Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 56.

Netypicky se objevili na školních pozemcích. Byla noc a měsíc v úplňku stál vysoko na obloze, takže Remus musel být touhle dobou přeměněný ve vlkodlaka. To by vysvětlovalo, proč tu byli jen tři postavy místo obvyklých čtyř. Lily ale nemohla říct, proč tu byli.

„Tak fajn, můžeme?" ptal se právě James.

„Jo, už se nemůžu dočkat, až se toho zbavím," odpověděl mu Sirius.

Pak jako na povel všichni vytáhli malé skleněné lahvičky, které se leskly v měsíčních paprscích, a vyplivli do nich něco, co vypadalo jako malý lístek.

„Taková úleva," vydechl Petr. „Bylo to k nevydržení!"

„Remus za to stojí," odbyl ho James. Chvilku obsah nádobky zkoumal, pak si zajel rukou do vlasů a jeden si vytrhl. Přidal ho k listu. Sirius a Petr následovali jeho příklad.

„Myslíte, že se nám to povede?" zeptal se Petr. Nezdál se nijak přesvědčený. Spíš vypadal, že se mu do toho – ať už dělali cokoliv – vůbec nechce.

„Jako proměnit se ve zvěromágy? Jak to máme asi vědět, Petře?" Sirius obrátil oči v sloup.

„Spíš jsem chtěl vědět, jestli to není nebezpečné..."

Sirius i James to nechali bez komentáře.

„Teď tu rosu," řekl James a natáhl ruku k Siriusovi. Ten z kapsy svého hábitu vytáhl další lahvičku, o něco větší než tu, kterou držel v druhé ruce, plnou čiré tekutiny. James trochu nalil na malou stříbrnou lžičku, kterou přinesl, a přimíchal to do lahvičky s lektvarem. Pak rosu vrátil Siriusovi, aby si i on a Petr mohli nalít svůj díl.

Pak všichni přidali něco vypadajícího jako motýlí kukla.

„Teď je jen uložit na nějaké bezpečné tmavé místo," prohlásil Sirius.

Jamesovy vzpomínky jim ukázaly, jak po připravení lektvaru pro přeměnu ve zvěromága pokračovali. Lily z jejich rozhovorů pochopila, že potřebovali bouřku. Než přišla, museli dvakrát denně odříkávat zaklínadlo Amato Animo Animato Animagus a přitom si mířit hůlkou nad srdce.

Pak stáli opět na školních pozemcích, konkrétně na palouku, obklopeni stromy. Obloha hřměla a blýskala. Pobertové tu tentokrát byli všichni. Ale jen tři z nich drželi lahvičku s krvavě rudým lektvarem.

„Vážně to chcete udělat?" ptal se Remus. Ve tváři měl vepsané obavy.

„Přesně na to jsem se chtěl taky zeptat," vypískl Petr. „Vážně to chceme udělat?"

„Samozřejmě, došli jsme tak daleko, teď toho nenecháme! A tebe v tom nenecháme samotného, Remusi," řekl James. Když však přitiskl lahvičku ke rtům, zdálo se, že i jeho odhodlání mírně zakolísalo. I tak všechno vypil.

Pár vteřin se vůbec nic nedělo. Pak James zaskučel. Jeho tělo se začalo měnit. Podobalo se to Remusově přeměně, nebylo to tak rychlé, jako jeho přeměna, když se vrátili z Chroptící chýše. Jamesova kůže začala porůstat srstí, stejně jako oblečení. Jeho vlasy se změnili v parohy. Sirius, Remus a Petr s hrůzou přihlíželi.

James se plně přeměnil. Rozhlédl se okolo sebe, zadupal nohama, popošel pár kroků. Pak se rozběhl a skákal kolem svých přátel. Nakonec se uklidnil natolik, aby si všiml, že Sirius a Petr svůj lektvar ještě nevypili. Šťouchl čumákem do Siriuse.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Sirius. Jelen pokýval hlavou a znovu do něj šťouchl. „Tak fajn." Sirius se napil a Petr ho rychle následoval.

Jejich přeměna probíhala prakticky stejně jako u Jamese. Zanedlouho to pobíhali jelen, pes a krysa.