Tanec s pánem pekla

KAPITOLA 11

„Jsi v pořádku?" díval se na její nohu a ruku. Strhl na ně veškerou pozornost. Delia se znovu podívala na Noru, jak sedí na zemi v bolestech. Už i Delia si všimla její poraněné nohy a ruky. „Co se stalo?" mluvil k Noře Balmon a s Delii se k ní naklonili.
„Není to nic vážného," usmála se v bolesti na Balmona a Delii. Snažila se nedat najevo, že to bolí tak moc. Nechtěla, aby si o ní někdo dělal starosti. Nechtěla jim přidělávat přítěž, kterou už jim udělala, když sem byla zavedena Azazelem.
„Noro, víš že nám nemusíš lhát. Vycítíme to," podotknul Blamon.
Azazel na ní pohlédl na zemi. Konečně mohl uvidět její zranění. Zarazil se. Otočil se zpět na Lucifera.
„Co jsi jí udělal?" vzal ho za límec jeho pláště. Praštil s Luciferem o stěnu. Cítil v sobě nepopsatelný vztek. Jeho mysl byla najednou zatemněná. Viděl před sebou jen zraněnou Noru a její zkřivený výraz bolestí. Nevěděl proč ho to tak štvalo.
Nora se otočila za dunivou ránou. „Co to?" vyděsila se. Balmon, který u ní klečel, se otočil stejným směrem jako ona. Byl zaskočený stejně jako ona. Delia na tom nebyla jinak. Lucifer se jen svezl po zdi na zem. Pomalu se pokusil vstát. Roztáhl jeho bílá křídla.
„Azazeli," řekl chladně jeho jméno. Nora z toho neměla dobrý pocit a naskočila jí husí kůže na zádech. Podívala se i na Azazela, který měl také roztažená svá křídla. Přibližovali se k sobě. Všechno tohle bylo velké nedorozumění. Viděla před sebou dva padlé anděli, jak se snaží bojovat kvůli něčemu, co se nestalo. Azazel chtěl bojovat, kvůli ní. Nora se postavila na nohy přes veškerou svoji bolest, kterou zase pocítila.
„Noro, nezvedej se," pokusil se jí zastavit Balmon.
„Pusť mě," štěkla po něm a stekla jí slza po tváři. Balmon se zarazil. To je poprvé co jí viděl plakat. Pomohl jí se postavit. „Azazeli!" křikla jeho jméno. Do Azazela jakoby náhle uhodil blesk. Zastavil se v půlce pohybu. Otočil se zpět na Noru. Viděl jí, jak v bolestech stojí na nohách a opírá se o Balmona. Lucifer udělal to stejné. „Přestaňte! Tohle je jedno velké nedorozumění!" dýchala ztěžka. „Lucifer mě zachránil," mluvila už klidněji, když viděla, že oba dva s tím přestali. Azazel schoval svá křídla. Díval se teď zvláštním způsobem. V jeho výrazu se nedalo číst.
„On ji zachránil?" zastavil se. Lucifer ho následoval.
„Tak toho prosím nechte," pustila se Balmona a chtěla vykročit směrem k nim. Lucifer neotálel a přistoupil k Noře. Nora náhle pocítila slabost. Bolest byla už nepřekonatelná. Podlomila se jí kolena. Spadla Luciferovi přímo na jeho hruď.
„Noro," zachytil jí včas: „jsi v pořádku?"
„Hm," kývla mu na souhlas i přes veškerou bolest.
„Azazeli, kde má pokoj?" prohodil Lucifer. Nikdy nemluvil přímo s Azazelovými podřízenými.
„Balmon a Delia tě tam zavedou," jeho hlas zněl najednou ještě chladněji, než před tím. Lucifer vzal znovu Noru do náruče. Azazel zůstal stát sám ve vstupní hale. Viděl jak Lucifer odnáší Noru do jejího pokoje. Viděl, jak se ho držela rukou okolo krku, jako klíště. Vzpomněl si, jak ji sem přivedl. Také ji takhle nesl v náruči, ale ona se ho nedržela. Byla v bezvědomí. Měl z toho zvláštní pocit. „Co se to se mnou děje?" zeptal se sám sebe a zatřepal hlavou. Náhle ten pocit ustoupil. „Tsk!" rozešel se do svého pokoje.

Lucifer opatrně položil Noru do postele. „Jsi v pořádku?" jemně se podíval znovu na její ruku a nohu. Delia a Balmon k ní hned vzápětí přiběhli taky.
„Ty holko hloupá," zaklel Balmon. „Co sis myslela, že tam najdeš? Neříkal jsem ti snad, že je to nebezpečné?!" křikl po ní poslední větu. Když na ní křičel, Nora si instinktivně zakryla svoji tvář i hlavu.
„Ne, prosím," bránila se. Vzlykla. Lucifer si ji přitáhl instinktivně k sobě. Všichni se na ní nechápavě podívali. Delia jakoby to vycítila. Odstrčila Balmona stranou od Nořiné postele. Posadila se na postel vedle ní. Opatrně se dotkla její zdravé ruky. „Ne!" ucukla a stále byla ve stejné poloze schoulená u Lucifera. Tentokrát její ruku chytila Delia pevněji. Oddělala jí ji z jejího obličeje a donutila jí, aby se na ní podívala. Druhou rukou jí pohladila po hlavě a přitáhla si jí k sobě od Lucifera. Objala ji. „Uh?" nechápala, co se právě stalo. Nora byla v šoku. Balmon a Lucifer je jen pozorovali. Delia kývla jejích směrem, aby odešli. Náznakem poděkovala Luciferovi. Ten se na ní jen pohrdavě podíval. Delia si z toho naštěstí nic nedělala. Znala ho už dlouho a věděla jaký je.
„Noro, já," snažil se ze sebe vykoktat omluvu Balmon. Delia však po něm hned hodila jen rozzlobený pohled, aby už odešel. Ustoupil tedy dozadu.
„Noro, čím sis to prošla?" ptal se jí v mysli Lucifer za zavřenými dveřmi pokoje. Vedle něj stál Balmon z druhé strany dveří. Lucifer se na něj jen podíval povýšeně. „Hm," zabručel si pro sebe Lucifer, myslel si něco svého a odešel směrem k Azazelovému pokoji. Balmon tam ještě chvíli zůstal stát. Díval se na jeho záda, když odcházel. Jen si pro sebe prskl. Otočil se potom zpět na dveře Nořiného pokoje.
„Omlouvám se," pronesl do ticha. Jeho pravá ruka spočinula na dveřích a sjela po nich zpátky dolů.
„Doufám, že mi to odpustí. Neměl jsem na ní křičet," uvědomil si svojí chybu Balmon. Rozešel se druhým směrem než Lucifer. Namířil si to přímo do zimní zahrady.

Delia stále držela Noru v objetí na její posteli. Konejšila jí. Po chvíli Noru od sebe odtáhla. Vzala jí za její zraněnou ruku. Prohlédla si popáleninu. Pak se zaměřila na její nohu.
„Delio?" byla stále v rozpacích. Delia k ní jen těkla očima a druhou rukou jí zacpala pusu, aby nic neříkala. Vstala z její postele a na chvíli se vytratila z pokoje. Po asi deseti minutách se k ní vrátila s miskou plnou vlažné vody a obvazy. K tomu měla v podpaží nějakou lahvičku s mastí. Položila misku s vodou na noční stolek vedle postele. Opatrně si sedla zpět k Noře na postel. Jako první vzala opatrně do ruky její nohu. Položila si jí do klína. Natáhla se k misce s vodou, ze které vytáhla mokrý hadřík. Vyždímala jej. Lehce začala otírat popálené místo a čistit jej od písku. Nora jí jen se zájmem pozorovala. Delia si dávala velký pozor, aby nezpůsobila Noře nějakou bolest. Byla velmi jemná. Utřela z její rány poslední zrnko červeného písku. Poté vzala onu lahvičku s mastí. Nanesla jí pořádnou vrstvu na zraněné místo. Poté vzala obvaz a obvázala pevně její lýtko. To stejné udělala i s její rukou. Jakmile měla hotovo, chtěla se Delia zvednout a odejít z jejího pokoje. Nořina zdravá ruka jí však zastavila. „Počkej," zarazila jí. „Prosím, zůstaň tu se mnou," vzlykla. „Nechci být zase sama."
Delia se na ní jen starostlivě podívala. Uviděla na její tváři slzy. Nadechla se. Tak ráda by na ní promluvila a řekla jí, že už je vše v pořádku. Že není sama. S touto myšlenkou se Delia jen zamračila. Byla naštvaná sama na sebe. Byla naštvaná na svůj původ a že nedokáže ještě pořádně telepatii. Položila všechny věci tedy zpět na noční stolek a znovu si přisedla k Noře na postel. Znovu jí objala. Společně si lehly na její postel.
„Delio, děkuji," pošeptala Nora. Tak dlouho nepocítila vřelé objetí, jako od Delie. Naposledy to takhle zažila s její matkou. Delia to zní vycítila. Přitiskla si jí k sobě blíž. Obě usnuly ve vzájemném objetí.