelou ve státech. Čili, rovná se naprosto nekompromisní nulovej kontakt.

Abych vám to objasnila. Můj drahý bratříček je ve státech na turné. Založil s nejlepším kamarádem kapelu a už nějaký ten rok cestují všude možně po světě, koncertují a jsou sakra úspěšní. Fanynky po nich šílí a já se z nich míním zbláznit. Protože Tyler není jen můj bráška, ale taky můj nejlepší kamarád. Od malička jsme se od sebe nehnuli, byla jsem jako jejich stín. Jeho a Ramba. Jo vlastně sorry, Rambo není Rambovo skutečný jméno. Ve skutečnosti se jmenuje Aiden, ale nikdo mu u nás doma neřekne jinak než Rambo. Kdo ví, co za tou přezdívkou stojí. Nejspíš asi jeho mohutná postava a svaly hodné kulturisty.

„Jsem rád, že jsi přišla."

„Přece bych si nenechala ujít koncert svého bratříčka a mého věrného poskoka," zaševelila jsem a zamrkala řasama jako panenka. Všichni jsme se začali smát. „Kde jsou vlastně ostatní?" zeptala jsem se a rozhlížela se okolo.

„Jsou vzadu, připravujou se, za pár minut začínáme," informoval mě brácha.

Plácla jsem ho po ruce. „Tak co tady ještě děláte. Mazejte, vy dva. Ať to nezmeškáte." Hnala jsem je zpátky do zákulisí. Nemohla jsem se dočkat, až je zase uslyším hrát naživo.

Už zacházeli za plentu, když se z ní znova vynořil Tyler a hodil po mě jakýsi hadr. Chytila jsem ho a zmateně se po něm podívala.

„Obleč si to!" rozkázal mi a zase zmizel za plentou v zákulisí. Rozložila jsem to, co mi hodil a zjistila, že je to jejich fanouškovské tričko. A dokonce je podepsaný. Můj úžasnej bráška, myslí na všechno.

Oblíkla jsem si tričko a vrátila se k baru. Znovu jsem se posadila a popíjela svoje pivo.

Když se všude zhaslo a na podium vylezli moji kluci, otočila jsem se a pozorně poslouchala. Zahrály pár písniček a lidi kolem šíleli. Byla jsem na ně pyšná.

Zrovna dohrála moje oblíbená písnička, kterou Tyler složil snad ve svých šestnácti. Odhrnul si zpocené vlasy z čela a usmál se. Mikrofon si znovu přiložil ke rtům.

„Doufám, že si dnešní večer užíváte?" zeptal se a přejel pohledem po publiku. Ozvalo se radostné hučení a skandování. Brácha se usmál. „To je dobře. Dneska je totiž vyjímečnej den," pronesl. „Dneska je tady s náma někdo, kdo je pro mě hodně důležitej."

Natáhl ruku a ukázal do davu. Ten podlej hajzlík, myslí mě. Ukazoval na mě a naznačoval mi, že mám jít za něma. Kroutila jsem hlavou a smála se. To nemůže myslet vážně. On se už dočista zbláznil!

„No tak! Zatleskejte jí, ať se nebojí," povzbuzoval dav. „Pojď za náma malej Robyne. Nenech se přemlouvat!"

Dav šílel a všichni se dívali, koho tím myslí. Musela jsem se smát. On to opravdu udělal. Povzbuzovali mě, hvízdali, byli nadšení. A já se křenila jak malá holka. Tohle přesně se mnou dokázal provést jen on - brácha za všechny prachy.

Tak fajn, pomyslela jsem si. Dnešek je můj! Sklouzla jsem z barové židličky a namířila si to k podiu. Lidi mi uhýbali a pozorovali mě. Cítila jsem na sobě jejich pohledy. V jednu chvíli jsem se otočila, pohlédla dál od ostatních a moje oči se setkaly s dalšími. Ty už jsem znala. Byly velké, temné a zatraceně rajcovní. Kdejaká by se v nich dokázala utopit a on to samozřejmě moc dobře věděl. Podívala jsem se pozorněji a zjistila, že je tam celá banda. Jo jasně, to jenom já musím jít do baru, kde chlastají moji svěřenci, co ze mě mají jenom prdel.

Oklepala jsem se a razila si to dál k podiu, kde mě dál Tyler povzbuzoval. Hecoval dav okolo nás a všichni se dostávali do varu. Pomohl mi vyskočit nahoru a jednou rukou si mě přitáhl k sobě. Usmíval se od ucha k uchu. Moje myšlenky byly ty tam. Stála jsem tam, společně se svým bráchou, usmívala se a byla naprosto spokojená, po hodně dlouhé době.

„Znáte ji? Chcete ji slyšet zpívat?" burcoval akorát dav a dostával je do varu. „Tohle je moje drahá sestřička," obrátil pozornost ke mně. „Robyn, pozdrav všechny!"

A já byla v takové euforii, že jsem neodolala a zamávala lidem v davu pod sebou. Bylo to jako kdysi. Jako když jsem vyhrávala zápasy, dávala goly a lidé šíleli... Brácha si mě dál držel u sebe. Kývl na kluky a začali oni hrát.

„Uvolni se a užívej si to," šeptl mi do ucha, usmíval se. A já ho poslechla. Všechny jejich písničky jsem znala nazpaměť, několik z nich jsem dokonce pomáhala skládat. Takže jsem se řídila jeho radou, odsunula stres do pozadí a uvolnila se. Zpívala jsem s nimi.