Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 26

„Začnu zase s definicí. Láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, který se může lišit jak svojí povahou, tak také předmětem. Někdy převažuje volní, je to silou vůle, jindy citová nebo sexuální stránka vztahu. Jeho předmětem může být jak druhý člověk nebo určité společenství nebo dokonce i božstvo, ale také věc, místo a vlast, hnutí, idea, život, bohatství nebo moc. Můžeš se z milovaného předmětu těšit, pomáhat a pečovat o něj nebo ho chtít mít jen pro sebe a ovládat ho. Někdy se láskou rozumí jen zamilovanost, počáteční touha a emoční i sexuální přitažlivost. Někdy se mluví i o lásce k sobě samému. Tedy egoismus," dokončila svůj dlouhý výklad definice lásky.
„Takže člověk nemusí jen milovat druhého člověka, ale i věci nebo jen sám sebe?" zněl trochu zmateně.
„Ano, přesně tak. Někdy se tomu říká i narcisismus," uchechtla se. „Láska se dá rozdělit i podle typů. Pamatuji si dva psychology, kteří ve mně zanechaly dost velké poznatky. První je Robert J. Sternberg. Americký psycholog. Měl rozdělenou typologii na třech základních rozměrech. Intimita, vášeň a oddanost. Na tomto rozdělil osm vztahů. První je neláska. Nepřítomný žádný základní rozměr. Za druhé zalíbení. Zde je přítomná intimita. Zamilovanost. Tu je přítomna pouze vášeň. Za čtvrté prázdná láska. Tu je jen oddanost. Romantická láska. Tu je přítomna intimita a vášeň. Za šesté přátelská láska. Intimita a oddanost. Osudová láska. Vášeň a oddanost. A v poslední řadě tu je dokonalá láska. Tu jsou všechny tři rozměry. Intimita, vášeň i oddanost. Těmto třem vlastnostem se i jinak říká jako Trojúhelníková teorie lásky," oddechla si. Vždy těmto věcem byla oddaná a zajímala se o psychologii. Je ráda, že měla tu možnost se na chvíli ve škole o tohle téma zajímat a vyučovali tento předmět.
„A ta druhá typologie?" zajímal se. Oblíbil si její hlas. Její hlas zněl pro něj jako pohlazení na duši.
„Tu napsala kanadská psycholožka Beverley Fehrová. Rozlišila jí podle faktorové analýzy na devět typů," zvedla první prst na své drobné ruce. „Zalíbení. Přátelská neintenzivní láska, vzájemná blízkost, objímání a polibky, ale bez sexuálního styku. Sexuální láska. Zamilovanost, chtíč závislost, ale je spíše krátkodobá. Platonická láska." zvedla třetí prst. „Přátelská intenzivní láska, velká vzájemná důvěra a spřízněnost, ale zase bez sexuálního styku. Přátelství. Sdílení společných zájmů, upřímnost a podpora druhého. Romantická láska. Idealistická, pohádková láska, zamilovanost, nervozita, trávení času společně."
„Nervozita?"
„Je tam hodně faktorů, proč být nervózní ve vztahu," zvedla palec na druhé ruce na znamení šestého typu. „Dětská láska. Krátkodobá zamilovanost, nerozumné chování a stydlivost. Vášnivá láska. Intenzivní sexuální láska, vetšinou krátkodobá, ale je tu velká intimita. Pobláznění. Slepá zamilovanost, ale zase je to jen krátkodobé. A jako poslední je tu oddanost. Dlouhodobá oddaná láska, vzájemná důvěra a blízkost a většinou se sexuálním stykem," na chvíli se odmlčela. „Ale asi nejtriviálnější definicí lásky je: Láska je poblouznění jehož doba je přímo úměrná uspokojení představ o dokonalém partnerovi," podívala se na Azazela a dokončila svůj výklad. Měl zamyšlený výraz.
„Tak proto si mi říkala, že je přátelství malý krůček jak od lásky tak od nenávisti. Tohle říkala i moje matka," podíval se jí do očí. Nora postřehla že poprvé před ní mluví o své minulosti. V podvědomí chtěla, aby pokračoval, ale nechtěla ho nutit.
„Co přesně říkala?" vyklouzlo jí z úst.
„Láska je malý krůček od nenávisti. Tohle mi přesně řekla," odvrátil od ní zrak. Bylo mu těžko, když si zase vzpomněl na svoji matku.
„Promiň, neměla jsem se ptát," omluvila se mu, když uviděla jeho zklíčený obličej.
„Mmm," zabručel Azazel.

„Myslím, že už pro dnešek toho bylo dost," poznala, že se teď kolem nich znovu vznáší hustá atmosféra. Chtěla odejít a radši nechat Azazela samotného. Zvedla se pomalu z křesla. Tichým krokem chtěla kolem něj projít. Azazel jen koukal před sebe a v jeho zorném poli se objevila Nora. Azazel stihl ještě rychle zareagovat a chytil ji za ruku, aby jí zastavil. Oběma projel tělem elektrický proud. Nora pocítila zezadu na svém krku husí kůži. Azazel nevěděl, co to znamená. Tohle chvění, které pocítil. Nebyl si stále jist jestli jeho sestra měla pravdu.
„Noro," pronesl do ticha. Nora jen k němu zvedla svůj zrak. Dívali se jeden druhému do očí „Dobrou noc," jeho zrak byl stále upřený do těch jejích šedých očí.
„Dobrou noc, Azazeli," zašeptala. Vysmekla svoji ruku z jeho sevření. „A ahoj. Budu na tebe tady čekat, dokud se nevrátíš," ujistila ho, když se k němu otočila zpátky ve dveřích a následně odešla. Něco jí říkalo, že mu to musí říct. Její vnitřní hlas jí to napovídal. Azazel zůstal zase sám v knihovně. V jeho mysli si přehrával její slova.
„Opravdu na mě bude čekat?" díval se na zavřené dveře. „Cože to vlastně říkala, že má ráda? Knihy a hudbu?" zamyslel se. Po chvíli se však vydal do svého pokoje.

Nora si lehla na postel ve svém pokoji. Zavřela oči. Uviděla před sebou prvně tvář Azazela, kterou ale náhle překryla tvář Lucifera. Rychle otevřela oči. „Lucifere," zašeptala do ticha. „Dlouho jsem tě neviděla," povzdechla si. Otočila se na bok. Začala si přehrávat vzpomínky s Luciferem, jak jí odvedl zpět z pouště do domu. Jak jí nesl v náručí. Jak se na sebe dívali. Náhle tohle překryla vzpomínka na Azazela, jak s ním letěla nad pouští a vítr si hrál s jejími vlasy. Jak uviděla poprvé Azazelův upřímný úsměv. Za těchto vzpomínek usnula.