Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 25

Všichni čtyři odcházeli z Astarothtiného sídla. Mávala jim na cestu. Nora se jen ještě jednou za ní ohlédla a zamávala jí zpět na rozloučenou. Azazel mohl spatřit úsměv na její tváři, když jí mávala. „Noro, co jste to probíraly?" přerušil ticho mezi nimi. Balmon a Delia jen také nastražili uši. Noře najednou zmizel úsměv z tváře a podívala se na něj vážně.
„Dívčí tajemství," objevil se jí lehký ruměnec na tváři a zadívala se následně do země. Pochopila totiž z jejich rozhovoru, že si to má nechat pro sebe. Vzpomínala na poslední Astharotina slova.
„Najdeme tvého otce společně. Když odešel, musel k tomu mít nějaký důvod, pokud to nebyla jiná žena. Jinak by už dávno skončil u mě. Nechci tě nějak strašit, ale jako první se podívám ve své části podsvětí."
Nora si jen povzdechla. Azazel nechtěl jít celou cestu potichu. Pochopil, že Balmon mluvit taky nebude. Proto se pokoušel navázat konverzaci sám s Norou. „Co máš ráda?" zkoušel to dál. Balmon a Delia znovu zpozorněli.
„Knihy a hudbu. Proč se ptáš?" byla zvědavá.
„Tak mě napadlo, že když se zítra půjdu podívat znovu na lidský svět, mohl bych ti od tam tud něco přinést," podíval se jí do očí. Spatřil, že si ho zvědavě prohlíží. Její oči zářily. Měla v nich rudý odlesk z červené oblohy.
„Nemusíš to dělat," zašeptala. „Nepotřebuji nic," sklopila svůj zrak k zemi. Azazel se jen nad její odpovědí a její reakcí zamračil. Chtěl se dívat do těch jejich očí. Měl velkou potřebu se dostat co nejrychleji domů. Napadla ho jedna šílená věc. Tušil, že se to Noře nejspíš nebude líbit, ale neměl jinou možnost. Chtěl znovu cítit její hebkou kůži ve svých dlaních. Nora šla kousek před ním. Na chvíli se zastavil. Roztáhl svá černá křídla. Vznesl se kousek nad zem a letěl směrem k ní. Popadl jí do náruče a vyletěl s ní k obloze v podsvětí. Nora prvně leknutím jen zakřičela. Balmon a Delia se za nimi otočili. Zarazili se, co spatřili.
Nora měla chvíli pevně stisknutá víčka k sobě a křečovitě se držela Azazela kolem krku. Cítila na svých lících a ve vlasech vítr. Cítila jak jí objímají dvě silné paže. Cítila se v nich v bezpečí. Proto se odhodlala pomalu otevřít oči a podívat se, co se stalo. Její stisk povolil. Viděla dokonale Azazelovu tvář. Zkoumala jeho profil. Jeho vlasy za ním vlály ve větru, který k ní nesl jeho borůvkovou vůni. V rudé záři spatřila jeho nadpozemskou krásu. Na jejích tvářích se objevil ruměnec. Azazel se koutkem oka na ní podíval, zda pořád nemá zavřené oči. Zarazil se, když uviděl, jak se na něj dívá a červená se. Musel se pro sebe pousmát. Vzpomněl si na rozhovor s Astaroth.
„Azazeli, přiznej si to," podepřela si hlavu o malý stolek.
„Co tím myslíš?"
„Něco k ní cítíš. A podle toho, jak mi o ní vyprávíš, bych řekla, že to bude něco víc, než jen přátelství o kterém tě učila."
Přestal vzpomínat. Musel uznat, že má nejspíš jeho sestra pravdu. Nora si všimla jeho úšklebku na tváři. To je poprvé co ho spatřila se usmívat. Zrudla ještě víc, když už byla rudá jako rajče. Tentokrát se Azazel usmál ještě víc. Nemohl si pomoct. Přišla mu hodně roztomilá.
„Co Balmon a Delia?" zeptala se náhle z ničeho nic, když si uvědomila, že jí něco chybí. Nora musela začít myslet na něco jiného.
„Budou v pořádku. Koukni dolů," pobídl jí a kývl hlavou směrem dolů. Norta naklonila hlavu z jeho náruče. Viděla jak je Balmon ve své podobě kočky a běží s Delií na zádech. Vrátila svůj zrak na jeho tvář. Stále se usmíval. Viděla, že tentokrát je jeho úsměv opravdový. Musela se usmát taky. Není to jako poprvé, co se na ní snažil smát. Před tím jí to připadalo, jakoby se na ní šklebil po citrónu. Musela se nakonec sama usmát. Začala si užívat ten vítr ve vlasech a na jejích lících.
„Na tohle bych si zvykla rychle," pošeptala si sama pro sebe. Azazel jí však slyšel. Jeho srdce v jeho hrudi poskočilo. Konečně se usmívala i na něj.

Hladce přistáli před vstupem do Azazelova sídla. Postavil Noru opatrně na nohy. Delia a Balmon je už dobíhali, ale před tím ještě zpomalili, aby mohli sledovat a odposlechnout, co se bude dít.
„Takže zítra zase odejdeš?" zeptala se v rozpacích. Nevěděla, kde se to v ní vzalo, ale něco v ní ji říkalo, že jí bude nejspíš chybět, tak jak tomu bylo teď. Přece jen ho teď viděla jen chvíli. A když už, tak byl alespoň na blízku v sídle.
„Jen na chvíli," podíval se jí do očí. Stále měla ruměnec ve tváři. „Měl bych jednu prosbu."
„Jakou?"
„Vysvětli mi, co je to, víc než přátelství."
Nora upadla do ještě větších rozpaků. Byla stále mimo sebe z toho, co s právě stalo. „T-t-teď hned?" odvrátila od něj svůj zrak a znovu zrudla.
„Ano, prosím."
„D-d-dobře," vykoktala ze sebe a nadechla se vzduchu, aby se uklidnila. „Půjdeme zase do knihovny?"
Azazel jí jen kývl na souhlas. Balmon a Delia to jen nevěřícně pozorovali. Byli zmatení z toho, co se právě před nimi odehrávalo za tak krátký čas.
„Delio, co se to děje s Azazelem?" proměnil se do své lidské podoby. Na to mu jen Delia pokrčila rameny. Sama tomu nebyla schopná porozumět. Chytila pak Balmona za rukáv jeho trička a táhla ho do domu.

Azazel a Nora seděli znovu naproti sobě v knihovně u malého stolečku. „Kde bych jen začala," roztrhla to ticho v místnosti. „Co je to vlastně víc než přátelství?" zarazila se. „Ach ano, jak jsem již říkala minule. Přátelství může někdy přerůst v něco víc. A to lásku."