Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 1.

Objevili se uprostřed ztemnělého vlaku. Okamžitě je polil chlad.
Uviděli ohromnou postavu zahalenou v kápi a Lily i James začali pociťovat jisté zoufalství a smutek. Bylo jisté, že postava v kápi byla mozkomor. Co ovšem dělal v Bradavickém expresu, to jak se zdálo nikdo z lidí, kteří vykukovali z kupé po obou stranách vlaku, nevěděl. Lily a James pořád leželi na zemi a nebyli s to se pohnout. Mozkomor zalétl do jednoho z kupé kousek od nich. Za dvě minuty se v daném kupé objevila jasná záře, která připomínala patrona, i když možná to byl opravdu patron. Mozkomor vyrazil z kupé a doslova prchal z vlaku. Naráz se všechna světla rozsvítila a chlad a zoufalství se vytratil. James se postavil a pomohl na nohy i Lily.

,,Lily, měli bychom zkusit najít někoho známého,'' řekl James.

,,To asi nebude tak snadné, protože z těch lidí, kteří se vykláněli z otevřených dveří kupé, jsem nepoznala ani jednoho.''

,,Ale i tak bychom to měli zkusit,'' přemlouval ji James.

Lily neměla lepší plán a tak jen přikývla.

Jen co vyrazili, už se srazili s postarším mužem. Mohlo mu být tak pětatřicet, ale i tak měl vlasy protkané spoustou stříbra. Jeho odrbaný a ošuntělý hábit byl samá záplata a obličej měl samou jizvičku.

James se vzpamatoval jako první. ,,Remusi?'' zeptal se překvapeně.

,,Jamesi?'' Remusi vypadal, jako by viděl ducha. A nejen to. Vypadal starší. Mnohem starší, tak o dvacet let.

Poté se vzpamatovala i Lily a Remusi si jí také všiml. To už byl přímo zděšený. Rychlé je zatáhl do prázdného kupé a řekl jim: ,,Počkejte tady vy dva,'' a odběhl směrem k lokomotivě.

Za chvilku byl zpátky a přibouchl dveře.

Sedl si naproti nim a evidentně nevěděl, kde začít. Stejně na tom byli i Lily a James.

,,Takže, jak jste se sem dostali,'' zeptal se Remus.

,,Já nevím. Trochu jsem se nepohodl se Srabusem, to je všechno. Mířil na nás hůlkou a pak z ní vyletělo nějaké světlo, a pak už jsme byli tady,'' řekl James.

,,A to bylo kdy?'' zeptal se Remus.

,,Na konci pátého ročníku,'' odpověděla rudovláska.

Než se Remus stihl zeptat na další otázku, James položil otázku, která mu ležela v hlavě: ,,Jaký je rok?''

,,1993,'' odpověděl Remus. Tón jeho hlasu byl jasně sklíčený a Lily to neušlo.

,,Copak se děje?'' zeptala se Lily starostlivě.

,,Už je to tak dávno, co jsme se viděli,'' řekl Remus pomalu a podíval se z okna. Krajina byla ponurá, nejspíš stejně jako jeho nálada.

,,Jak to?'' zeptal se James. Vypadal naprosto zmateně.

,,Nevím, jak vám to mám říct, tak to prostě řeknu,'' řekl Remus. ,,Petr je mrtvý, a vy dva jste taky mrtví. Sirius byl v Azkabanu.'' Remusovi se v očích zračila čistá bolest a hněv.

Lily a James vypadali, jako by do nich uhodilo. Ale to nebylo jediné. James byl zdrcený.

,,Sirius byl v Azkabanu?'' zeptal se Lily opatrně a dala velký důraz na slovo byl. Nechtěla se šťourat v tom první oznámení. Věděla, že by to bylo bolestné.

,,Ano, před měsícem utekl,'' odpověděl Remus. I on se v tom nejspíš nechtěl šťourat.

,,A my a Petr jsme mrtví?'' zeptal se James zdánlivě klidně. ,,Jak dlouho?''

,,Dvanáct let,'' to Remus skoro zašeptal.

Bylo to k neuvěření, ale oba dva dokázali zachovat klid.

Po tomto sdělení vlak začal zpomalovat. Remus vstal a řekl: ,,Vymyslete si nějaká jména, nemůžete tady být, jako Lily a James, někdo by vás mohl poznat a to by nebylo dobré. Vymyslete si nějaká americká jména. Budete z americké školy, ty tady nikdo nezná. Já informuji profesora Brumbála a ten rozhodne, co dál. Vy pojedete v loďkách s Hagridem a pak jděte za profesorkou McGonagallovou.

,,Tak já budu Jane Prettowá, čarodějka z mudlovské rodiny. A ty?''

,,Já budu Liam Preston, moji rodiče budou oba kouzelníci.''

,,Jo a ještě jedna věc, Jamesi. Žádné zvaní na rande, ano?''

,,Ale samozřejmě,'' odpověděl James a nasadil úsměv. Než se rudovláska otočila, viděl, jak jí oči zableskli, ale nevěděl, jestli strachem, zlobou nebo něčím jiným?

Vyšli z vlaku, ale místo toho, aby se vydali směrem ke kočárům tak jako už od druhého ročníku, vydali se k loďkám. Rychle, než si jich Hagrid všiml, k němu přišli a snažili se ho nevyděsit. Když už u něho byli, Hagrid nevypadal vyděšený nebo něco podobného, nejspíš mu to Remus už řekl. Podívali se Hagridovi do očí, byli zarudlé a uslzené, bylo jisté, že mu chyběli.

,,Ach, vy dva, jak já vás tak rád vidim, tak ste mi chyběli. Tehdy to pro mě byla vobrovská rána,'' vzlykl a popotáhl nosem. ,,Pak si musíme spolu promluvit. Přijdete na čaj, že jo?'' Hagridovi stále ještě červené oči radostně zářily.

,,Ale Hagridem, to víš, že přijdeme,'' odpověděla Lily.

,,Tak to se budu těšit,'' řekl Hagrid.

,,A teď, prváci, všichni prváci sem!'' zavelel Hagrid.

Vystrašení prváci se otočili za hlasem, který je volal, a když se otočili na Hagrida, vypadali ještě vystrašenější, jestli to bylo ještě možné.

,,Prváci do lodí, ale do každý jen čtyry,'' zahalená opět Hagrid.

Vlezli si tedy do jedné z loděk a vyplula na jezero.

Byl krásný večer a jezero bylo klidné.

,,Pamatuješ, když jsme tudy jeli v prváku?'' zeptal se James. Nemusel šeptat, jelikož v loďce byli sami.

,,Ano, pamatuji. Taky si pamatuji, jak jste ty a Sirius spadli do jezera,''  zasmála se Lily.

,,Chtěli jsme se podívat na tu obří oliheň, co mi o ní vyprávěli rodiče,'' usmál se James a oči se mu rozjařeně zableskly.

Pak už pokračovali úplně potichu. Chvíli ještě půli po jezeře a pak už uviděli hrad.

 
Zdravím,
doufám, že  se vám nová kapitola líbí. Další kapitolu se budu snažit vydat co nejdřív. Napište mi do komentářů svůj názor.

                  Kajka