Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 55

„Otec?" zopakoval její nadhoz Enlil. „Nebyl bych si tím tak jistý. Vždyť ani nevíme, kdo to je, co je zač. Víme jen, že je to náš stvořitel a spasitel a další blbosti," začal mluvit dost cynicky.
„Nemáme jinou možnost," utřela si slzy z tváře Astaroth. „Musíme s ním zkusit promluvit."
„To nevím, jak by dopadlo," přidala se do rozhovoru Lilith, která se právě probrala z mdlob.
„Vy dvě byste se vůbec neměly ozývat. Buďte rády, že vás dvě nepředhodím svým psům," mluvila k nim chladně Astaroth. „I když konec konců, by to byl dobrý konec pro vás dvě," nadzvedly se jí mírně koutky do úsměvu, nad touto představou. „Vy dvě tu jste totiž ten rušivý element," připravovala si ruku k ústům na náznak zapískání, jenže Enlilova ruka jí zastavila.
„Astaroth, tohle budou muset vyřešit ti dva. Ne ty. To by bylo pro ně moc jednoduché," probouzela se v Enlilovi jeho ďábelská povaha. Podíval se poté na Azazela a Lucifera. „Myslím, že je to na vás dvou, jak je potrestáte za to, co se to tu odehrálo," začaly mu žhnout jeho oči.
„Balmone, vezmi je dolů," rozkázal Azazel Balmonovi bez mrknutí oka.
„Tak se mi to líbí," pousmál se Enlil. „Jak s nimi skončíte, pokuste se kontaktovat našeho otce," otočil se k nim zády a byl pomalu na odchodu.
„Enlile počkej," zastavila ho ještě Astaroth u dveří. Chytila ho za ruku a odešla s ním ze sídla. Lucifer tak zůstal sám osamotě s Azazel a dvojčaty. 

Astaroth a Enlil byli na cestě do jejího sídla. „Proč si je to donutil udělat?" ptala se ho. Moc dobře věděla, že použil na ně své schopnosti.
„Protože jinak bychom tam mohli stát ještě několik dní a bezmocně se plácat ve vlastních emocích, než bychom to někam dopracovali a někam se pohnuli. Nikam by to nevedlo. Takhle se zbavíme toho jednoho trnu v patě."
„A co Nora? Copak ti na ní taky nezáleží?" nebyla schopna z jeho chování vypozorovat, jak se cítí.
„Ano, záleží mi na ní, ale to, co se stalo, už není v mých silách, abych to napravil. Tohle byla možná jediná věc, co jsem mohl pro ně udělat. Azazel je můj vnuk a Lucifer nevlastní bratr. Mám vás rád, jste moje rodina. A Nora," na chvíli se odmlčel.
„Nora co?"
„Nevím jestli je pro tenhle vztah nějaký výraz," pousmál se sám pro sebe.
„Takže jí bereš taky jako rodinu?"
„Ano, i když ji neznám tak jako ti dva nebo ty, ale svým způsobem jí mám rád. Je to silná žena a zaslouží si můj obdiv. Já být na jejím místě, asi bych tu už nebyl," podíval se na rudé nebe v podsvětí. 
„Enlile," povzdechla si a přitiskla se k němu.
Nebyli moc velký kus od Azazelova sídla, když uslyšeli zoufalý výkřik dvou žen. „Už to začalo," pronesla šeptem Astaroth.
„Nechtěl bych tohle nikdy přežít. Radši bych po tomhle chtěl zůstat mrtvý a nikde se neprobudit," otočil se zpět směrem k sídlu. 

Balmon jen tiše stál za dveřmi po boku Delia a poslouchali, co se děje za dveřmi, kam oni nesměli. Poslouchaly výkřiky dvou žen, které byly právě mučeny dvěma pány pekel, kteří se neměli rádi. „Jak ironické že?" nadhodil Balmon řečnickou otázku.
„Jak to myslíš?" podívala se na něj tázavě Delia. „Zaslouží si to."
„To máš pravdu," povzdech si. „Ale teď chci pravdu. Co se stalo na tom útesu?" podíval se na ní zamračeně. Delia sebou ucukla dozadu.
„Jak to myslíš?" byla v šoku.
„Kde jsi byla, než se vrátil Azazel do sídla? Je mi jasné, že si byla s Norou. Jak to tedy doopravdy bylo? A prosím, nelži mi," podíval se na ní už klidným a soucitným pohledem. Delii nezbývalo nic jiného, než mu povědět celou pravdu a celý jejich rozhovor. Vynechala však jednu jedinou část a to, že jí bude Nora kontaktovat. „Takže si věděla, že se něco chystá?" zakroutil hlavou.
„Tohle jsem ale nečekala," sklopila od něj svůj zrak. Jejich rozhovor znovu přerušil ženský křik. „Asi půjdu k sobě do ložnice," chtěla udělat první krok, ale Balmonova Ruka jí zastavila.
„Neboj se, neřeknu jim to. Zůstane to mezi námi," snažil se jí uklidnit.
„Děkuji," zvedla k němu konečně svůj pohled a usmála se na něj.
„Půjdu s tebou. Nechci tě teď nechat samotnou," stoupl si naproti ní a chytil i její druhou ruku do své druhé. Stáli tak chvíli naproti sobě a dívali se navzájem do očí.
„Balmone," přivřela svá víčka, stoupla si na špičky a její ústa pomalu přibližovala k těm jeho. Jejich rty se spojili v jeden vášnivý polibek. Náhle se však odtrhla. „Promiň mi to, ale potřebovala jsem to."
„Za nic se neomlouvej. Nejsem na tom o nic lépe," šeptal k jejím rtům. Zvedl jí do náruče a pro změnu jí nesl k sobě do ložnice.