Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 43

Lucifer držel za letu Noru pevně u svého těla. Ani jeden z nich nepromluvil. Ladně společně přistáli před vchodem do Luciferova sídla. Nora , zakrytá jeho pláštěm, si prohlídla jeho sídlo z venku. Bylo úplně jiné než Astaroth a Azazela. Vypadalo více jako moderní vila, které viděla v lidském světě. Hromada velkých oken, do kterých nebylo vidět přes bílé závěsy.
Zavřela oči. Vzpomněla si, jak jako malá toužila po něčem takovém a po vlastní rodině. Otevřela oči a červená barva z jejich očí zmizela. Vrátila se jim jejich původní šedá. „Líbí?" vyrušil jiz jejího rozjímání.
„Je to zajímavé, jak tu máte každý jiné sídlo."
„Co jsi čekala? Strašidelné zámky?" smál se.
„Možná." mluvila potichu.
„Pojď dovnitř. Nemůžeš tu jen tak stát nahá v mém plášti." chytil ji za ruku a vedl dovnitř. Nora ho jen slepě následovala, až při jeho poznámce, že je nahá si to uvědomila.
„To snad ne. Celou tu dobu.." nebyla schopna ani dokončit svoji myšlenku, protože se začala červenat a připadala si trapně. Měla chuť se jít zahrabat tam do toho písku venku a už nevylézt.
Dovedl jí do hlavní místnosti v jeho vile. Z chodby, která byla z pravé strany místnosti, se vynořila humanoidní postava. „Můj pane," promluvila lidským hlasem. Nora se podívala pozornějí na postavu. Humanoidní postava byla ženského pohlaví. Její kůže měla béžový nádech, oči měla velké a modré, malý nos, který byl ke špičce zbarvený do tmavší barvy. Rty měla pomalu černé jako uhel. Z čela jí rostly čtyři rohy. V přední části čela byly menší a hned kousek za nimi, byly větší. Uprostřed čela měla tři menší tmavší flíčky, než byla její kůže. Uši byly do špičky a na jejích koncích byly pokryté srstí. Vlasy měla hnědé a dlouhé. Na jednom z pramínků měla zapletené perličky. „Královno," poklonila se před ní a tím Noru vyrušila z jejího pozorování.
„Co?" zakroutila hlavou ze strany na stranu, aby se probrala. „Prosím, neklaň se mi," položila ruku na rameno oné postavy a snažila se neznít tak vylekaně.
„Noro, tohle je Evelin. Stará se o tuhle vilu," představil ji Lucifer. Nora kývla na porozumění.
„Evelin, neklaň se mi, prosím,"pokusila se na ní usmát.
„To nejde má královno," stále klečela na koleni.
„Prosím, vstaň a podívej se mi do očí," vybídla jí. Evelin s váhavostí pozvedla svůj zrak. „Nejsem žádná královna. Byla jsem jen obyčejný člověk, tak se mi prosím neklaň a říkej mi jménem," vřele se na ní usmála.
„Evelin, ať tě to ani nenapadne," přerušil jejich konverzaci Lucifer.
„Lucifere, prosím" otočila se na něj hned Nora a stoupla si před něj. Evelin se jen vyděšeně podívala z jednoho na druhého.„Myslím, že se můžu sama rozhodnout, jak se ke mně má chovat. K tobě ať se chová, jak ty chceš, ale já nechci, aby se ke mně chovala, jako moje poddaná," svírala kolem sebe jeho plášť těsněji k sobě.
„Noro, nevíš, co jsou tihle najamukové zač."
„Najamukové?" nadzvedla jedno obočí.
„Nejamuk je rasa démonů. I Delia měla svoji rasu, než pomalu všichni vymřeli," vysvětloval. „Delia patřila pod rasu s názvem lifetit."
„Co jsou tedy nejamukové zač?" vrátila svůj zrak na Evelin.
„Většina z nich jsou dost velcí vtipálci a dělají svým pánům někdy dost nepěkné vtípky. Ale tady Evelin, je naštěstí jiná. Je loajální."
„Tak vidíš. Není se čeho bát. Nemusíš mě před ní varovat. Věřím, že s ní budu vycházet," vzala Evelin za ruku.
„Královno," povzdechla si.
„Nora. Říkej mi Noro," potřásla si s ní rukou.
„Nechceš si dát horkou sprchu?" nabídl Noře zničeho nic Lucifer.
„Ano, prosím. Dneska toho na mě bylo už dost," zmizel jí úsměv z tváře.
„Evelin, ukaž jí, kde je koupelna," otočil se k děvčatům zády a zmizel někde v domě.
„Pojď za mnou, K-. Noro." rychle se opravila.

Za Norou se zavřeli dveře od koupelny. Chvíli jen stála uprostřed koupelny. Rozhlížela se kolem sebe. Hned vedle jejích nohou byla prostorná vana, ve tvaru vajíčka. Na levé straně koupelny byl čistě prosklený sprchový kout. Kachličky v koupelně byly laděné do tmavě hnědé a bílé. Působilo to na Noru uklidňujícím dojmem. Na pravé straně koupelny bylo umyvadlo, nad kterém pravděpodobně před tím bylo velké zrcadlo. Přistoupila k němu a podívala se kolem sebe. V umyvadle našla kusy střepů ze zrcadla. Vzala jeden z větších střepů do ruky. V zrcadle spatřila jinou osobu, než znala. Připadala si jako v cizím těle. „Jsem to opravdu já?" sáhla na svojí tvář a následně pohladila teď svoje dlouhé vlasy. Při tom, jak se na sebe dívala, její zrak zachytil v rohu odrazu zrcadla něco, co leželo v jednom koutě u dveří do koupelny. Otočila se přistoupila k onomu předmětu. Sklonila se k němu. „Roh?" podivila se. „Proč Lucifere?" vzala ho do rukou. Zvedla ho ze země a pohladila ho jedním prstem. Odešla s ním zpět k umyvadlu a položila ho na něj. Sundala ze sebe Luciferův plášť a stoupla si do sprchového koutu. Otočila kohoutkem a čekala první záchvěv ledové sprchy, ale voda naštěstí byla hned dostatečně teplá. Nechala na sebe dopadat kapky vody. Sklopila hlavu k podlaze a nechala vodu, ať ji namočí celou. Přehrávala si celý tento den. Z jejích úst se dostal na povrch první vzlyk. Pomalu zvedla svoji hlavu a nechala vodu, aby si nacházela cestu po jejím obličeji. Otočila se zády ke kachličkám a svezla se po nich na zem. Svá kolena přitáhla k bradě. Druhý vzlyk. Třetí vzlyk. Její slzy se začaly mísit s vodou.

Evelin mířila rovnou do koupelny s oblečením pro Noru. Bohužel musela vzít něco z šatníku Lucifera, protože žádné další dámské oblečení tu nebylo. Když přistoupila ke dveřím, uslyšela Nořin pláč. Zlehka zaklepala na dveře koupelny. „K-. Noro?" podívala se dovnitř a byla v šoku. Viděla sedět Noru na zemi, jak krčí kolena k sobě a pláče. Její vlasy zakrývaly její nahé tělo, jako závoj. Vstoupila za ní do sprchového koutu a zastavila vodu. Mlčky pomohla Noře na nohy. Usušila ji ručníkem a navlékla jí do oblečení. Následně jí odvedla do jejího pokoje, kde jí položila na postel. Začala Noře na uklidnění zpívat ukolébavku její rasy nejamuk.

Wolves asleep amidst the trees
Bats all a swaying in the breeze
But one soul lies anxious wide awake
Fearing all manner of ghouls, hags and wraiths

For your dolly Polly sleep has flown
Don't dare let her tremble alone

For the witcher, heartless, cold
Paid in coin of gold
He comes he'll go
Leave naught behind
But heartache and woe
Deep, deep woe

Birds are silent for the night
Cows turned in as daylight dies
But one soul lies anxious wide awake
Fearing all manner of ghouls, hags and wraiths

My dear dolly Polly shut your eyes
Lie still, lie silent, utter no cries

As the witcher, brave and bold
Paid in coin of gold
He'll chop and slice you
Cut and dice you
Eat you up whole
Eat you whole

„Můj pane," vstoupila Evelin do místnosti, kde byl Lucifer.
„Je ve svém pokoji?"
„Ano, můj pane. Jen jsem se chtěla zeptat," sklonila hlavu.
„Hmm."
„Co se stalo královně?"
„Evelin, tohle tě myslím nemusí zajímat," prošel kolem ní a ponechal jí bez odpovědi.