Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 29

Azazel se procházel rušnými ulicemi města. Už tu budou tři dny, co je zase tady nahoře. Z procházení ho zarazil jeden obchod. Podíval se do něj. Byl to obchod s elektronikou. Vzpomněl si na Nořina slova, co má ráda.
„Hudba," utkvělo mu v paměti. Vstoupil dovnitř.
„Dobrý den," pozdravil ho hned muž, co stál kousek od vstupních dveří. „Přeje si?" byl zdvořilí.
„Ano, něco na čem by se dala přehrát hudba," bylo mu proti srsti komunikovat s člověkem, ale teď to kvůli Noře přetrpěl.
„Hmm," zamyslel se muž. „Něco bychom tu měli. Pojďte za mnou," pobídl ho. Azazel ho jen slepě následoval. „Máme tu tenhle Ipod. Můžete do něj stáhnout aplikaci a ta vám přehraje jakoukoli hudbu budete chtít. Pro koho to máte?" zeptal se zvědavě.
„Je to dárek pro dívku," začal se trochu ostýchat.
„Slečna miluje hudbu?"
„Aspoň mi to říkala," odkašlal si.
„Hmm," znovu se zamyslel. „Tím pádem bych k tomu přidal i tohle, pokud by si hudbu nechtěla jen dopřávat hudbu ve sluchátkách, ale i nahlas," strčil Azazelovi do ruk druhou větší krabici. „Je to reproduktor. Dá se spárovat s Ipodem."
Azazel mu jen na to kývl. „Berete?" zeptal se ho muž.
„Ano."
„Tak pojďte na pokladnu," znovu ho vedl muž, tentokrát k pokladnám. Pokladní tam znuděně ležela opřená o stolek, ale jakmile spatřila, že se k ní blíží jeden z jejich prodejců a za ním Azazel, hned zpozorněla. Párkrát zamrkala a na tváři se jí objevil lehký ruměnec.
„Dobrý den," vykoktala ze sebe. Azazel se na ní ani nepodíval a podal jí dvě krabičky. Počkal až jí řekne cenu a zaplatil to. V tom ho zaujala dárková krabice za ní.
„Můžete mi prosím přibalit i tu dárkovou krabici?" ukázal na ní.
„J-jistě," zašvitořila a podala mu jí taky.
„Děkuji," položil zbytek peněz na kasu a odcházel. Ještě na svých zádech cítil pohled ženy za pokladnou.
Posadil se na nejbližší lavičku a vše naskládal do dárkové krabice. Začal se soustředit a krabice zmizela. Pousmál se pro sebe. Zvedl se z lavičky a pokračoval dál ve své cestě městem.

Nora ležela na posteli. Snažila se stále utřídit své myšlenky. Už to bude druhý den, co nevylezla ze svého pokoje, pokud se nepočítá snídaně, oběd a večeře. Jídla se podávaly pouze v kuchyní. Balmon a Delia už o ní měli starost. Nechtěla jim říct, co se stalo, že tak najednou otočil.
Balmon, sedící v kuchyni u stolu, náhle uslyšel lehké zadunění u vchodových dveří. Šel se tam podívat a našel tam vetší krabičku. Pozorně si ji prohlédl. Našel na ní lísteček. Na něm bylo jen napsáno Nora. Balmon se rozhlédl okolo. Bylo mu jasné, že to posílá Azazel. Pousmál se pro sebe. „Noro?" zaťukal na dveře od jejího pokoje.
„Ano?" ozvalo se líně od dveří. Balmon vstoupil dovnitř a nesl v rukou krabičku.
„Něco tu pro tebe mám. Tohle ti posílá Azazel,'' usmál se na ní. Nora jen zpozorněla a podívala se na onu krabici, kterou držel Balmon v rukou. Byla broskvové barvy a úhledně zavázaná stužkou o asi čtyři odstíny tmavší broskvovou barvou. Ta barva se jí moc líbila. Vzala ji od něj. Položila si ji opatrně na klín a lehce zatáhla za stužku.
„Děkuji," podívala se na Balmona. Jen na ní kývl a díval se upřeně na tu krabici. Nora udělala to stejné. Oba dva byli zvědaví, co se v ní skrývá. Nora stáhla stužku dolů a otevřela krabici. Jen zůstala zírat na její obsah. „Proč?"
„Hmm," nahlédl jí zvědavě přes rameno Balmon. Pak se však začal smát. „Konečně budeš moci poslouchat hudbu, kterou máš tak ráda."
„Ale tohle nemůžu přijmout," mumlala potichu. „Tohle je moc," zarazila se.
Delia uslyšela za dveřmi jejich rozhovor. Podívala se do pokoje a vešla dovnitř bez klepání. Uviděla Noru, jak se udiveně dívá do krabice. Přistoupila k nim a nahlédla do ní také. Jen se usmála a opatrně před Nořinýma očima začala vytahovat ty věci na postel. Potom pobídla Noru, aby to vše rozbalila. Nemohla uvěřit svým očím. Držela v ruce zbrusu nový Ipod barvy space gray a k němu bilý reproduktor. Zapnula Ipod. Jeho baterie byla z části nabitá. K jejímu údivu se hned připojil k internetu. „Co to?" nechápala.
„Nemysli si. Nejsme tu dole tak zaostalý," ušklebil se Balmon.
„Ale jak se mohl připojit hned?" zapla aplikaci Spotify. Propojila Ipod s reproduktorem. Chtěla už něco zapnout, ale Balmon jí zarazil.
„Pojďme společně do knihovny. Je tam víc místa," zazubil se. Nora i Delia jen kývli na souhlas. Pobalili věci a vyšli vstříc knihovně.
Nora položila Ipod i reproduktor na stolek. Začala hledat nějakou hudbu. Nevěděla, zda se jim její vkus bude líbit. Pak si vzpomněla na jednu píseň, kterou poslouchala naposledy tam nahoře. Při jejím hledání si sedla do křesla. Našla její název. Začali hrát první tóny skladby Lovely. Když Balmon uslyšel tóny postavil se před Noru, poklonil se před ní a natáhl k ní ruku. Nora se jen na něj s úsměvem podívala. Přijala jeho ruku. Stoupla si a chytila se za jeho rameno a druhou rukou ho držela za ruku. Balmon jednu svou ruku položil na její pas a druhou jí držel za ruku. Začal s ní tancovat do rytmu hudby. Byla to pomala píseň. Delia se jen na ně zasněně dívala a usmívala se. Z reproduktoru se ozval hlas zpěvačky.

Myslela jsem, že jsem našla cestu
Myslela jsem, že jsem našla cestu ven (našla)
Ale ty nikdy nejdeš pryč (nikdy nejdeš pryč)
Takže hádám, že teď musím zůstat

Oh doufám, že se odsud jednou dostanu
I kdyby to trvalo celou noc nebo sto let
Potřebuji místo k úkrytu, ale poblíž nemůžu žádné najít
Chci se cítit naživu, venku nemohu bojovat se svým strachem

Není to milé, úplně sama?
Srdce ze skla, moje mysl z kamene
Roztrhej mě na kousky, kůže a kost
Ahoj, vítej doma

Všichni tři se zaposlouchali do textu písně. Příběh za touto písní jim všem byl povědomí. Ke konci skladby je vyrušil hlasité otevření vchodových dveří. Všichni tři se jen na sebe podívali. Uslyšeli pak jen hlasité zakřičení Azazelova jména.