KAPITOLA 59

2.7K 167 23
                                    

Nora seděla v houpacím křesle, které pro ní vyrobil Quelis, aby se jí sedělo pohodlnějí. Svírala v ruce druhou bílou obálku, který u ní zničeho nic přistála na podlaze u nohou před několika dny a druhou rukou hladila ne již moc své ploché bříško. Začínalo na ní být už vidět. Moc dobře věděla, že dopis je od Delie a musela ho poslat Evelin. Bylo jí záhadou, jak se jim to podařilo, ale na druhou stranu jí to bylo možná jedno. Byla ráda, že se jí ozvali. Chystala se už obálku otevřít, ale vzpomněla si i na tu druhou, kterou měla schovanou u sebe v šatech. Sáhla do nich a vytáhla ji. Vzpomněla si na Deliina slova. „Až budeš připravená."
Nora jen zakroutila hlavou a schovala jí zpátky. Stoupla si z křesla a přešla ke své posteli. Otevřela tedy tu obálku, která jí teď byla poslána. Před jejím zrakem se objevilo pár kousků oblečení, které bylo malinké. Nora kusy oblečení rozložila a nestačila se divit. Byli to nádherné kousky, které ušila Delia pro dítě. Sice se nevědělo, zda to bude holčička, nebo chlapeček, tak pro jistotu ušila pro obě pohlaví. Nora byla za tohle Delii neskutečně vděčná. 

A tak ubíhal den za dnem. Od posledního dopisu, o nich neslyšela. Měla sama co dělat se sebou. Její tělo těžklo pod náporem dalšího človíčka v jejím lůně. Jenže v pozdějším stádiu těhotenství jí to přišlo divné, bříško měla větší než normální těhotná žena s jedním dítětem. Ale začala to připisovat tomu, jak jí Quelis krmil, aby byla v pořádku a zdravá. „Quelisi, jestli mě budeš takhle stále krmit, budu tlustá," stěžovala si.
„Strava je vyvážená má paní, neměla byste po ní tloustnout," bránil se.
„Tak proč jsem jak sud?" poukázala na svoje bříško, div se jí neobjevily slzy v očích.
„Jste těhotná. To proto," vysvětloval jí.
„Jsem tak tlustá," cloumali s ní hormony. Sesunula se na zem a rozplakala se. Quelis už nevěděl co s ní má dělat.
„No tak, má paní, zvedněte se," pomáhal jí na nohy. Poté ji odvedl do postele, kde jí uložil. „Prospěte se. Bude to dobrý," přikryl ji. „Jste i tak nádherná," zavřel dveře od jejího pokoje. 

Nora zrovna spala, když to všechno začalo. Pocítila neskutečnou bolest v podbřišku. Nemohla se udržet a z jejího hrdla se vydal hlasitý výkřik plný bolesti. Do jejího pokoje hned přišel Quelis bez klepání. „Je čas," podíval se na svojí paní, který se krčila na posteli v bolestech.
„Quelisi, prosím, to bolí! Mám strach!" skučela v bolestech a držela se za její velké břicho.
„To bude v pořádku. Jen mě teď poslouchejte," začal jí navigovat. „Lehněte si na záda. Budu se vám muset podívat mezi nohy," zasekl se.
„Cože?" vypískla vyděšeně. „Ani to nezkoušej!" okřikla ho.
„Jenže jak chcete jinak to dítě dostat na svět? Sama to nedokážete," uklidňoval jí a přitom nasucho polkl.
„Opovaž," nestihla to ani doříct, protože jí v tom vyrušily další kontrakce. „Do prdele, zbav mě té bolesti už. Pro boha," křičela čím dál tím hlasitěji. „Ať už je to venku!"
Quelis si jen už oddech a pomohl jí se položit na postel.  Byl z toho sám nervózní, ale neměl na vybranou. Nadzvedl její šaty a snažil se tam moc nedívat. Jenže musel. Sundal její spodní prádlo a pokrčil její nohy a roztáhl. Bylo to právě v čas. Začala se z jejího klína klubat hlavička s bílými vlasy. „Aha, takže Azazelovo dítě," pronesl si pro sebe a a přistrčil jednu ruku k hlavičce. Netrvalo dlouho a byla venku. „Holčička," pronesl nadšeně k Noře a ukázal jí ji. Nora celá udýchaná zvedla zničeně hlavu, aby se na ní mohla podívat. Zrovna začala v Quelisově náruči plakat. Noře se také v
ten moment objevily slzy na krajíčku. Jenže její radost znovu zmizela s další bolestí. Znovu jí začalo bolest celé tělo a znovu začala křičet. „Takže jsme jen teprve v půlce cesty," rychle zabalil malou holčičku do prostěradla a položil jí vedle její matky. Na cestě bylo druhé díte. Tentokrát se objevila černá kštice. „Co to?" byl udivený. „Lucifer?" byl z toho na větvi. Nemohl tomu uvěřit. Už to trvalo opravdu jen pár minut a byla na světě druhá holčička s černými vlasy. Quelis nic neříkal. Jakmile Noře ustoupila bolest, nemohla se ubránit otázce.
„Quelisi, co se děje?" byla zmatená.
„Druhá holčička," usmál se na ní a nechtěl nechat na sobě znát rozpaky. Zabalil i druhou holčičku do prostěradla a položil ji na druhou stranu od Nory. Nora se rozhlédla na obě strany a prohlédla si je. Sama se nemohla uvěřit svým očím.
„Dvojčata? A každá je jiná? Jak je to možné?" ztěžka se posadila, aby si je mohla vzít do náruče. „I když to je jedno. Jsou nádherné," začala plakat dojetím.
„Myslím, že vím, jak je to možné," poznamenal Quelis. „Každá má jiného otce."
Nora od svých holčiček zvedla hlavu. „Cože?"
„Říká se tomu heteropaternální superfekundace. Je to jev, kdy mají dvojčata různé otce. Většinou se to stane tak, když u matky dojde k hyperovulaci. O je, když se při vašem cyklu uvolní více vajíček. Což se asi stalo v ten den, kdy jste spala s oběma," vysvětlil jí rychle. Noře se ze všech těch informací začala motat hlava, ale své holčičky držela pevně v náruči. „Jak je pojmenujete?" odlehčil nakonec. Nora se na ně znovu podívala. Přeskočila z jedné holčičky na druhou a skončila prvně na bílovlasé.
„Avianna," usmála se na ní a podívala se poté na černovlasou dívenku. „A ty budeš Livianna."
Quelis se mohl jen domnívat a dohadovat sám se sebou, proč jejich jména začínají stejně, jako začínají jména jejich otců. Ale nejspíš to bylo tím, jak byly jejich otcům podobné. Bylo i tak od prvního pohledu vidět, že je jejich matka i přes to neskutečně miluje.

Tanec s pánem peklaWhere stories live. Discover now