Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 42

Všichni, co stáli opodál, jen mlčky stáli. Ani jeden se neměl k jedinému slovu. Jako první se přiměla k pohybu Delie. Jednou rukou si utřela slzy z tváří. Podívala se na Balmona. „Musím se dostat co nejrychleji zpět do sídla našeho pána," telepaticky se s ním spojila. Balmon na ní upřel svůj zrak a mlčky kývl na souhlas. Proměnil se zpět v kocoura. Delie nasedla na jeho hřbet. Její prsty se propletly s jeho srstí. Jakmile si byl Balmon jistý, že se drží pevně, rozběhl se s ní do sídla. Všichni se otočili jejich směrem až na Azazela.
„Myslím, že dneska byl pro někoho smolný den," pronesl do ticha Enlil.
„Enlile!" okřikla ho Astaroth. „Můžeš přestat být takový? Azazel je můj bratr a tvůj vnuk!" chytila ho rozzuřeně za límec jeho pláště.
„Astaroth, moc dobře víš, proč jsem na něj takový."
„To ale neznamená, že na něj můžeš být takový v takové situaci. Copak to nechápeš? Konečně se změnil!" stále na něj křičela. „Nora byla ta, co mu pomohla, když nejvíc volal o pomoc, aniž by si toho byl sám vědom. My to nedokázali! My jsme byli ti, co ho odsoudili!" vzteky se rozplakala.
„Přestaňte oba dva," usměrnil je Eros. „Oba dva máte pravdu. Dostali jsme se dost do vyhrocené situace, jenže už se nedá nic dělat. Uvědomte si, že moje dcera je taky pryč. Je s Luciferem, i když už měla být dávno pryč z podsvětí."
„Proč myslíš, že měla být dávno pryč?! To by jí sem asi náš otec neposlal, kdyby měla zůstat tam nahoře!" okřikla už i Erose.
„Můžeme tu buď teď dál na sebe křičet, kdo za co může, nebo ustoupíme a necháme to vše na nich. Tohle všechno se odehrálo mezi nimi. Ne mezi námi," pronesl první moudrou věc Enlil za celou dobu.
„Enlil má pravdu Astaroth. Musíme to teď nechat na nich," otočil se Eros směrem k Azazelovi. Ti dva udělali to samé.
Azazel se stále díval k nebi směrem kam Nora letěla s Luciferem. Klečel na kolenou a utápěl se ve svých myšlenkách. Ve vzpomínkách se mu zjevil den, kdy poprvé spatřil její oči. Její šedé oči, které odrážely odlesk modrého nebe. Její řasy, které byly dlouhé, černé a krásně zvýrazňovaly její oči. Z rozjímání ho vytrhla něčí ruka, která přistála na jeho rameni. „Je čas jít domů," mluvila k němu už uklidněná Astaroth.
„Já už nemám domov," podíval se na ní. Astaroth se vyděsila při pohledu na něj. V jeho očích viděla prázdnotu, jakou ještě u něj nikdy neviděla. Ani u smrti jejich matky, takhle zničeně nevypadal. „Nemám domov. Je to jen místo, kde můžu být," postavil se na nohy.
„Azazeli," zašeptala.
„Bez ní je tam chladno," přiznal se.
„Tak bojuj! I když si nejsem jistá, proč jsi udělal takovou hloupost zrovna s někým, jako je Lilith," uhodila ho do hrudi. „Jsi hlupák. Ale přesto bojuj, pokud ji miluješ!"
„Jak mám asi bojovat, když je už dávno pryč!" strčil do ní.
„Pokud po něčem toužíš, tak o to bojuj, ať to stojí, co to stojí! Copak si zapomněl na poslední slova naší matky?! Víš co jsi jí slíbil? Tak bojuj o svoji Sněhurku Azazeli!" vrátila mu popostrčení.
„Já už o ní přišel!" začali do sebe strkat intenzivnějí a křičet na sebe.
„Jsi hlupák!" skočila po něm a svalila ho do písku. Začali se na zemi rvát. Enlil a Eros to jen pozorovali. Nepokoušeli se však zasáhnout. Věděli, že na sebe nepoužijí svoje schopnosti. Nebo se snad spletli?
„Já jsem hlupák, sestřičko? Já nejsem ten, co věří v nemožné! Já nejsem ten, co věří na lásku!" roztáhl svoje křídla.
„Tak v co věříš, bratříčku? Co je to za pocit, co teď máš?! Tak mi odpověz!" ukázala svá křídla i Astaroth. „Je to snad vztek?! Je to snad zlomené srdce?! Už se prober, Azazeli! Neříkal si náhodou teď, že je u tebe v sídle bez ní chladno? Miluješ ji!" vytvořila ohnivou kouli ve své pravé dlani.
Enlil a Eros uznali, že jde do tuhého. Enlil se rozběhl k Astaroth a Eros k Azazelovi. Každý z nich chytil jednoho zezadu a uvěznil ve svém sevření.
„Tak to by stačilo vy dva!" okřikl je Eros. „Je čas, aby šel každý teď po svém," mluvil už klidněji. Počkal, až se Azazel uklidní a jeho sevření povolilo. To stejné udělal i Enlil s Astaroth.

Delia a Balmon dorazili do sídla společně. Delia se rozběhla hned do jejího pokoje. „Počkej!" křikl za ní Balmon a utíkal za ní. Delia si sedla za svůj stůl se šicím strojem.„Co máš v plánu?" nechápal její chování.
„Potřebuji Noře něco předat. Bude top v budoucnu potřebovat," vzala do rukou černou saténovou látku a hned za ní černou síťovinu.
„Co tím myslíš?"
„To uvidíš, až v budoucnu. Teď mě prosím nech. Musím se soustředit," posílala ho pryč. „Přijdu za tebou, jakmile to bude hotové," ukončila s ním svůj telepatický rozhovor.