Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 47

Evelin a Nora seděly vedle sebe na posteli. „Tak, co mi povíš?" začala Evelin.
„Je to složité. Nevím kde bych měla začít. Hlavou se mi prohání tolik věcí."
„Pochopím, když o některých nebudeš chtít mluvit, ale můžu ti pomoci ti je uspořádat."
„Jestli se ti to podaří," usmála se na ní.
„Nemůžu slíbit," oplatila jí úsměv.
„Jsem prostě zmatená," začala asi s nejdůležitější věcí. „Nevím, co si myslet. Je toho na mě na malou chvíli moc. Jsem v podsvětí v přepočtu asi měsíc a za ten měsíc se odehrálo tolik věcí a tolik emocí, než za celý můj život tam v lidském světě," položila se na postel.
„Pro normálního člověka, kterým jsi byla, bylo možná moc složité žít v podsvětí takovou dobu a hlavně se pohybovat mezi vládci pekel," položila se vedle ní.
„Nezapomínej že moje proměna proběhla před sotva pár dny a pořád si na to zvykám," natáhla jednu ruku před sebe a prohlížela si svoji bledou kůži. „Moje kůže je ještě bledší než byla před tím. Nepociťuji hlad ani žízeň. Jakoby to už nebylo součástí mého života. Je to zvláštní."
„Hlad ani žízeň nepociťujeme, avšak jednou za čas je potřebujeme, ale ne tak často," informovala.
„Je to stále divné. Ale abych se vrátila k hlavní věci. Je toho opravdu na mě moc na tak krátkou dobu, abych se jen tak rychle vzpamatovala," položila ruku zpátky na svoji hruď.
„Noro, časem se to srovná. Tady je život věčný a doporučuji ti nechat minulost minulostí a neutápět se v ní."
„Jenže ono je to složité, když ta minulost ti způsobila tohle a ranila moje city."
„Ranila?"
„Ano, moje životní přání bylo najít skutečnou lásku, ale jaksi mi to ten lidský život nedopřál a nevím, zda mi to bude někdy dopřáno," odmlčela se.
„Myslím, že už se stalo," snažila se jí podpořit.
„Myslíš?"
„Ano, přece jen, můj pán k tobě chová velkou náklonnost," postavila se z postele. „Tak jdeš se mu ukázat?"
Nora jen kývla na souhlas: „Ano, ale co celé dny Lucifer dělal?" přijala její ruku, aby jí pomohla se postavit na nohy. Nora byla stále bosa.
„Byl taky ve svém pokoji a čekal."
„Čekal? Na co?"
„Myslím, že na tebe. Čekal až se probereš a trochu se srovnáš. Nejspíš nechtěl na tebe tlačit," vedla jí již chodbou k pokoji Lucifera.

Evelin zlehka zaklepala na dveře. Chvíli společně s Norou čekaly, než se ozve pozvání ke vstupu do místnosti. Z poza dveří se ozvalo jen zabručení. Evelin už věděla, že je to vyzvání ke vstupu. Zatáhla za kliku a pomalu otevřela. Panty jemně zaskřípaly. „Můj pane?" zlehka otevřela dveře do jeho ložnice.
„Ty panty by se konečně měli opravit," povzdech si pro sebe Lucifer. „Co se děje, Evelin?"
Obě dívky nahlédli dovnitř. Evelin nebyla překvapená tím, co viděla a zanechávala chladnou hlavu, zatímco Nora nevěděla, kam se má dívat jinam. Její oči zůstaly přilepené na Luciferově nahé hrudi.
„Je tu královna, můj pane," poklonila se mu a koutek oka se podívala na Noru. Ta byla červená až za ušima. Musela se začít smát.
„Lu – Lu-," nemohla ani doříct jeho jméno. Lucifer seděl na zemi s nohami do kříže a byl polonahý. Před sebou měl nakreslený pro Noru neurčitý znak, kolem kterého byly postaveny hořící svíčky. Odraz jejich světla působil na Luciferovo tělo. Světlo a stín si hráli na jeho těle, které působilo nadpozemsky nádherně. Nora mohla spatřit každý záhyb svalu na jeho břiše a jeho vypracovanou hruď.
„Noro," podíval se teď směrem k ní. „Jsi v pořádku? Jsi nějaká rudá. Je ti dobře?" stoupl si na nohy a udělal dva kroky k ní.
„Já. Já jsem," koktala. Udělala jeden osudový a váhavý krok dozadu, kterým si přišlápla lem svých dlouhých šatů a když se snažila udělat druhý krok, noha jí po jemné látce sklouzla. Ztratila rovnováhu a začala padat dozadu. Roztáhla své ruce ve snaze zachytit rovnováhu, ale nebylo jí to k ničemu platné. Lucifer se jen zděšeně podíval a pomocí své rychlosti se okamžitě přemístil k Noře, aby ji zachytil před pádem. Stihl to včas. Nora skončila v jeho rukách zakloněná dozadu. Jeden na druhého se teď vzájemně díval.
„Evelin, nech nás na chvíli osamotě," přikázal Lucifer. Evelin se jen znovu poklonila a zavřela za sebou s úsměvem dveře. „Jsi nádherná," nespouštěl svůj zrak z Nory. V tento okamžik zrudla ještě víc. Byla ráda, že není jako parní stroj, protože teď by z jejich uší pravděpodobně vyšel prudký, horký dým páry. Lucifer se na ní po chvíli usmál a postavil ji na nohy. „V pořádku?"
„A-ano, jsem v pořádku," začínala se oklepávat z toho zjevu. „Jak je to dlouho, co jsem viděla takhle dokonalou postavu muže?" začala přemýšlet. „Snad ještě nikdy jsem nic takového neviděla. Jsou tu všichni takový?" měla na tváři lehký ruměnec, když si vybavila i Azazela a jak by mohlo vypadat jeho tělo. „Ne! Na co to myslím? Ale.." nestačila dokončit své myšlenky, protože ji Lucifer přerušil.
„Děje se něco?" posadil se na postel.
„Ne. Jen jsem přemýšlela, co opravdu znamená to moje označení královna," vymyslela si rychle odpověď. Byla ráda, že dokáže být v těchto věcech pohotová.
„Tak ti to vysvětlím. Pojď za mnou," poklepal na místo vedle sebe na posteli a počkal až si sedne vedle něj. „Je to asi takhle. Jsi královnou všech démonů tady dole, ale zase nejsi tak ve vysokém postavení jako já, Azazel, Astaroth nebo Enlil."
„Takže bych měla být taky něco jako vaše poddaná?"
„To vůbec ne," na chvíli se zarazil a přemýšlel. „Je to asi něco jako dvorní dáma za středověku."
„Aha," zamyslela se. Lucifer si ji prohlédl od hlavy až k patě. „Ty šaty jsou na tobě nádherné," položil svoji ruku na její
„Můj pán k tobě chová velkou náklonnost," vzpomněla si Nora na Evelinina slova a podívala se na jejich spojené ruce. Jeho stisk zesílil na náznak, aby se na něj podívala. Zvedla k němu svůj zrak. Jeho obličej byl blízko tomu jejímu. Postupně se přibližoval a ona věděla, o co mu jde. Pocítila ve své hrudi zvláštní chvění a jak její srdce začalo zrychleně tlouct. Nevědomky mu šla hlavou naproti. „Jak je to dlouho, co jsem nebyla u muže v posteli?" byla poslední myšlenka, která ji utkvěla v hlavě. Na chvíli znejistěla, než měla v hlavě prázdno a nechala se unášet instinktem a city. Když se jejich rty spojily, Lucifer neváhal a posadil si Noru na klín čelem k sobě tak, aby se jejich rty ani na vteřinu neodtrhly. Nora  mu obmotala ruce kolem jeho krku a nechala se zaplavit chutí a vůní pomerančů. On na tem nebyl o nic lépe. Jeho ruce začaly zkoumat každý záhyb jejího těla přes šaty. Když se dostal k vnitřní straně jejich stehen, Nora vydala ze svého hrdla slastný sten. Rychle pochopil, kde je její citlivé místo na těle. Na chvíli tam jeho rukou zůstal a pak jemně stisk. Nora rychle odlepila své rty od těch jeho a chtěla vydat hlasitější sten, ale on jí to nedovolil. Rychle si ji přitáhl zpátky k sobě a prudce se s ní otočil na postel, aby byla pod ním. Lucifer to už nevydržel a snažil se najít konec jejich dlouhých šatů, když v tom je vyrušilo zaklepání na dveře. Nora se náhle jakoby probrala s transu, odhodila Lucifera ze sebe a postavila se z postele. „Dále," vyzvala klepajícího Nora.
„Má paní, máte návštěvu," uklonila se ve dveřích Evelin.
„Evelin, pouze Noro," upozornila ji. „Kdo je to?" přistoupila k ní.
„Prý máte přijít osobně. Zavedu vás," poklonila se směrem k Luciferovi a vedla Noru chodbami za hosty.