Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 13

Nora se probouzí s prvními paprsky slunce, které jí polechtaly na tváři. Otočila hlavou stranou, aby ulevila očím od prudkého světla. Pomalu je začala otevírat. Podívala se na prázdnou půlku postele.
„Delio?"
Nespařila žádný pohyb. Zvedla svoji obvázanou ruku a podívala se na ní. Dala jí před sebe, aby své oči znovu uchránila před paprsky slunce a otočila hlavou na druhou stranu. Ve svitu slunce spatřila lesknoucí se černou srst. Uchvátilo jí to. Pomalu si její oči zvykaly na ostré světlo slunce.
„Konečně jsi vzhůrrru," promluvil k ní ji známi hlas.
„Balmone?"
„A kdo jiný," mluvil k ní pomalu a s klidem. „Spala si takřka dva dny v kuse."
„Cože? Proč tu jsi?" odvrátila od něj zrak. Nechtěla, mu být dál přítěží. „Copak na mě není naštvaný?"
„Abych se ti omluvil," skočil k ní do postele. Byl stále v podobě kocoura. „Neměl jsem na tebe křičet," lehl si vedle ní. Chvíli mezi nimi bylo ticho.
„Omluvil?" ptala se sama sebe. „Ty na mě nejsi naštvaný?" zeptala se do ticha Nora. Balmon se jen na ní zvědavě podíval.
„Proč se mě ptá na takovou věc?" nechápal, co se děje. Povzdech si. „Norrro, nejsem na tebe naštvaný. Jsem pouze naštvaný na sebe," odmlčel se na chvíli. Nora se na něj otočila.
„On na mě není naštvaný? Tak proč křičel?" ptala se sama sebe. „Na sebe?" nechápala.
„Ano," kývl na souhlas. „Hlavně je tu ještě jedna věc," promluvil k ní, když spatřil, že se na něj dívá. Měla nečitelný výraz. Stále mohl vidět na její tváři velké kruhy pod očima. „Můžeš vstát?" Jen mu na to kývla na souhlas. Pokusila se posadit na posteli. Tohle šlo hladce. Sundala z postele jednu nohu a následovala za ní druhá. Podívala se na svou obvázanou nohu. Zamračila se. Jako první přenesla váhu na svou zdravou nohu. Pokusila se postavit. Přenesla váhu teď na obě své nohy. Však hned toho litovala. Zkřivila obličej bolestí a koleno zraněné nohy se jí podlomilo. Balmon jí jen sledoval. Nezastavoval jí. Musel to udělat teď, nebo nikdy. Seskočil z postele a šel k jejímu boku, aby se o něj mohla přít. „Povedu tě," jen jí oznámil.
„Kam?" společně se rozešli do chodby sídla.
„Uvidíš," pronesl k ní šeptem.

Společně se zastavili u dalších obyčejných dveří, jako byly všechny v tomhle sídle. Hlavou jí pokynul, aby otevřela dveře. Vešli dovnitř. Nora se porozhlédla okolo sebe. Spatřila pouze postel a jeden psací stůl, jako v jejím pokoji. Jenže přece jen tu něco bylo jiného. Byl temnější a působil mnohem víc depresivně. „Kde to jsme?"
„Tohle je můj pokoj. Není o nic jiný, než ten tvůj," odvedl jí k sobě na postel.
„Proč si mě sem přivedl?" zeptala se ho rozpačitě. Balmon z ní jen vycítil, že se tu necítí moc dobře.
„Jak jsem řekl před tím. Je tu ještě jedna věc," mrskl ocasem a proměnil se v lidskou podobu.
„Jaká?" pořád se rozhlížela kolem a snažila se najít nějaký záchytný bod, na který by se mohla začít soustředit.
„Abych ti pověděl svůj příběh," povzdech si. Chytil ji jemně za ruku a přivedl k posteli, kde ji jemným zatlačením na její rameno, donutil se posadit.
„Nemusíš to dělat," sklopila svůj zrak teď k zemi.
„Chci, aby si mi důvěřovala," podíval se na ní vážným pohledem.
„Já nevěřím nikomu," její odpověď zazněla chladně.
„Já vím a přesně tohle chci změnit. Chci, abys ve mně viděla přítele," stále na ní soustředil svůj zrak. Jeho slova upoutaly její pozornost. Zvedla hlavu a podívala se na něj.
„Přítele," zopakovala si jeho slova v mysli.
„Chci být tvůj přítel, Noro. A proto chci, aby si mě teď poslouchala," odtrhl svůj zrak od ní a podíval se před sebe do prázdné zdi. „Ještě když jsem byl malé kotě a žil s lidmi na zemi, našla si mě jedna malá holčička," začal se vracet do své minulosti, na kterou chtěl zapomenout, ale v jeho srdci pořád zůstávala.

Balmon se potuloval ulicemi. Byl opuštěné kotě, které jeho matka již opustila, protože bylo dost staré na to, aby se zvládlo o sebe postarat samo. Byl zrovna deštivý den, který mu byl osudným. Byl schovaný pod nějakou bednou vedle hromady odpadků. Vždy si tam lovil jídlo, které vyhodil někdo z lidí na ulici. Jeho matka ho opustila z toho důvodu, že uznala, že je už dosti starý na to, aby se uživil sám. Upadal do spánku, když se to zrovna stalo. Zničeho nic se nad ním zvedla ona bedna. Zvedl svojí hlavu. Uviděl před sebou malou holčičku. Měla dlouhé rusé vlasy a hnědé oči.