Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 27.

Lily si razila cestu ke klukům.

Profesorka McGonagallová běžela za ostatními profesory, aby pročesali hrad. Vrátila se až za svítání. Pochmurně jim oznámila, že se Blacka dopadnout nepodařilo. Pak si na chvilku odvedla Jamese stranou. Na něco se ho ptala, ale Lily nezachytila na co. James na všechny otázky záporně vrtěl hlavou. Po tomto výslechu ho profesorka propustila.

„Co ti chtěla?" zeptala se Lily, když se k ní vrátil.

Rozhlédl se, než jí polohlasně odpověděl: „Jestli nevím něco, co by mohlo pomoct k Siriusovu dopadení."

To Lily nenapadlo. Mohl James vědět něco, co nikdo jiný?

„A víš?"

Zaváhal. „Ne."

Poznala, že něco tají. Možná to, že se Sirius zabýval černou magií, už když byl na škole, a tak se dostal do hradu? Lily by pouze hádala. Nechtěla se v tom víc vrtat.

Od té noci se zpřísnila veškerá opatření, z nichž nejlepší bylo to, že se vrátila Buclatá dáma. Bohužel pro žáky si vyžádala ochranku v podobě bezpečnostních trollů, kteří nevyhlíželi dvakrát přívětivě.

Neville si vysloužil hned několik trestů. Profesorka mu zakázala veškeré návštěvy Prasinek, nesměl znát heslo pro vstup do nebelvírské společenské místnosti a jeho babička mu poslala to nejhorší, co by mohl dostat – Huláka, ten dopis, který se okamžitě rozkřičí, když ho otevřete.

O dva dny později, když Lily, James a Hermiona spolu seděli u snídaně, přišel jim dopis od Hagrida:

Milá Hermiono, Liame a Jane,

Tenhle pátek se koná ten proces s Klofanem. Ještě jednou moc děkuju za to všechno, co ste pro mě s Klofanem udělali, za tu vobhajobu i to vostatní.

Hagrid

Ten dopis je trochu zneklidnil. Doufali, že Hagrid vyhraje, ale proti němu stál Lucius Malfoy, a ten si klidně cestu k výhře proplatí. Báli se, že Hagrid nemá šanci.

Po snídani vyrazili na vyučování. Hermiona měla Obranu proti černé magii a James s Lily Přeměňování.

Hodina probíhala jako vždycky, nic zvláštního se nestalo. Pak měli Lektvary. Snape vypadal tak naštvaný, jak ho Lily viděla jen tehdy, když se jednalo o Poberty a jejich žertíky. A podle toho, jak pozoroval Jamese, bylo zřejmé, že ho podezřívá z pomoci Siriusovi. Nic ale neřekl.

Po  hodině Lekvarů, během které probírali protijedy, měli volnou hodinu, tak se šli projít na školní pozemky.

„Lily?" ozval se James. Byli zrovna u Vrby mlátičky, když promluvil.

„Ano?"

„Myslíš si o mně...," odmlčel se. „Myslíš si o mně, že jsem slaboch?"

„Cože?" To Lily nečekala. Nechápala, jak ho mohlo něco takového napadnout.

„Myslíš si to o mně, ano nebo ne?"

„Proč si něco takového myslíš?" Po chvilce mlčení to Lily došlo. Povzdechla si. „Malfoye nesmíš poslouchat."

„Já ho neposlouchám!" ohradil se. „Já nevím... Prostě mě to napadlo..."

„Já si o tobě rozhodně nemyslím, že jsi slaboch," ujistila ho. „Vždyť... Vždyť ty jsi ten nejstatečnější člověk, kterého znám. Vždyť jsi se sám postavil Voldemortovi, nejobávanějšímu černokněžníkovi, a to jen proto, abys dal mně a našemu synovi šanci utéct."

„To by na mém místě udělal každý," mávl rukou, jako by to byla samozřejmost.

„Ne to by neudělal každý. Někdo by se mohl zbaběle vzdát a přidat se k jeho následovníkům," namítla.

James na to neměl co říct, prostě ji jen objal.

„Děkuji," zašeptal a pustil ji.

„Jsem ráda, že se vám nic nestalo, když Black sem pronikl," změnila Lily téma, i když ne o moc.

„Víš, já vlastně nespal, když přišel k nám do ložnice... Díval jsem se, jak přechází sem a tam. Byl u Harryho postele, ale nic mu neudělal. To nechápu..."

„Třeba to je součást nějakého budoucího plánu," přemýšlela Lily. „Třeba chtěl ublížit Ronovi, aby všichni dostali strach, a pak Harryho dobrovolně vydali."

„Možná..."

Čas se krátil a do další hodiny jim zbývalo necelých deset minut, proto se urychleně přesunuli do učebny Formulí.

Zbytek tohoto krásného dne byl jako každý jiný.

Do společenské místnosti se vrátili až po večeři. Na nástěnce viselo nové oznámení, které ho si Lily letmo všimla, jelikož se nemohla dostat blíž, předpokládala však, že se jedná o další návštěvu Prasinek. Všichni byli tak nadšení, že to nic jiného být nemohlo.

Lily ale náhle zaplavil strach. Byla si jistá, že se Harry pokusí znovu do Prasinek dostat. A pokud se mu to podaří, a jakože podaří, může být zranitelný. Co když se Black rozhodne mu ublížit právě v tuhle chvíli.

Z přemýšlení jí vytrhl Ronův tlumený hlas: „Harry, vyrazíš taky do Prasinek?"

„Jasně," souhlasil nadšeně Harry. Lily mu musela říct, že je to špatný nápad.

„Harry," zavolala na něj a gestem mu naznačila, ať za ní přijde.

„Ano, Jane?"

„Nemůžeš se znovu vydat do Prasinek, je to nebezpečné."

Harry si povzdechl. „Mluvíš jako Hermiona."

„Hermiona má pravdu! No tak Liame, pomoz mi."

James se zatvářil doopravdy vážně. „Harry, já jsem pro každou špatnost, ale tohle... Je to nebezpečné."

„Já si myslím, že by si to měl Harry rozhodnout sám," vložil se do toho ostře Ron, který přišel společně s Harrym.

„Půjdu do Prasinek, ať řeknete cokoliv," rozhodl se Harry.

„Ale..." zkusila to ještě Lily. Harry ji už neposlouchal. Otočil se na patě, vyrazil po schodech nahoru do ložnic a Ron šel za ním.

Lily se otočila k Jamesovi: „Po kom je asi tak paličatý," povzdechla si a obrátila oči v sloup.

James si rukou projel vlasy a pokrčil rameny: „Co na to říct?"

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy. Opravdu si toho vážím.❤

Kajka❤