Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 35

„Dlouho jsem se neviděli, Lucifere," mluvila k němu ona žena svůdným hlasem.
„Maze, co tu hledáš?" zamračil se a pronesl docela otráveným hlasem.
„Ale no tak, Lucíku. Nebuď takový. Však víš, že jsem tě vždy dokázala potěšit," přitiskla své tělo k jeho a rukou ho jemně pohladila po tváři.
„Maze," chytil její ruku jemně: „dost. Tohle byla minulost. Už dávno spolu nemáme nic společného," promluvil k ní tentokrát klidným a mírně chladným hlasem.
„Opravdu?" její druhá ruka zamířila k jeho rozkroku. „Nebyla bych si tím tak jistá," lišácky se na něj usmála. Byla nadšená z toho, co tam cítila. Lucifer věděl, že je v její pasti, ze které se musí co nejrychleji dostat. Měl štěstí, že se teď soustředil na něco jiného. Zamračil se. Maze se na něj jen udiveně podívala. Lucifer chytil i její druhou ruku a obě její ruce zvedl nad její hlavu. Přirazil jí naštvaně ke zdi. Maze se jen slastně usmála a vydala lehký sten.
„Dost," zatlačil na ní silněji. Jeho hlas byl mírně chraplavý. Tentokrát Maze zaskučela bolestí, ale nedala na sobe nic znát. „Proč jsi přišla?"
„Vycítila jsem z tebe smutek a samotu. Táhlo se to napříč celým podsvětím," snažila se stále mluvit svůdně. „Chtěla jsem tě přijít potěšit, jako vždy," skousla si provokativně spodní ret, který byl potom výraznější. Lucifer si jen povzdech, aby uklidnil své rozbouřené hormony. Chytil její ruce do jedné své. Druhou rukou pomalu sjel níž. Podíval se Maze do očí. Náhle se jeho druhá ruka vymrštila k jejímu krku a předloktím jí lehce přiškrtil.
„Dost, Maze. Copak si nepamatuješ, že to skončilo?" syčel.
„Nikdy to neskončilo, Lucifere," pokusila se o úsměv. Nadskočila a obmotala její štíhlé bledé nohy kolem jeho pasu. Tímto si ho k sobě přitáhla. „No tak, Lucifere, copak to nechceš zažít znovu? Tu slast a potěšení?" šeptala k jeho rtům. Provokativně u toho začala kroutit pánví a třít se o jeho mužství. Však nenastala už žádná odezva. Lucifer se k ní přiblížil na milimetr od jejích rtů.
„Ne, nechci," pronesl chladně. Střásl její nohy ze svého pasu a odhodil jí na druhou stranu místnosti.
„Takže takhle to chceš ukončit?" zvedala se ztěžka ze země.
„Maze, skončilo to už dávno, když jsme se přestali vídat," posadil se na pohovky ve své obývací místnosti. Maze se jen zamračila a ladným krokem přistoupila k němu. Sedla si mu na klín. Nevzdávala se. Byla vytrvalá.
„Copak se ti to nelíbilo, že nechceš pokračovat?" naléhala na něj.
„Mazikeen," byl už naštvaný. Mluvil k ní hrubým hlasem a shodil jí ze sebe. Maze jen spadla na zadek a zůstala na zemi. Lucifer si před ní stoupl. „Neprovokuj vládce pekel. Víš jak to můžeš skončit," roztáhl svá bílá křídla. Maze se jen zděšeně na něj podívala. Takhle ho ještě nikdy nezažila. Došlo jí však, proč se tak najednou chová.
„To kvůli ní, že?" třásl se jí hlas.
„Kvůli komu?" byl stále naštvaný.
„Ta lidská dívka," řekla už z klidem. Lucifer se jen zarazil a podíval se na ní zvláštním pohledem „Jak koukám, tak mám pravdu," vítězoslavně se usmála. „Zvěsti se tu dole v podsvětí šíří rychle. Jenže je tu ještě jedna věc," odmlčela se na chvíli a podívala se na něj tajemně. „Je ti jasné, že dlouho už člověkem nebude. Je tu v podsvětí na to moc dlouho. Stane se z ní to, co jsme my," stále se vítězně usmívala.
„Jak to myslíš?" zhrozil se.
„Tak jak to říkám. Je tu na lidského červa moc dlouho. Copak si nepamatuješ, co se stalo s ostatními lidmi tady v podsvětí?" zvedla se ze země a postavila se naproti němu. „Je tu už moc dlouho na to, aby zůstala člověkem. Její tělo je slabé na to, aby tady zůstala v podobě člověka. Začne se každou chvíli měnit. Jsem zvědavá, jak bude vypadat," zasmála se škodolibě. „Bude mít snad rohy? Nebo z ní bude černá hmota? Kdo ví," stále ho popichovala.
„To ne," schoval svoje křídla a odešel z místnosti. Maze tam zůstala stát jak solný sloup. Nečekala takovou reakci. Najednou se v ní začala vařit krev.
„Lucifere!" zakřičela z plna hrdla a třískla se stolkem, který byl vedle ní. Prohodila ho jedním z oken jeho sídla. „Přísahám, že za tohle zaplatíš. Takhle mě odmítnout, kvůli lidské děvce. Stejně jí už nezachráníš! Její čas se kvapem krátí!" zuřila a vydala se pryč ze sídla.

Lucifer doběhl do své koupelny, kterou měl hned vedle své ložnice. Stoupl si k zrcadlu a zadíval se na svůj odraz. Podíval se na svůj obličej, vlasy a nakonec jeho zrak zastavil na jeho dvou černých rohům, které mu zdobily hlavu. „Noro," zašeptal ke svému odrazu. Stále slyšel ve své hlavě slova Mazikeen. Slova mu znely jako ozvěny v uších. Chytil se za hlavu, aby zvuk na chvíli utišil. Podařilo se. Poté se znovu podíval na svůj odraz v zrcadle. Sám sobě se podíval do očí. Zamračil se. Prudce zvedl zvedl pravou ruku a uhodil s ní do zrcadla. Sklo se roztříštilo a s cinkotem dopadlo do porcelánového umyvadla. Jeho zrak se zaměřil dolů na umyvadlo. Jeden z větších střepů byl otočený tak, že se v něm mohl stále vidět. Uchopil své rohy na hlavě do rukou. „Aaaa!" ozvalo se ohromné jeho zakřičení sídlem, za kterým následovalo hlasité křupnutí. Lucifer držel své ulomené rohy v rukou. Díval se na ně. „Noro, kvůli tobě se klidně vzdám všeho," zahodil je do rohu koupelny a odcházel. Stál na zápraží svého sídla. „Měl bych ji najít. A to co nejrychleji, než bude pozdě."