Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 63

U stolu nastalo opět hrobové ticho. Bylo tam takové ticho, že byste slyšeli i špendlík spadnout na zem. Najednou se všechny pohledy upřely na Noru.
,,Proč mám o tomto rozhodnou já? Neřekla jsem jim snad, aby šly klidně ony samy? Nechce se mi tam nahoru, ale to co řekla Avianna... Má nejspíš pravdu. Ale kam se vrátím? K Luciferovi? Azazelovi? Je pravda, že nejvíc mě zasáhl asi Azazel," Nora zvedla hlavu od stolu a podívala se na všechny. ,,Půjdeme nahorů. I ty Quelisi," podívala se na ně rozhodně.

Azazel a Lucifer seděl každý ve svém sídle v obývacích pokojích. Sice seděli odděleně, ale jejich myšlenky byly stejné. Oba dva přemýšleli, jak dostat Noru zpátky k nim. Přemýšleli nad tím, co jim jejich matka nebo snad otev řekl.
,,Musí chtít sama."
Zněla jim její slova v hlavě.
,,Mohli byste se dozvědět něco, co vědět nechcete."
,,Dozvědět se co?" praštili oba dva zároveň rukou do stolku, když v tom na jejich dveře někdo zaklepal.

Ještě předtím, než obě děvčata zaklepala na dveře u svých otců, se s Norou zastavili na vrcholku nad propastí. Nora je musela všechny postupně vynést nahorů. Všechny do svých rukou sebrat nezvládla. Nejvíce se bála, když brala s sebou Quelise nahorů. Byl to velký risk. Nevěděla, co mu to může udělat. Když s ním přistála na rudém písku, čekala, co se stane. Chvíli všichni čekali. Nic. Nora, Avianna a Livianna si zároveň oddechly.
,,Nečekala jsem, že se můžu vrátit jen tak," podívala se kolem sebe Nora. Začaly se jí vybavovat vzpomínky, které na tomto místě zažila. To jak se tu poprvé políbila s Luciferem. Jak chtěla zaútočit na jednu z dvojčat. Mazikeen a Lilith. Vzpomněla si na jejich jména. Jak se tu loučila s Delii a konečný skok do propasti. ,,Delie, Balmone, doufám, že jste v pořádku."
,,Má paní, nemám tu z čeho postavit nějaké přístřeší," podíval se kolem sebe i Quelis.
,,To je v pořádku. Nedělej si starosti. Vím kam když tak můžeme jít," usmála se Nora.
,,Kam?" zeptala se dvojčata jednohlasně.
,,K vaší tetě Astaroth," podívala se směrem, kudy mají jít a pomalým krokem se vydala k sídlu.

Všichni čtyři stáli před vchodem do obrovského sídla. ,,Zajímavé, že nás nepozdravili její pekelní mazlíčci," poznamenala Nora a už zvedala ruku na náznak toho, že zaklepe, ale dveře se před jejím nosem otevřely ještě dřív, než to stihla udělat.
,,Noro?" dívala se na ní překvapeně, pro ni, tak dobře známá tvář.
,,Astaroth," usmála se na ní: ,,omlouvám se," z úsměvu se najednou stala provinilá tvář, po které si mapovaly cestu slzy.
,,Ach, můj ty otče, Noro," vrhla se jí také se slzami v očích Astaroth kolem krku. ,,Neomlouvej se. Ty za nic nemůžeš," uklidňovala ji i sebe zároveň. Podívala se pak před sebe a spatřila další tři osoby stojící za Norou. Na jedné z nich jí zůstal pohled stát. ,,Aza.." zarazila se. Nora se vymanila z jejího sevření a otočila se směrem, kam se dívala Astaroth.
,,To je moje a Azazelova dcera Avianna," představila první z nich. Pak přestoupila k druhé své dceři. ,,Tohle je Livianna. Moje a Luciferova dcera," přestoupila k další osobě: ,,A tohle je Quelis. Přidal se ke mě, když jsem skočila do propasti," vysvětlila rychle a stručně.
,,Jste jim tak podobné. To není možné. Jak to? Jak to, že máš každou dceru s jiným?" dívala se z jedné na druhou.
,,Heteropaternální superfekundace," vysvětlil Quelis.
,,Počkat. Ty jsi jeden z prvních. Jaká je tvá skutečná podoba? A jak to, že jsi tady?" byla čím dál tím víc zmatená.
,,Tak ještě jednou. Quelis se ke mě přidal v propasti. Našla jsem ho hladovějícího pod kořeny stromů. Viděla jsem jeho pravý vzhled. \hlava jako psí lebka a na ní rohy. Ruce a nohy jako kořeny. A dostala jsem ho nahorů já. Bylo to riskantní, ale z nějakého důvodu, se mu nic nestalo."
,,Chápu, ale kvůli tomu tu asi nejste," zastavila ji a začala se probírat ze šoku. ,,Pojďte dovnitř," pozvala je dál.
Všichni společně vešli do společenské místnosti. Všichni čtyři se posadili na gauč vedle sebe a Astaroth se usadila naproti nicm do křesla. ,,Tak konečně si se vrátila," usmála se.
,,Víš, vrátila jsem se kvůli nim," poukázala Nora na své dcery. ,,Chtějí se setkat se svými otci," oddechla si a složila ruce křížem na svoji hruď. ,,Nemohu jim v tom bránit. Mají na to právo."
,,A ty se snad nechceš setkat s jedním z nich? Kdyby jsi jen věděla, co mají v plánu."
,,Co máš přesně na mysli?" zaujala Noru.
,,Chtějí tě jít tam dolů přesvědčit, aby si se vrátila. Dokonce se na vlastní pěst vydali k našemu otci tam nahoru," ukázala prstem směrem do stropu.
,,Proč?" zašeptala.
,,Milují tě, oba dva. Jenže tvé srdce se rozhodlo pro jednoho. A tak nějak víme koho," pousmála se a objevili se jí znovu slzy v očích. ,,Azazel konečně bude šťastný a ty taky," utřela si je dlaní. ,,Ale víš ty co. Mám nápad. Vyšleme prvně tvé dcery ke každému z nich. Každou k jejímu otci a oba dva přivedou sem. Bude to jednoduché," usmála se na dvojčata.

Livianna a Avianna byly teda poslány každá ke svému otci. Stály již u dveří a plné vzrušení čekaly, co se bude dít. Když se před nimi otevřely dveře, uviděly před sebou každá muže, který vypadal takřka přesně jako ony a byly asi o dvě a půl hlavy vyšší. Mlčeli a proto se dvojčata odhodlala promluvit jako první.
,,Ahoj, tati," promluvila každá na svého otce.