Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 14

Dívala se na něj. „Ahoj maličký. Kde máš maminku?" mluvila k němu. Jeho oči byly stále upřené na ní. Natáhla k němu ruku. Balmon k ní pomalu natáhl svůj malý čumáček. Přičich si k jejím rukám. „Já jsem Dora. A ty maličký?" usmívala se na něj v dešti. Měla nad sebou červený deštník. Ta barva deštníku byla stejná jako její vlasy. Balmon opatrně vylezl z pod krabice. Byl dost v rozpacích. „Nemáš jméno?" ptala se ho pořád na nějaké otázky.
„Mňau," propletl se jí mezi nohama. Uznal, že není nebezpečná. Poté se jí otřel hlavou o její nataženou ruku.
„Haha," zasmála se nahlas. „Pojď ke mě, maličký," vzala ho do náruče a schovala si ho pod svůj kabátek. „Tak jaké ti dáme jméno," podívala se kolem sebe. Spatřila před sebou budovu jedné firmy, která se zrovna stavěla. Velkými písmeny na samotném vrcholu budovy se tyčil její název. BAL&MON INDUSTRIES. „Co takhle Balmon?" zašeptala do deště a následně se podívala na něj. Jeho hlava pouze vykukovala z jejího kabátu. S vyslovením jeho nového jména jen zvedl svoji hlavu. Pohled jí oplatil. Spokojeně zavrněl. „Tak jdeme domů, Balmone," oslovila ho a vydala se s ním na cestu k jeho novému domovu.
Netrvalo to dlouho a už Dora otevírala dveře od jejího bytu. „Jsem doma!" křikla od dveří. Složila deštník, vyzula se a šla s Balmonem, který byl stále schovaný v jejím kabátku, do obýváku.
„Ahoj, zlatíčko," ozval se hlas mužský hlas z křesla.
„Tati, dívej co mám," přistoupila k němu a vytáhla Balmona z pod jejího kabátu. Balmon poprvé spatřil jejího otce a pořádně si ho prohlédl. Chvíli hleděli jeden na druhého. Dora byla jeho kopií v dívčí verzi. „Můžeme si ho nechat?" přerušila ticho, které chvíli panovalo v místnosti. Pořád koukal jeden na druhého. Dora položila Balmona na zem v obýváku. Blamon opatrně přistoupil k jejímu otci. On si k němu klekl na zem. Natáhl k němu svoji velkou ruku. Pomalu k němu Balmon natáhl svůj čumáček a očichal si ho. Zjistil, že od něj také žádná hrozba nehrozí. S vrněním se začal lísat k jeho ruce. „Dala jsem mu jméno Balmon," smála se na ně Dora. Její otec na ní jen na krátko zvedl svůj zrak a pak se zase podíval na Balmona.
„Tak vítej do rodiny, Bamone," pronesl její otec hrubým hlasem a pohladil ho po hlavě.

„Takhle jsem se získal novou rodinu. Měl jsem obrovské štěstí ten den," usmál se sám pro sebe Balmon sedící na posteli ve svém pokoji a letmo se díval na Noru. Nora ho jen mlčky poslouchala. Nechtěla ho vyrušit z jeho vyprávění, aby neztratil nit. Někdo však zaklepal na dveře od jeho pokoje. Stoupl si z postele a šel otevřít. Ve dveřích stála Delia a držela tácek s konvicí na čaj a třemi hrnečky na čaj. Balmon se na ní podíval nechápavým pohledem. Delia ho jen obešla a vstoupila bez jeho dovolení. Položila tácek s věcmi na stůl a začala do hrnečků nalévat čaj. Jeden z hrnečků podala Noře a druhý natáhla k Balmonovi. „Delio, kde je Azazel?"
Delia jen pokrčila rameny, že neví. Nemohla ho nikde najít. Nejspíš nebyl vůbec v sídle. „Zase je tedy někde tam venku," povzdech si Balmon a vzal si od ní hrnek s čajem. Na to jen Delia kývla na souhlas a podívala se znovu na Noru. Usmála se na ní a jejíma volnýma rukama jí objala.
Blamon se jen pousmál a šel si sednou zpátky na postel za Norou a Delii. Všichni se trochu napili z čaje, který Delia připravila. Balmon poté svůj hrneček odložil na stůl. Povzdech si ještě jednou a svalil se na záda na postel. Znovu zavřel oči a začal vzpomínat jak to pokračovalo dál. Bylo mu jedno, že tento příběh uslyší i Delia, přece jen se znají už dlouho, a ještě ho neznala ani ona.

Dny jeho v nové rodině ubíhaly jako voda. Z malé holčičky vyrostla mladá slečna. Každý den se Balmonovi věnovala a nenechala ho, aby se nudil. Hrála si s ním a byla šťastná. Vždy se mu se vším svěřovala, když se něco bála říct jejímu otci. Znal všechna její tajemství ohledně tajných lásek ke chlapcům. Až jednoho dne přišla domů s pláčem. Před otcem se držela zpátky. Ale Balmon si všiml jejích zarudlých očí. Jen otce pozdravila a šla do svého pokoje. Snažila se mu vyhnout velkým obloukem. Balmon jí potichu následoval. Uviděl jí na posteli, jak je schoulená do klubíčka a plakala. Přiskočil k ní na postel. Lehl si vedle jejího obličeje a čekal, až k němu zvedne zrak.
„Balmone," vzlykla a začala ho hladit po jeho černé srsti. „Ani jsem si neuvědomila, jak rychle si mi vyrostl před očima," usmála se na něj s uplakanýma očima.
„Mňau," přitisknul k ní jeho hlavu a otřel se o její tvář.
„Ach Balmone," vzala ho do náruče a položila si ho na hruď. „Někdy ti závidím, že máš tak bezstarostný život," znovu vzlykla. „Jsem tak neskutečně ráda, že tě mám," sedla si s ním na posteli v náručí. „Nepůjdeme se projít ven? Přece jen si tu celý den zavřený. Nechybí ti to tam venku někdy?" koukla se mu do očí. Balmon to bral jako příležitost se zase jít podívat ven. Seskočil z jejího klína a šel hned k vchodovým dveřím. Došla k nim také. Obula si boty a hodila přes sebe lehký šátek. Otevřela dveře. Balmon hned vyběhl ven ze dveří. „Balmone!" křikla na něj, ale on na to nebral zřetel. Sám nevěděl, co to do něj vjelo. Jeho kočičí pud ho hnal kupředu. Znovu na něj zakřičela. „Balmone!" rozběhla se k němu. Ale však pozdě. Balmon vyběhl z předzahrádky, přeskočil branku a vběhl do silnice, která byla naproti jejich domu. Poslední, co si z toho dne pamatoval, byly černý kov, který se k němu řítil.

„Takže to byla nehoda," přerušila jeho vyprávění Nora.
„Ano. A pak jsem se probudil tady," stále ležel na posteli a díval se do stropu.