Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 9.

V příštích několika dnech se nemluvilo o ničem jiném než o Siriusi  Blackovi.

James byl podivně zamlklý, ale Lily mu to neměla za zlé. Věděla, že je to pro něj těžké, poslouchat o Siriusovi všechny ty příběhy, jak se dostal do hradu nebo o zavraždění těch mudlů. Určitě to pro něj muselo být těžké, poslouchat něco takového o svém nejlepším kamarádovi, o svém skoro bratrovi.

Na místo Buclaté dámy byl dán portrét sira Cadogana a jeho tlustého šedivého poníka. Nikdo z toho nebyl nadšený. Sir Cadogan všechny vyzíval k souboji a vymýšlel směšně komplikovaná vstupní hesla, která měnil nejméně dvakrát denně.

Nastal den, kdy se měl Nebelvír utkat s Mrzimorem. James se probudil a všiml si, že Harry už v posteli není. Okna bičoval hustý déšť a James byl výjimečně rád, že hrát nemusí. Ani trochu to počasí Harrymu nezáviděl. Oblékl se a sešel dolů na snídani. Harry už tam byl. Přidal se k němu a snažil se ho povzbudit. Za chvíli přišel i Ron, a pak i Lily s Hermionou. Lily napadlo, že by Harrymu začarovala brýle odpuzovacím kouzlem, aby přes ně  vůbec něco viděl.

Pak už běželi na hřiště. Přes vítr a déšť nebylo skoro ani slyšet, a když hráči vstoupili na hřiště, vítr jimi smýkl stranou. Nebyl slyšet ani komentář Leeho Jordana.

Najednou se ozvalo tiché zapískání na znamení začátku zápasu, ale bylo tak slabé, že ho také skoro neslyšeli. Lily ani James ještě Harryho hrát neviděli, a těšili se, až ho hrát uvidí,  ale v tomhle počasí to opravdu nešlo. Hráči do sebe naráželi a stěží se drželi na košťatech.

Oblohu pročísl klikatý blesk. Už to bylo opravdu nebezpečné.

Ale z toho co Lily viděla, usoudila, že  Harry talent na létání a Famfrpál zdědil po Jamesovi.

Viděla ale také, jak se Cedric Diggory, chytač a kapitán Mrzimoru, rozlétl nahoru a Harry vystřelil za ním. A pak zahlédla i něco jiného...

Byla tam snad stovka mozkomorů. I tady odtud cítila jejich přítomnost. A nebyla jediná, kdo si jich všiml. Ze všech stran se ozvalo hlasité ječení, několik lidí kolem Lily se dokonce rozbrečelo.

Sledovala, jak se Harry rozhlédl a zpozoroval je. Úplně ztuhl a pak spadl z koštěte...

Ozvalo se další ječení, a mezi nimi bylo i to Lilyino.

Naštěstí se stihla vzpamatovat včas, aby vykřikla s hůlkou v ruce: ,,Aresto momentum''.

Toto kouzlo, které výrazně zpomalilo Harryho pád, vyslovili ještě dva další lidé. Brumbál a James.

Byli na ošetřovně a čekali, až se Harry probudí. Lily potichu štkala a byla ráda, že nebyla sama. Většina holek, které přišli na ošetřovnu, také brečely. James se Lily snažil uklidnit, a docela se mu to dařilo.

Harry se začal pomalu probouzet.

Všichni se nahrnuli k jeho posteli a Fred se opatrně zeptal: ,,Harry, jak se cítíš?''

,,Co se stalo?'' vyhrkl Harry najednou.

,,Spadl jsi,'' informoval ho Fred. ,,Muselo to být z takových padesáti stop.''

,,Mysleli jsme, že ses zabil,'' dodala roztřeseně Alice.

,,Ale co zápas?'' vyptával se Harry. Ale z jejich obličejů vyčetl tu strašnou pravdu. Prohráli.

,,Zlatonku chytil Diggory,'' vysvětloval George. ,,Těsně po tom, co jsi spadl. Nevšiml si, co se stalo. Když se pak ohlédl a viděl tě ležet na zemi, pokoušel se to vzít zpátky. Chtěl, aby se konal nový zápas. Jenže vyhráli spravedlivě a podle pravidel... To uznává dokonce i Wood.''