Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 45

Delia seděla již čtvrtý den za šicím strojem. Vůbec nespala a začalo se to na ní podepisovat. Sotva viděla na kus látky, který měla před sebou a přišívala ho dohromady. Avšak se nevzdávala a šila dál. Zastavila jí až něčí ruka, která ji přistála na rameni. „Delio?" promluvil k ní Balmon. Přestala šít a zvedla k němu hlavu.
„Balmone?" vyslala k němu svoji myšlenku.
„Koukám, že se tvoje komunikace zlepšuje," pousmál se pro sebe a sedl si vedle ní.
„Snažím se, ale stále mě to stojí hodně síly," podívala se zpět na kus látky, který držela v rukou a natáhla ho před sebou. „Hotovo," vyslala myšlenku k Balmonovi.
„Co to má být?" prohlížel si to zvědavě.
„Něco, co Nora bude potřebovat, až bude pevně rozhodnuta," začala onen kus látky úhledně skládat.
„Co tím myslíš?"
Než se mu dostalo odpovědi, Delia otvírala pusu k balíčku s látkou. Pravděpodobně to bylo něco jako zaklínadlo. Z kusu oblečení se začal linout třpyt. Když záře onoho třpytu byla silná, balíček kusu oblečení následně vybouchl a vypadalo to, jako kdyby se otevřela role s vystřelujícími konfetami. Před nimi na stole teď místo oblečení ležela bílá nepopsaná obálka.
„Balmone, moc dobře víš, co tím mám namysli," povzdechla si a protřela si oči.
„Myslím, že už je pevně rozhodnuta," podepřel si hlavu rukou.
„Možná nás to ještě překvapí," otočila se k němu a hlavu si opřela stejně jako on.
„Uvidíme. Ale jak na tebe koukám, měla by jsi si jít odpočinout, sedíš tu za tím strojem už čtyři dny v kuse. Měla by jsi si odpočinout," natáhl ruku k jejímu obličej a jeden pramen jejich vlasů jí zarčil za ucho.
„Jsem v pořádku. Ale nemůžu si ještě odpočinout. Nemám zcela hotovo," začervenala se a mírně se od něj odtáhla. „Ještě musím dodělat," nestihla to doříct, protože její únava byla silnější. Zakymácela sebou zepředu dozadu, ale nakonec skončila v Balmonové náruči.
„Delio," zachytil ji, když skončila v jeho klíně a klidně oddechovala. Povzdechl si. „Sladké sny," pošeptal k jejímu uchu. Opatrně jí nadzvedl, aby jí následně mohl vzít do náruče a přemístit na postel. Zlehka ji přikryl peřinou a znovu se podíval do její tváře. „Přes sto let kolem sebe chodíme a chováme se k sobě, jako bychom byli vzduch. Je zajímavé, jak nás dokázala spojit jedna mladá žena," na chvíli se odmlčel. „Až teď si všímám tvé krásy," ohrnul pramínek vlasů z její spící tváře. „Snad mohu," naklonil se nakonec nad ní a věnoval jí polibek na čelo.

Azazel byl zvědaví, co se děje, že se Balmon s Delii tak dlouho nevrací. Šel zrovna kolem dveří od Deliina pokoje. Byly pootevřené a tak skrze škvíru nahlédl dovnitř. Viděla zrovna Balmona, jak sedí u Delie na posteli, nakláněl se nad ní, ale už se zvedal. Tenhle obraz mu připomněl Noru, kdy ji dovedl sem do podsvětí. Ležela v jeho posteli v mokrém oblečení a byla v bezvědomí. Podíval se na svoji ruku, kterou se jí dotkl na tváři. Ucítil záchvěv dotekové vzpomínky, jakou měla hebkou kůži na tváři. Zaťal ruku v pěst a podíval se znovu škvírou do pokoje. Balmon tam stále seděl a díval se na Delii. Azazel si jen odfrkl a odešel. Nevydržel pohled na to, co se tam dělo.

Uběhly takřka tři hodiny a Delia se začala probouzet. Několikrát zamrkala a začala vnímat všemi
smysly. Pociťovala tíhu na pravé straně postele, jak tam někdo sedí. Zaostřila svůj zrak na postavu. „Balmone? Co se stalo?" posadila se.
„Odpadla si," usmál se na ní.
„Cože?" podívala se kolem sebe nevěřícně.
„Odnesl jsem tě do postele. Zkolabovala jsi mi tu do náruče."
„Omlouvám se," odvrátila od něj svůj zrak a znovu se začervenala.
„Nemusíš se omlouvat," postavil se z její postele a nabídl jí ruku na pomoc. „Jsi už v pořádku?"
Delia jen kývla na souhlas a přijala jeho pomocnou ruku. Stáli nakonec naproti sobě.
„Balmone, nevím jestli to byl sen, ale slyšela jsem někoho, jak říká, že si uvědomil až teď moji krásu," červenala se.
„Ehm," zčervenal i Balmon: „to se ti asi jen zdálo," odvrátil od ní svůj zrak a díval se do rohu místnosti, jakoby tam bylo něco zajímavého.
„Aha," začala se cítit trapně. „Měla bych pokračovat v tom, co jsem ještě nedodělala," usadila se zpět za šicí stroj. Zapnula si lampičku u stolku, aby na to lépe viděla a vzala do rukou další kus látky.
„Co to bude tentokrát?" naklonil se k ní zvědavě.
„Běžné oblečení pro Noru."
„Myslím si, že to bude zbytečné. Podle mě tam Nora už dostala nějaké oblečení," poškrábal se ve vlasech. Delia položila kus látky zpátky na stolek.
„Možná máš pravdu," posmutněla: „ale tohle jí potřebuji doručit," sáhla na obálku na stole.
„Můžeme tam zajít spolu," navrhl Balmon.
„Myslíš, že nám to náš pán dovolí?"
„Myslím, že ano," usmál se na ní, jak nejlíp uměl. Delia se podívala na jeho úsměv a znovu zčervenala. „Jdu to zařídit," odcházel z jejího pokoje.
„Bamone," dívala se do chodby, kudy odešel.

Azazel zrovna seděl v obývací místnosti a díval se do hořícího krbu. Utápěl se ve vlastních myšlenkách, když uslyšel za sebou kroky, neobtěžoval se ani otočit. Tušil, že to byl Balmon.
„Co chceš?" mluvil k němu nezaujatě.
„Můj pane, Delia potřebuje něco doručit Noře. Mohli bychom jí to odnést?" mluvil k němu klidně a v poklonu. Azazel se na něj jen otočil a prohlédl si ho od hlavy až k patě.
„Dělejte si co chcete," stále se zamyšleně koukal do krbu.
„Děkujeme, můj pane," narovnal se.

Mezitím čekala Delia ve svém pokoji na Balmona s jakou zprávou přijde. Po malé chvíli uslyšela zavrzání pantů a ve dveřích se objevila Balmonova tmavá kštice.
„Jsi připravena? Můžeme vyrazit," informoval jí.
„Opravdu můžeme jít?" byla udivená, ale zároveň i nadšená. Balmon jen kývl a usmál se. Delia hned s nadšením popadala dopis na stolku a schovala si ho do svého oděvu. Vstala a rozběhla se ze dveří, až málem zapomněla na Balmona.
„Co? Počkej na mě! Kam tak letíš?" rozběhl se za ní. Delia neodpovídala na jeho volání a zastavila se až u vstupních dveří.
„Jdeš?" promluvila k němu stále nadšeně.

Balmon a Delia už byli na cestě podsvětím do Luciferova sídla. Nešli pomalu, ale ani nepospíchali. Mlčky šli těsně vedle sebe. Jejich ruce se sem tam o sebe lehce ťukly nebo otřely. Oba dva měli upřený zrak před sebe a ani jeden z nich nepromluvil. Balmon se po chvilce cesty zhluboka nadechnul a odhodlal se k prvnímu kroku. Když se jejich ruce znovu o sebe otřely, chytil její ruku do své a propletl s ní svoje prsty. Oba dva se začaly červenat.