Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 10

Nora seděla v písku. Přivřela svoje oči a svojí popálenou rukou si udělala stín před očima, aby viděla zřetelněji onu. Poznala, že postava je mužská. Mohla spatřit na jeho hlavě větší černé rohy. Její oči se následně zaměřily na jeho obličej. Oči mu žhnuly červenou barvou, jako bylo všechno kolem. Pleť měl stejně bledou jako Azazel. Spatřila, že jeho pohled se upoutal na ní. Usmál se. Roztáhl jeho bílá křídla a sletěl směrem k Noře.
„Ahoj, květinko," oslovil jí. Jeho hlas byl jak samotný zpěv ptáků. „Ty budeš asi od Azazela. Hmm?" přiblížil jeho obličej k jejímu. Nora se nezmohla na jediné slovo. Jen na něm měla upřený svůj pohled.
„Moc blízko," její srdce tlouklo jak splašené. Nechápala, co se to s ní děje. V jejích očích vypadal ten muž nádherně. Mohl konkurovat vzhledově Azazelovi. V ten moment i zapomněla na tu pálivou bolest na své ruce i noze.
„Ano, jsi to ty. Náš otec nám o tobě říkal. Člověka tu totiž jinak normálně nepotkáš," stále k ní mluvil. „I když asi nebudeš obyčejný člověk," přičichl k ní. „Můžeš se postavit?" prohlédl si její nohu a následně se podíval na její ruku.
„Cože? Nejsem obyčejný člověk?" blesklo jí hlavou. Nora jen kývla na nesouhlas. Stále byla zaskočená a neuhýbala pohledem od jeho očí. Byla jím fascinovaná. „No tak prober se," mluvila stále sama k sobě. Po pěti vteřinách se jí to konečně povedlo a uhnula pohledem. Její zrak se zastavil znovu na tom plameni. Ten muž se pak ohlédl kam se dívá.
„Tohle je jeden z démonů, co tu bloudil," jen k ní poznamenal.
„Jeden z démonů co tu bloudí? Ono jich je víc?" přemýšlela Nora. „Čemu se vlastně divím, tohle je podsvětí. Samotné peklo."
„Jen tak mimochodem, co děláš tady venku? Neříkal ti Azazel, že je to tu nebezpečné?" znovu se k ní otočil.
„Ne," zmohla se na první slovo a jen to zašeptala. Sklopila svůj zrak k zemi.
„Hmm. To se dalo čekat," s těmito slovy jí popadl do náruče.
„Co to?" lekla se a svoji zdravou rukou se instinktivně chytila kolem mužova krku.
„Odnesu tě zpět. Budou tě už pravděpodobně hledat," podíval se před sebe. Nora k němu zvedla svůj zrak.
„Kdo jsi?" pronesla k němu znovu šeptem.
„Já se nepředstavil? Ah. Já jsem Lucifer," hleděl jeden druhému do očí.

Všichni stále prohledávali celý dům. Azazel už takřka málem propadal panice. Rozrazil předposlední dveře onoho sídla. Poslední dveře, které zbývaly, vedly do zahrady. „Snad jsem jí to zakázal. Copak neposlouchá?" napadlo ho jako poslední. Ale v koutku své duše pochyboval o tom, že by tam mohla být po té scéně, co se tam mezi nimi naposledy odehrála. Prudce rozrazil dveře s domněním, že ji tam spatří. Vběhl do zahrady. Mířil si to rovnou k altánku. Něco ho tam táhlo. Zastavil se tam. Zaposlouchal se. Všude bylo jen ticho. Vyvolávalo to v něm pocit, který neznal a nikdy ještě nepocítil. Možná jen jednou. Nechápal se. Pomalu se začínal ztrácet i v sám sobě. Nechápal, co je tohle právě za pocit, který má. Jediné co mohl v tenhle moment udělat bylo zakřičet její jméno. „Noro!"
V ten moment znovu vylétlo několik motýlů z keře.

Lucifer stále nesl Noru v náruči. Nora měla sklopenou hlavu k zemi. Nemohl od ní otrhnout svůj zrak. Naštěstí cestu k Azazelovi znal nazpamět. Ano, mohl použít svá křídla, ale jeho vnitřní hlas mu říkal, aby to nedělal a užil si chvíli s dívkou v jeho náruči. Něco ho na ní neskutečně fascinovalo. Pravděpodobně to byl její zvláštní pach, který jen tak obyčejný člověk nemá. „Ta dívka je zvláštní. Její pach," přemýšlel.
„Jak se jmenuješ?" zeptal se jí, protože si uvědomil, že nezná její jméno.
„Nora," odpověděla mu a stále měla sklopený zrak k zemi. Chtěl znovu upoutat její pozornost, aby se mu podívala do očí. Chtěl znovu vidět její oči. Přišli mu na ní velice zajímavé. Nenapadlo ho nic jiného, než s ní hodit v náruči, aby si ji mohl lépe chytit a přitisknout k sobě. „Uh," zaskučela Nora bolestí a zároveň překvapením. Ucítila jak jeho stisk zesílil. Podívala se mu znovu do očí. Oba dva se znovu na sebe dívali. Znovu jí začalo srdce tlouct rychleji. Do lící se jí nalila růžová barva. „Co se to se mnou děje?" ptala se sama sebe. V ten moment rychle znovu odvrátila zrak. Vydechla, aby se uklidnila. Lucifer byl zaskočený její reakcí a zároveň i jeho. Pocítil ve své hrudi něco, co už dlouho ne. Jeho stisk pro jistotu povolil, aby si toho nevšimla i ona.

Došel s ní až k Azazolovému domu. Nora ten dům konečně viděla z venku. Musela přivřít oči.
„To co je za Disneyland?" divila se. Spatřila neskutečně velké sídlo, na kterém nebylo jediné okno, které vedlo do podsvětí. Z venku to vypadalo jako holá stavba bez oken, jen se vstupními dveřmi.
Lucifer ji donesl až ke dveřím. Nora čekala, že jí postaví na zem, ale nestalo se tak. Lucifer ji stále držel v náruči. Zvedl jednu nohu a prudce kopl do vchodových dveří. Ty se jen s velkou ránou otevřely.

Azazel byl stále v té zahradě a klečel na zemi. Díval se za těmi motýli, co vyletěli z keře. Vzpomněl si na obraz ze včerejšího večera. Viděl ji znovu před sebou, jak tady klečí na zemi a ozařuje jí měsíční svit. Jeden z těch motýlů jí sedl do vlasů a druhý k ní přisedl na ruku.
„Noro," zopakoval její jméno, tentokrát jemně. Viděl to tak živě. Natáhl ruku stejně jako ona. Jeden z motýlů si sedl na jeho prst, stejně jako na její. „Co se to mnou je? Proč mám takový pocit? Děsí mě to. Tento pocit neznám," mluvil k tomu motýlovi. Náhle se přes celé sídlo ozvala ohlušující rána. Motýl odletěl z jeho prstu a Azazel se prudce postavil zpět na nohy.

„Azazeli!" zakřičel do sídla Lucifer. Bylo to jako na zavolanou. Azazel doběhl během pár vteřin. Když uviděl Lucifera s Norou v náruči, něco se v něm pohnulo. Nějaký záchvěv dalšího pocitu, který neznal. Chvíli tam před nimi stál jako opařený a díval se z jednoho na druhého. Poté zkřivil ústa do naštvaného výrazu. Nečekaně se prudce rozběhl jejich směrem. Nevšiml si, že je Nora zraněná. Vrazil do Lucifera. Tím pádem jeho ruce pustily Noru, která následně padala znovu k zemi. Nedopatřením spadla na popálenou nohu a vykřikla bolestí. S jejím výkřikem dorazila Delia a Azazel se zarazil, ale stále svoji pozornost směřoval na Lucifera. Vše se odehrálo neskutečně rychle. „Azazeli," promluvil znovu Lucifer: „co máš za problém? Já nemůžu za to, že si nedokážeš pohlídat něco, o co tě poprosil náš otec."
„Noro!" vykřikl Balmon a tím na ně strhl veškerou pozornost.