Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 21

Nora se z knihovny rozběhla zpět do svého pokoje. Po cestě si opakovala všechny informace, co získala od Balmona. „Azazel trestá lakomství, Lucifer pýchu, Enlil hněv a Astaroth smilstvo. Ale kdo trestá lenost, závist a nestřídmost?" zarazila se nad touto otázkou. Posadila se na postel ve svém pokoji a začala si sundávat obvazy ze své poraněné ruky a nohy. Když je měla dole byla překvapená. Čekala, že jí na ruce a noze zůstanou jizvy od popálenín, ale nikde nebylo po spáleninách ani památky.

Balmon a Delia na Noru čekali u vchodových dveří. Nora k nim během minuty doběhla. Delia si jí prohlédla od hlavy až k patě. Poklekla k její noze, kterou měla poraněnou. Pohladila jí po ní a pak si stoupla a chytila jí za její ruku. Udělala to stejné. Pousmála se sama pro sebe. Pak se jen podívala Noře do očí a usmála se na ní ještě víc.
„Delio, děkuji," udělala první krok Nora a objala ji. Delia jí jen objetí opětovala. „Co to bylo za mast?" zeptala se zvědavě.
„Ehm," odkašlal si Balmon. Byl nervózní. „Můžeme jít? Delia ti to vysvětlí později," proměnil se do své kočičí formy. Delia a Nora se jen na sebe podívaly a pak zároveň na Balmona. Jen kývly na souhlas.

Procházeli rudou pustinou. Nechali Delii, aby je vedla. Nora a Delia byly pořád na pozoru. Moc dobře věděly, co se může stát, kdyby se přestali soustředit na vše kolem sebe. Balmon už nevydržel to jejich napětí. „Prrroč jste pořád tak napjaté?" proměnil se do lidské podoby.
„Balmone, sám si mi řekl, že je to tu nebezpečné," poznamenala Nora. „Navíc vím, co se už tu dá očekávat, když nebudeš dávat pozor na věci kolem sebe, tak jako se stalo mě," začala se znovu rozhlížet kolem.
„Vím, že jsem ti to říkal, ale nic kolem nás necítím," porozhlédl se taky. Delia se na něj jen otočila. Podívala se na něj varovně. „Delio," zarazil se Balmon: „jak to myslíš?" Delia si jen jednou rukou dotkla jejího nosu, potom oka a ucha. Následně roztáhla ruce a ukázala na vše okolo sebe. Balmon se na ní pořád nechápavě díval. Nora jen protočila očima.
„Hlavně, že něčemu rozumíš a něčemu ne, Balmone," rýpla si do něj a usmála se. „Delia tím chtěla říct, že i když je necítíš, nevidíš a ani neslyšíš jsou všude kolem nás," přeložila Nora.
„Jsi si tím jistá?" podíval se na Delii. Ta jen kývla na souhlas.
„Balmone, má pravdu. To, co jsem tu zažila já, to jen potvrzuje. Prvně jsem nic kolem sebe neviděla a ani necítila. Poté démon dal o sobě vědět. Nejspíš vycítil, že jsem snadná kořist," zavřela oči a vzpomněla si, jak jí pálila ruka a noha, když jí chytil. Vzpomněla si i na pocit před tím, než se objevil, Jaké jí bylo horko.
Oba dva se na Noru jen podívali. Jen otevřela oči a znovu se začala soustředit na cestu. Blamon jí chytil z jedné strany za ruku a z druhé strany ji chytila Delia. Procházeli ruku v ruce pouští. Byli na cestě už hodinu. Ani jeden nepromluvil. Jen se soustředili na okolní svět. Po chvíli všichni pocítili, že je někdo nebo něco sleduje. Přidali instinktivně do kroku. To něco bylo stále za nimi. Udržovalo to s nimi krok. Ani jeden z nich neměl odvahu se otočit a podívat se, co je to zač.
„Děvčata?" zašeptal Balmon po chvíli rychlé chůze.
„Taky to cítím. Drží to s námi krok," zamračila se. Delia se podívala stejným pohledem jako Nora. Stále drželi rychlé tempo chůze. Pomalu začali v dálce slyšet kroky, jak něčí nohy dopadali do písku a písek jemně zašustil. Všem se zrychlil srdeční tep. Adrenalin v jejich těle stoupal. Jejich ruce se stiskly pevněji k sobě, aby se nepustily. Začali pomalu zrychleně dýchat. Jejich kroky se ještě zrychlily. Pomalu přecházeli do klusu. Dusot za nimi se stále přibližoval. Slyšeli ho čím dál tím zřetelněji.
„Děvčata?" zpozorněl znovu Balmon.
„Utíkejte," dala se do běhu jako první Nora. Z poklusu se stal najednou běh. Delia běžela jako první. Jejich ruce zůstávaly spojené. Drželi se pevně. Běželi za sebou. Nora už ztěžka dýchala, ale nevzdávala se. Něco jí stále pohánělo dopředu. Něco jí stále dodávalo energii běžet. Pomalu sýpala. I když utíkali, dusot byl stále blíž a blíž. Nora to už nevydržela a pokusila se ohlédnout za sebe se zvědavostí, co to za nimi běží. Jenže to byla její osudová chyba. Její nohy se zamotaly do sebe a spadla do písku. Stáhla s sebou i Balmona a Delii. „Sakra," procedila mezi zuby. Všichni tři leželi na zemi. Všichni se najedou zaměřili na to, co je celou dobu honilo. Zůstali všichni tři jen vyděšeně sedět v písku. Nebyli schopni otrhnout svůj zrak od těch věcí, co se k nim přibližovaly.
„Pekelní psi," zašeptal Balmon.
„Cože?" vykulila ještě víc oči Nora. Už mohli zřetelně spatřit jak vypadají. Blížili se k nim psi, co vypadali jako černí chrti. Z jejich tlamy stoupal dým. Když se jim podívali do očí a tlamy, mohli v nich spatřit rudé plameny, které šlehaly směrem ven. Jejich vytasené zuby vypadaly jako dýky. Dlouhé drápy na tlapách jim připadaly jako naostřené nože, které jen čekaly na jejich použití.
Psi byli už takřka u nich. Jeden z nich se naklonil k Noře. Měl otevřenou tlamu a vydával hrdelní zvuky. Vyplázl na ní svůj špičatý jazyk. Nora cítila jeho horký dech na své tváři. Třásla se. Balmon a Delia na tom nebyli o nic líp. Jeden z nich už k Noře natahoval svůj krk s vyceněnými tesáky. Chystal se ke kousnutí. Najednou se však z dálky ozvalo zapískání. Psi jen sklopily své špičaté uši dozadu a dali se do běhu pryč za pískotem. Nora, Balmon a Delia zůstávali stále sedět vyděšení v písku.