Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 4

 „Mami!" vykřikla do prázdna a prudce sebou trhla z probuzení. Posadila se na posteli a sáhla si na hlavu. Sundala si onen obvaz a sáhla si na místo, kde jí to nejvíce bolelo. Nahmatala si tam velkou bouli a strup. Chvíli si to místo jemně hladila. Vyrušilo jí slabé mňoukání za dveřmi od teď jejího pokoje. Nebylo to však typické jemné mňoukání, jaké znala u koček. Bylo o dost hlubší. Podívala se na své ruce. Prsty se jí klepaly. Znovu uslyšela zamňoukání za jejími dveřmi. Takový zvuk kočky ještě neslyšela. Pokud to tedy kočka byla. Mohlo to být cokoli jiného. Přece jen byla v podsvětí a v podstatě mohla očekávat cokoli. Shodila své nohy z postele a líně se došourala ke dveřím. Zatáhla za kliku. Dveře se s jemným zaskřípáním otevřely. Nakoukla opatrně za ně. Před ní se přece jen objevil černá kočka, ale nebyl normální výšky, jako normální kočky. ,,Opravdu kočka?" zarazila se. Vzhledově připomínal mainskou mývalí kočku, ale která byla dvakrát až třikrát tak větší než normálně. Stála tam majestátně před ní a mrskala ocasem ze strany na stranu.
„Vítám tě mezi námi," promluvila k ní hrubým hlasem a střihla ušima. Nora jen sebou cukla. Kočka se protáhla mezi jejíma nohama k ní do pokoje. Skočila drze na její postel a posadila se na ní. Měla teď hlavu přesně ve stejné výšce, když se k ní Nora postavila. „Jmenuji se Balmon," olízl si pravou packu.
„Takže kocour," pomyslela si pro sebe. „Nora," odpověděla mu automaticky svoje jméno, aniž by nad tím přemýšlela.
„Já vím," znovu mrskl ocasem. „Můžeš mi, prrrosím, sundat ze zad ten batůžek?" otočil se k ní zády. Když vyslovoval R, znělo to, jakoby u toho zavrněl.
„Jistě," natáhla k němu pomalu ruce. Pod prsty mohla pocítit jeho černou srst. Byla hebká.
„V tom batohu najdeš oblečení. Převleč se," seskočil z její postele a začal si upravovat rozcuchanou srst na zádech jazykem. Nora otevřela batoh. Vytáhla z něj bílé tričko a obyčejné černé šortky. Otočila se zády k Balmonovi. Stáhla ze sebe oblečení, které měla na sobě, když sem přišla. Byla to obyčejná bílá košile na kterém měla sako a černé společenské kalhoty. Balmon ji sledoval. Díval se na její záda. Mohl spatřit, když se převlékala, její vystouplou páteř a žebra. Střihl ušima po druhé a mrskl ocasem. „Ta dívka, jedla vůbec?" problesklo mu rychle hlavou. Nora byla během pěti minut převlečená. Otočila se k němu zpět čelem.
„Co jsi zač? A kde si vzal tohle oblečení?"
„Jsem takřka věrrrný služebník Azazela. A to oblečení? To ušila Delia," seskočil z postele a stoupl si vedle Nory.
„Takřka?" podívala se na něj zvědavě. ,,Moc mi důvěřuje, že mi tohle řekl."
„To je na delší povídání. Třeba jednou ti to povím," podíval se na ní nahoru. Najednou se kolem něj objevil oblak kouře. Před Norou se objevil muž zhruba ve stejném věku jako ona. Byl o půlku hlavy vyšší než ona. Měl krátké černé vlasy, které zdobily černé kočičí uši. Jeho oči byly jasně rudé. Na jeho tváři si mohla všimnout dvou malých jizviček.
„Cože? Ty jsi," začala se Nora červenat, když si uvědomila, že se před ním právě převlékala.
„Ano, mám i lidskou podobu," dal ruce do kapes. „No, jak tak koukám, měla by ses jít najíst. Nevypadáš nejlíp," poznamenal a vycházel ze dveří jejího pokoje. Na chodbě se zastavil. Všiml si, že Nora stále stojí na stejném místě. Otočil hlavu jejím směrem. „Tak jdeš?" Nora jakoby se náhle probrala z transu. Nevěděla jak má reagovat a jak se zachovat. Jen mu kývla na souhlas. Vyšla z pokoje a zabouchla za sebou dveře. Balmon ji vedl chodbami do kuchyně. Nora pořád měla v mysli jedinou otázku. Jaká smlouva? Zkusila se ho tedy na to znovu zeptat.
„Co jsi myslel tím takřka věrným služebníkem?" zopakovala otázku.
„Proč takřka?" zopakoval. Nora jen kývla.
„Uff," povzdechl si. „Uzavřel jsem s ním smlouvu. A v té smlouvě bylo, že ho nesmím opustit, i když je mě štve. Ale jak jsem už říkal. Je to na delší povídání. Můžu ti slíbit, že jeden den ti to povím, ale dnes ne," mluvil k ní pomalu a vedl jí dál. „Ale jednu věc ti řeknu, že je tu věc, která mi bude chybět na normálním kočičím životě," podíval se do stropu a na chvíli se zarazil.
„Jestli o téhle části nechceš mluvit, tak nemusíš," mluvila k němu klidně a snažila se mu porozumět. „Normálním kočičím životě?" bleskla jí hlavou další otázka.
„Máš pravdu. Nemusím o tom mluvit. Ale jak na tebe tak koukám, tak ti můžu důvěřovat. Tak ti to řeknu ve zkratce," povzdechl si. „Tím, že mi zachránil život, jsem se mu zavázal, že mu budu sloužit," Nora se celou dobu na něj zaujatě dívala.
„Zachránil život?" sledovala jeho profil obličeje. Vrtala ji hlavou další otázka. Proč je na ni tak milý? Tohle dlouho nezažila. Všichni jí vždy ubližovali. Zastavila se a sklopila zrak k zemi.
„Noro?" zastavil se i Balmon a natočil se k ní.
„Balmone," udělala pár kroků před něj a otočila se k němu čelem: „děkuji," podala mu ruku. Nenapadlo jí nic jiného, jak mu za tohle poděkovat. Balmon byl jejím počinem zmatený a nechápal, za co mu děkuje
„Za co?" podal jí zmateně ruku zpět.
„Za to, jak si na mě byl milý," pustila jeho ruku a stále se dívala do země. „Jsi jediný, kdo na mě byl milý, od té doby, co moje matka umřela," přiznala se.
„Jak to myslíš?" díval se na ni udiveně a zvědavě zároveň. Nora jen zakroutila hlavou ze strany na stranu, že teď o tom nechce mluvit. Zvedla k němu hlavu a pokusila se o letmý úsměv. „Jestli o tom teď nechceš mluvit, nemusíš. Chápu to," poškrábal se na hlavě a usmál se na ní.
„Děkuji," znovu mu poděkovala. „Ale jedno ti slíbím. Až ti budu důvěřovat, řeknu ti to," pokusila se mu oplatit úsměv, ale místo toho to bylo jen letmé pozvednutí koutků.
„Noro," zašeptal si v mysli její jméno a zamračil se. Viděl v tom úsměvu bolest. „Pojď se najíst," rozešel se směrem do jídelny. Její úsměv v něm probudil něco, co nechtěl pocítit už dllouho.
„Balmone?" měla další otázku na jazyku a vyrušila ho tím z jeho myšlenek.
„Ano?"
„Proč máš téhle práce plné zuby?" odtušila to z jejich rozhovoru. Byla zvědavá
„Kvůli jeho postoji k lidem," neváhal s odpovědí. „Vždy mě štve, jak je.. Vás ze všeho obviňuje. Obviňuje vás dokonce i za to, co se stalo mě. Přitom to byla prostá nehoda," zastavil se u dveří.
„Nehoda? Nenávist k lidem?" měla stále nějaké otázky v mysli.
„Jsme tady," poznamenal a otevřel je. Před nimi se ukázala menší kuchyně. Ukázal ji prstem ke stolu a Nora se tam v tichosti posadila. Dal před ní talíř s jídlem s přáním dobré chuti.
„Děkuji," poděkovala mu a podívala se na talíř plný jídla. „Tohle všechno mám sníst?" dívala se na talíř plný jídla. Na talíři měla opečený chléb a míchaná vejce. K tomu byla zeleninová obloha z rajčat a okurky. Nora vzala do jedné ruky chléb a do druhé ruky vidličku. Dala do pusy první sousto. „Cože?" 
Chuť jídla v ní probudila vzpomínky na matku, jak jí vždy chystala snídani, než měla jít do školky. Balmon jí se zájmem pozoroval. Nora bez zaváhaní pokračovala ve svém jídle. Sama se divila, že to zvládla sníst celé. Odložila vidličku a podívala se na Balmona. „Kdo to vařil?"
Balmon jí jen ukázal prstem za sebe, kde byly pootevřené dveře do spíže. Během chvíle se v nich objevila ženská postava.