Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 5

„Tohle je služebná Delia," řekl nevzrušeně: „služebná pána domu," to pána domu řekl dost sarkasticky. „Známe se už dlouho a je tu déle než já," informoval. Nora si ji prohlédla. Byla to mladá žena s dlouhými černými vlasy, které ji sahaly až po její boky. Její oči byly červené a nebylo v nich vidět bělmo. Měla špičaté uši ve kterých měla náušnice.
Delia se na ni jen letmo usmála a kývla hlavou na pozdrav.
„Delia je němá," poznamenal a tím znovu na sebe strhl pozornost.
„Němá?"
„Ano," kývl hlavou na nesouhlas.
„Chápu," otočila se na židli směrem k Delii. „Delie?" řekla její jméno, aby upoutala její pozornost na sebe. „Děkuji ti za oblečení," usmála se na ní a natáhla tričko, které měla na sobě. „Jak si odhadla moji velikost?"
Delia se na ní jen vyjeveně podívala. Zakroutila hlavou. Zvedla jednu ruku a prstem si ukázala na jedno oko. Usmála se na ní. Poté se jí uklonila na omluvu a odešla zpět do své práce. Bylo na Delii vidět, že byla celkem v rozpacích. Nora se pak otočila zpět na Balmona.
„Co to?" nechápala. „Jak mohla odhadnou moji velikost, když mě ještě neviděla?"
Balmon se jen usmál: „Viděla tě, když se ti starala o poraněnou hlavu," ukázal na bouli na jejím čele. „Když tě sem pán přivedl, hned jako první poprosil Delii, aby se o tebe postarala."
Nora se opět otočila směrem k Delii. Zavládlo na chvíli ticho a Nora se podívala ven z okna, které vedlo do zimní zahrady. „Co se tu tak celé dny děje?" zeptala se do ticha.
„Nic moc zvláštního," díval se na její profil. „Na to, že jsme v podsvětí, tak je tu celkem nuda. Většinou nevycházíme z tohohle sídla. Venku to není bezpečné," zívl si.
„Co je tam venku?" upoutal její pozornost a její pohled se přesměroval k němu.
„To ví jen Azazel. Všechna okna v tomhle domě jsou nasměrovaná jen do jeho zimní zahrady," protřel si oči. Nora ho poslouchala a zároveň se znovu zadívala z okna. Viděla konečně zahradu za dne.
„To se tu taky střídá den a noc?"
„Co vím, podle vyprávění Azazela, tak jen v té zahradě," podepřel si hlavu a podíval se také z okna.
„Aha," podepřela si rukou hlavu stejně jako Balmon. „Zakázal ti tam chodit?" otočila se na něj s nečekanou otázkou.
„Cože?" nadzvedl jedno obočí a otočil se také směrem k ní. „Co je tohle za otázku. Můžu si tam chodit kdykoli se mi zachce."
„Aha," povzdechla si znovu.
„Proč se ptáš?"
„Já tohle privilegium nedostala. Spíš mi to bylo zakázáno, tam sama chodit bez jeho svolení," sklopila zrak.
„Že se tomu divím," uchechtl se. „Ty máš také ráda květiny?"
„Ano," kývla mu jen na souhlas. „Nejraději mám lilie."
„Hmm," zamyslel se. „Tak když tam máš zakázáno chodit sama, tak tam můžeme," nestihl to doříct. Přerušilo ho otevření dveří, ve kterých stál Azazel.
„Tak tam můžete co?" mluvil naštvaným hlasem.
„Tady někdo vstal levou nohou z postele," zašeptal Balmon tak, aby to slyšela jen Nora a proměnil se zpět do své kočičí podoby. „Nic můj pane," poklonil se mu a chtěl radši odejít.
„Balmone, víš, že nesnáším lhaní!" zvedl na něj hlas Azazel a chtěl ho chytit. Balmon se jen přikrčil. Nora instinktivně vystřelila ze židle, na které seděla a chtěla zachytit Azazelovu ruku. Situace se náhle vyvinula tak, že si stoupla před Balmona a natáhla před svůj obličej ruce. Dostala ránu, kterou měl dostat Balmon. Rána ji odhodila na zem. Delia to pozorovala z poza rohu. Vyděsila se Nořinou reakcí. Rychle k ní doběhla. Balmon se zpět proměnil do své lidské podoby a udělal to stejné co Delia.
„Noro," poklekl k ní na zem: „jsi v pořádku?" zatřepal s ní. Nora jen zaskučela a pokoušela se posadit. Když se zvedala, chytila se za levý bok. Delia a Bolman ji pomáhali se posadit. Nora si klekla na kolena a při tom si stále držela bolavý bok. „Proč jsi to udělala?" zahrnoval jí otázkami Balmon. Nora neodpovídala a jen se mlčky podívala na Azazela. Měla ve tváři neurčitý výraz.
„Děkuji," poděkovala jim za pomoc a při tom se stále dívala na Azazela. Dívali se jeden na druhého. Azazel k nim pomalu přistupoval. Chytil Noru za tričko a zvedl jí do vzduchu.
„Nepleť se do věcí, do kterých ti nic není, ty hloupý lehkomyslný lidský červe," zatřásl s ní. Pořád ji držel ve vzduchu. Nora ho nechala, aby se vyvztekal. Byla jako hadrová panenka. Jakmile s ní přestal házet, tak uchopila jeho ruku, která ji držela do svých rukou. Pevně stiskla.
„Urážej si mě jak chceš. Ubližuj mi jak chceš. Na tohle jsem již zvyklá," podívala se mu do očí a zamračila se. Azazel se zarazil a podíval se na její ruce. Poté si jí celou změřil pohledem. Spatřil jak je vyhublá. Před tím si toho pod jejím oblečením nevšiml, i když bylo mokré. Položil ji na zem. Delia a Balmon jen pozorovali jejich počínání a modlili se, aby se nic nestalo.
Delia se spíše soustředila na Noru. Sama byla zmatená. Nikdy nepoznala nikoho, kdo by jí za cokoli poděkoval. Nora byla první, kdo to udělal. Z ničeho nic se chytila za hrudník. Poprvé ucítila své srdce. Balmon se přestal soustředit na Azazela a na Noru a přesměroval svoji pozornost na Delii.
Azazel stále držel Noru za tričko. Přitáhl si ji k sobě. Začal se na chvíli soustředit a pohlédl jí do očí. Viděl to. Viděl její minulost. Viděl její matku, jak skáče z onoho mostu, kde ji zachránil. Viděl jak vyrůstala u strýce, který se o ní měl starat, ale nebylo to tak. Viděl ji ve škole, jak k se k ní ostatní její spolužáci chovali. Něco ho však z její hlavy dostalo náhle pryč.
„Ne!" okřikla ho. Azazel se probral a pustil ji. Nora spadla znovu na zem. Slzy se jí kutálely po tvářích. Azazel se na ní jen znovu podíval a v jeho výrazu se nedalo číst. Jen se pak otočil k ní zády a odešel. Balmon k ní přiběhl.
„Noro," pomohl jí vstát na nohy: „odvedu tě do tvého pokoje," kývl směrem k Delii, aby šla s nimi. Delia jen kývla na souhlas.

Balmon pomohl Noře se posadit na postel. „Už mi řekneš proč si to udělala?"
„Balmone," povzdechla si: „nevím. Něco ve mě mi řeklo, že to musím udělat. Možná je to tím, že si byl na mě milý a já se ti chtěla nějak odvděčit," podívala se do jeho rudých očí. Balmon jí pohled opětoval. Proměnil se zpět v kocoura. Svou hlavu položil na její klín a začal příst. Nora ho začala hladit po hlavě a drbat za ušima. Někdo potichu otevřel dveře od jejího pokoje. Nora jen zvedla hlavu. „Delio?"
Delia k ní jen zvedla ruku s bílým ručníkem. Balmon zvedl hlavu z jejího klína a seskočil z postele.
„Pojď. Delia ti nachystala koupel. Určitě to po tom všem oceníš," otočil se na ní ve dveřích.
„Možná máš pravdu. Děkuji," zvedla se také z postele a následovala je do koupelny.