Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 37

„Přišel jsem se podívat na svoji dceru," najednou zněl jeho hlas klidně a jeho ruka se pomalu zvedala ke kápi. Z pod kápi vykoukla černá kštice a černý plnovous.
„Eros," zamračila se Astaroth.
„Aspoň ty si mě pamatuješ," pousmál se pro sebe. Nora tam jen stála schovaná za nimi. Klečela a nemohla tomu uvěřit.
„Co tu chceš?" zeptal se ho znovu Enlil, tentokrát naštvaně.
„Jak jsem řekl. Přišel jsem se podívat na svoji dceru, jak se jí daří. Měl bych si jí vzít k sobě. Už tu nemůže být moc dlouho. Konec konců, nehledali jste nějaké informace o mé dceři?"
„Jak to myslíš, že tu nemůže být moc dlouho?" mluvila tentokrát Astaroth.
„Je napůl člověk a napůl mytická bytost, jako jsme my," začal vysvětlovat. „Nemůže tu být moc dlouho. Její lidská stránka schránka je moc křehká na tohle prostředí. To stejné i ta andělská. Mění se."
„Jak se mění?" byla zaskočená Astaroth.
„Když je tady v podsvětí, mění se ve vaši podstatu. Spíše se to přiklání k démonům. Dost možná to bude i kombinace všech tří ras, ale to je velmi vzácné. Copak vám tohle nikdo neřekl?" díval se Eros na Astaroth a Enlila střídavě. Nora jen poslouchala jejich rozhovor a pokoušela se si skládat kousek po kousku, co se tu děje a co se stalo v její minulosti. Kapku po kapce v sobě začínala pociťovat nepopsatelný hněv. Kapkou po kapce byl silnější. Nedávala na sobě však nic zatím znát.
„Cože?" zeptali se jednohlasně Enlil a Astaroth. Nemohli tomu uvěřit, co jim právě Eros řekl.
„Kde jsi byl, když tě moje máma nejvíc potřebovala?" ozval se za nimi najednou tichý Nořin hlas, který vyrušil jejich debatu. Všechna jejich pozornost se náhle přesměrovala na ní. „Kde jsi byl, když jsem se narodila?" pomalu se zvedala ze země. Hlavu měla sklopenou. Nebylo jí vidět do tváře. „Kde jsi byl celou tu dobu, co jsem vyrůstala a potřebovala otce?" pokračovala dál ve svých otázkách. „Kde jsi byl, když před mýma očima spáchala sebevraždu?" zvedla svojí hlavu a odhodlaně se podívala Erosovi do očí. Mračila se na něj a v jejích očích byly slzy, které stékaly po její tváři. „Kde jsi byl, když jsem potom na všechno byla sama?" zvedala hlas. „Kde jsi byl, když jsem potřebovala pomocnou ruku? Kde jsi byl, když jsem potřebovala něčí útěchu?" už takřka křičela.
„Noro," zašeptala Astaroth. Chtěla k ní přistoupit a dotknout se její ruky, aby jí uklidnila. Enlilova ruka jí však zarazila. Nechápavě se na něj podívala. Enlil jí jen naznačil, aby pozorně pozoroval Noru, co se s ní děje.
„Mění se," pošeptal k ní. Astaroth stáhla ruku zpět k tělu a smutně se podívala na Noru.
„Kde jsi byl, když jsem to chtěla ukončit i já?" rozkřikla se z plna hrdla. Nora se následně s každým jejím dalším nádechem začala měnit. Její vlasy, které sahali teď po její ramena se začaly pomalu prodlužovat. S růstem se zarazily až u jejího pasu. Její šedé oči se začaly barvit do ruda, jako vše kolem v podsvětí. Její pleť byla ještě bledší než před tím. Rty se jí více zvýraznily do červené barvy.
„Ještě není pozdě," zašeptal si sám pro sebe a přistoupil o krok blíž k Noře. „Ještě bych to mohl stihnout," natahoval k ní své ruce.
„Nepřibližuj se!" ustoupila o dva korky dozadu.
„Měníš se," mluvil k ní klidně. „Pojď, nebo se staneš jedním z těch démonů tady dole."
„Najednou se chceš starat?" zaťala ruce v pěst. Doslova už zuřila. „Najednou se o mě zajímáš, až když jsem se objevila tady? Proč až když mě sem dolů přivedl Azazel na rozkaz vašeho otce? Nebo ses tu snad objevil proto, že to váš otec taky chtěl? A kdo je vlastně ten váš otec Bůh? Co vlastně chce? Co má v plánu?" mluvila už klidněji, ale její hlas byl chladný jako led. „Stále si mi neodpověděl ani na jednu jedinou otázku, Erosi," jeho jméno vyslovila tak chladně, že její hlas připomínal samotné ostří žiletky.
„Noro, neměl jsem na výběr, musel jsem se sem vrátit," snažil se jí uklidnit jeho hlasem.
„Vrátit kam? Neměl na výběr? Ještě nějaká lež?"
„Noro," natáhl k ní ruku: „pojď. Není už moc času. Měníš se. Copak chceš být jako oni?" snažil se jí přesvědčit. „Tvoji matku jsem miloval, jako jedinou ženu ve svém životě. Žádná jiná jí nedokázala nahradit. Jen jsem opravdu neměl na výběr a musel jsem se vrátit tam nahoru," natahoval k ní svojí ruku.
„Na popud koho? Víš ty co? Je mi to všechno fuk. Tak ať jsem jako oni," zasyčela. „S tebou nikam nejdu. Můžeš si říkat opravdový otec!" znovu zakřičela. S poslední větou se rozběhla. Vrazila rameny do Astaroth a Enlila. Běžela přímo naproti Erosovi. Na poslední chvíli se mu vyhnula. Otočila se kolem něj na patě tak, aby jí nemohl zachytit. Vyběhla ven hlavními dveřmi vstříc pustině podsvětí. Všichni se zděšeně podívali na rozražené dveře, které sotva držely na jednom z pantů. Jako první se probral ze šoku Enlil.
„Jak šťastné to rodinné setkání," pronesl posměšně směrem k Erosovi. Astaroth se jen stále dívala němě na dveře. Nemohla uvěřit tomu, co se právě odehrálo v jejím sídle. Eros si Enlilovu uštěpačnou poznámku ještě jednou přebral v hlavě. Zasloužil si ji.
„Měli bychom jí jít najít," pronesla Astaroth, se snahou uklidnit situaci.