Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 19

Nora a Azazel seděli naproti sobě v knihovně. Seděli přesně u toho jediného malého, kulatého stolečku. Kolem nich vládla dost hustá atmosféra, která by se dala krájet. Nora si tuhle atmosféru představovala jako hustou, mléčnou mlhu, přes kterou se dá jen těžko uvidí kam se řítí. Lehce se v ní dalo ztratit. Seděli tiše. Ani jeden nevěděl jak začít. Nakonec to ticho přerušila až Delia, když jim ke stolečku do knihovny přinesla, pro Noru další, čaj.
„Děkuji," usmála se na ní Nora. Azazel po ní pro změnu jen střelil pohledem. Delia se jen poklonila a odešla zase pryč. „Takže, co bys rád přesně chtěl vědět?" položila šálek čaje na stůl.
„Jak jsem řekl. Chci vědět, co je to přátelství," hodil si nohu přes nohu a rozvalil se na židli do pohodlné pozice.
„Sama přesně moc nevím, co je to přátelství, ale jediné co ti mohu jen říct, je jeho definice," povzdechla si a zkřížila ruce na prsou. „Je to vztah, který spojuje dvě anebo více osob na základě vzájemných sympatií, které nemají sexuální charakter."
„Sexuální charakter?" nadzvedl jedno obočí.
„Ano, nemají sexuální charakter," zamračila se, protože jí tohle vysvětlení bylo krajně nepříjemné. „Prostě mezi přáteli nefunguje a ani se nepraktikuje. Kdyby se mezi těmito vztahy objevil, hned by to hodně změnilo. Většinou po tomto tyto přátelství končí," odmlčela se na chvíli. Azazel se pokoušel vstřebat všechno, co mu teď řekla.
„Proč potom tyto přátelství končí?"
„Víš," hledala ty správná slova: „sexuální stránka života je dost intimní záležitost mezi lidmi. Nevím jak je to tu v podsvětí, ale u nás tam nahoře je to hodně intimní záležitost, která dokáže v člověku snadno vzbudit něco jiného, než jen přátelství," zamyslela se. „Samotný sex nepatří prostě do přátelství. Neříkám, že není možné ho mít po jisté domluvě, ale jen málo lidí to dokáže udržet v neutrálním postoji od jednoho k druhému."
„Jak to myslíš, něco jiného než přátelství?"
„Většinou se stává, že jedna strana začne cítit k tomu druhému něco víc, než jen přátelství," vzala znovu do ruky šálek s čajem a pomalu se z něj snažila napít. Čaj byl stále horký.
„Něco víc?" byl stále zvědavý.
„Ano, jedna strana může potom cítit místo přátelství lásku, zatímco ta druhá strana tyto city nemusí opětovat. Proto tyto přátelství většinou končí," stále držela hrnek v rukách. Dívala se na hladinu do červeně zbarveného čaje. „Abych se zase vrátila k definici přátelství," stiskla hrnek v obou rukách a zkřížila na něm své palce. „Jedná se o mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé se k sobě chovají ohleduplně a chtějí jen to nejlepší jeden pro druhého. Důležitá je samozřejmě vzájemná důvěra a empatie," vzpomínala na slova její matky. Vzpomněla si na jeden ze dnů, kdy jí tohle taky vysvětlovala. „Přátelé se mohou svěřit jeden druhému s svými pocity a názory beze strachu, že by je někdy ten druhý odsoudil. K tomu spolu chtějí trávit co nejvíce času."
„Existuje něco jako opak přátelství?"
„Ano. Nepřátelství," odmlčela se na chvíli. Stále se dívala na svůj čaj. „Nepřátelství má mnoho významů. Dalo by se do něj zařadit i falešné přátelství."
„Falešné?" napil se ze svého čaje. Oba dva najednou pocítili, že kolem nich ta hustá atmosféra začíná rozpouštět.
„Hm," kývla hlavou: „je to tak, kdy je jeden nebo více domnělých přátel za přátele pouze vydává nebo se tak tváří, ale když jde do tuhého, tak se jako přítel nechová," začaly se jí klepat ruce. Nechtěla, aby to Azazel poznat. Proto rychle svůj hrnek položila zpět na stůl. „Nebo to může být ještě horší," zašeptala do ticha a ruce si položila do klína.
„Horší?" tušil kam tím míří, ale chtěl, aby mu to řekla sama.
„To bychom mohli nechat na jindy. Ptal si se přeci jen na přátelství. Nebudu ti teď plést hlavu dalšími pocity a vztahy," chtěla s ním už tuhle konverzaci ukončit. I když pocítila uvolněnější atmosféru, nechtěla tu s ním být. Být tak blízko něj, aby mu neprozradila něco, co nechtěla, aby věděl. Sice poznala, že nahlédl do jejích vzpomínek, ale neviděl vše. Nějakým způsobem se jí podařilo ho zablokoval a dostat ven z její hlavy. Pomalu se zvedala ze židle a chtěla si vzít svůj hrnek s čajem do pokoje.
„Prosím, počkej," chytil ji jemně za ruku. Jeho hlas byl milý a jemný. Pro Noru to bylo nečekané. Zarazila se. Jeho vlasy zavlály s jeho pohybem a ona opět ucítila onu vůni borůvek. Z jeho doteku jejím tělem projel už pro ni známí elektrický proud. Jemně se zachvěla a pocítila jak se na jejím těle objevila husí kůže.
„Proč?" nechtěla na sobě nechat znát své rozpaky, ale její hlas jí zradil. Azazel na tom s jeho pocity nebyl o nic lépe.
„Chci vědět víc," držel jí za její obvázanou ruku. Držel jí tak, aby jí neublížil.
„To já bych chtěla taky, Azazeli. Chtěla bych vědět, kdo skutečně jsi," sklopila od něj svůj zrak. „Ale myslím, že pro dnešek by to už opravdu stačilo. Zítra můžeme pokračovat."
Když vyslovila jeho jméno jen se zarazil. Bylo to pro něj něco jako pohlazení pro jeho sluch. Z jejích úst jeho jméno znělo tak nějak jinak. Jakoby ani nebyl pánem pekel. Znělo to jeho jméno jemněji. „Víš kdo jsem," oponoval.
„Nemyslím tím to, že jsi vládce pekel. Chci vědět to, jaký jsi uvnitř," její ruka přistála na jeho hrudi tam, kde se nachází jeho srdce.
„To já bych chtěl vědět taky, co jsi skutečně zač a proč si otec vybral tebe," sundal její ruku ze své hrudi. „Jinak, zítra to bohužel nepůjde," snažil se znít vyrovnaně. „Musím jít něco vyřídit," pustil její ruku.
„A kdo říkal, že musíme pokračovat jen zítra? Snad víš, že nemám kam jinam jít," přitáhla si uvolněnou ruku k tělu. „Nikam neodejdu," tohle byla její poslední slova, když odcházela z knihovny.