Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 49

Evelin a Balmon seděli naproti sobě a ani jeden nevydal ze sebe ani hlásku. Trpělivě čekali na Noru a Delii. Naštěstí jim to netrvalo moc dlouho a obě dvě vysmáté od ucha k uchu k nim přisedly. Jako první se otočila na Balmona Nora.
„Balmone," usmála se na něj a přistoupila k němu: „kdy jsi to zjistil?"
„Kdy jsem zjistil co?" nechápal a nasucho polkl.
„Že něco cítíš k Delii," pořád se usmívala. „Jsem na vás hrdá."
Delia rychle doběhla k Balmonovi a chytila ho za ruku. „Máme vyřízeno. Můžeme se vrátit," podívala se na něj a pak na Noru sklesle.
„Škoda, že nemůžete zůstat o něco déle," zmizel Noře úsměv z tváře.
„Rádi bychom, ale náš pán by se zbláznil Noro. Jsme to poslední co mu zbylo," přistoupila k ní naposledy Delia a věnovala jí polibek na čelo. „Neboj, nezapomenu na naši dohodu," dodala naposled, ale jen k Noře.
„Snad se nevidíme naposled," přidal se Balmon k nim. „Ještě se v budoucnu určitě uvidíme," usmál se na ní optimisticky Balmon. „Brzy tě zase přijdeme navštívit, pokud se nic nestane," utvrdil ji.
„Balmone. Delio," objala je. „Budete mi zase chybět," její stisk ještě zesílil a začala znovu popotahovat.
„Ty nám taky," opětoval jí objetí Balmon a Delia tak též.

Evelin a Nora stály ve dveřích a mávaly Delii a Balmonovi na cestu zpět k Azazelovi. „Noro, jak se ti povedlo navázat vztah s někým jako je Delia? Přece jen je rasy lifetit. Ti jsou hodně nedůvěřivý," zavírala za nimi dveře.
„Ani nevím. Asi to nějak přišlo samo, když jsem bránila Balmona."
„Bránila Balmona? Co se stalo?"
„To je na dlouhé vyprávění," vzpomněla si na Azazela a sklopila hlavu k zemi.
„Bylo to něco společného s Azazelem?"
„Možná," stále se dívala do země. Ani nevěděla kam mají obě dvě namířeno. Z transu jí vyrušil až Luciferův hlas.
„Kdo to byl?" zajímal se.
„Balmon a Delia," zvedla k němu hlavu a pokusila se o úsměv, ale její oči prozrazovaly něco jiného.
„Je všechno v pořádku?" přistoupil k ní, jemně chytil její bradu mezi své dva prsty, aby se jí mohl podívat do očí.
„Ano, jsem ráda, že jsem je mohla spatřit, když jsem je opustila tak jak jsem je opustila. Bylo mi to líto. Aspoň jsem se jim za to mohla omluvit," opětovala mu pohled.
„Můj pane. Má paní," vyrušila jejich rozhovor, poklonila se jim Evelin a nechala je osamotě.
„Co máš teď v plánu, Noro?"
„Ani nevím. Nevím co se bude dít dál," mluvila k němu teď už nějak klidně, ale zároveň i zaskočeně nad jeho otázkou.
„Já bych možná věděl, jak nás na chvíli zabavit. Pokud mi to tedy dovolíš," naklonil se k ní blíž, když se zastavil sotva pár milimetrů od jejich rtů. „Buď moje, Noro."
Nora znovu ucítila ji už známou vůni sladkých pomerančů. Objevil se jí lehký ruměnec na tváři. „Co teď mám dělat?" ptala se sama sebe, ale nebyla schopná nějak reagovat. Na to se jen pousmál a spojil jejich rty. Snažil se de onoho polibku vložit veškerou vášeň, jako jen dokázal. Noře se začaly podlamovat kolena. Z jejího hrdla se vydal tlumený sten. „Moje tělo si dělá co chce. Chce znovu pocítit jeho dotek na sobě, ale moje hlava," zarazila se, protože Lucifer si ji druhou rukou přitáhl k sobě. Ona jen instinktivně dala ruce okolo jeho krku. Něco vzadu v její hlavě ale stále slabě křičelo, že tohle není správné. Jejímu tělu se podařilo její hlavu umlčet. Náhle měla před sebou jen návrh od Delie. Za tohle se bude nejspíš do konce svých věků nenávidět. „Promiňte mi to. Lucifere. Azazeli. Nečekala jsem, že to přijde tak rychle, a že se to ubere tímto směrem hned teď," stekla jí během jejich polibku slza.
„Proč pláčeš?" odtáhl se se od ní, když ucítil na své ruce, jak mu na ní dopadla kapka vody.
„Jen nevím, zda jsem po tak dlouhé době znovu připravená," zalhala.
„Napadá tě jiná cesta, jak to zjistit?"
„Nevím," vrhla se znovu na jeho rty hladově. Lucifer byl dost zaskočen její reakcí, ale líbilo se mu to. Nora vyskočila a obmotala svoje nohy okolo jeho pasu. Byla ráda za ten rozparek na šatech. Pánví se snažila natisknout na jeho mužství. Cítila ho. Pod tímto pocitem se lehce zachvěla. Lucifer neváhal a zamířil si to s ní v náručí do jeho ložnice. Položil ji tam na postel. Sundal její ruce ze sebe a pomocí své jedné ruky ji je chytil za hlavou. Odpojil se od jejích rtů a zamířil k jejímu krku. Nora mu uvolnila cestu a jelikož měla ruce znehybněné, nechala ho, aby si s ní dělal co chtěl. Její tělo se pod jeho doteky chvělo a chtělo víc. „Je tohle opravdu správné?"znovu se ptala sama sebe. „Jenže moje tělo mě už neposlechne. Chce to. Jak dlouho vlastně? Jak dlouho jsem nebyla s mužem v posteli? Dokážu vůbec uspokojit znovu sebe a i muže?" měla na sebe nespočet otázek. „Už je ale pozdě vycouvat."