Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 55.

Další vzpomínka byla Lilyina. Procházela nádvořím společně se Severusem, plně zaujatá jejich rozhovorem.

„Ty se za mě stydíš, nebo jak si to mám vysvětlit?" vrčel na ni Severus.

„Jistě, že ne!"

„Myslel jsem si, že jsi moje kamarádka, Lily!"

„Jsem tvoje kamarádka, to ale neznamená, že musím mít ráda tvoje kamarády. Ty mé kamarády taky nemáš rád. Jim se nelíbí, s kým se stýkáš. Mně se to taky nelíbí. V jejich očích tak nejsi o nic lepší než ti tvoji kamarádi, ať se je snažím přesvědčovat sebevíc."

„Mně je úplně jedno, co si tví kamarádi myslí."

„Dobrá, fajn. Tak je ti to jedno!" Lily bezradně rozhodila rukama. „Ale vysvětli mi teda, proč se s nimi bavíš. Slyšela jsem, že používají černou magii. Také Mulciberovy názory jsou všeobecně známé. Ty s tím, co dělají nebo co si myslí, snad souhlasíš?"

„Jsou docela fajn, když je poznáš. A jestli s nimi chceš být za dobře a mít alespoň nějaké spojence, musíš jim jít z cesty."

„Já ti jako spojenec nestačím?"

Lily si ho měřila pohledem. Severus zaváhal. „To je něco jiného, Lily. Hele, to je jedno. Prostě jsou jedni z mála, kteří mě přijali. Proto se s nimi bavím."

„Takže teda souhlasíš s tím, co dělají?"

„A co Potter? To, co dělá on a jeho parta, jak pořád porušují školní řád a každou chvíli někoho tyranizují. A teď nemluvím jenom o sobě." Severus se snažil nenápadně změnit téma.

Lily se zastavila a překvapeně zamrkala. „Potter?" zeptala se. „Co s tím má společného?"

„Nelíbí se ti, co dělá Mulciber s Averym. Chci ti ukázat, že ani ve tvém dokonalém Nebelvíru nejsou jen svatoušci."

„Myslíš si, že to nevím?" zasyčela Lily tiše, s nápadným hněvivým podtónem, kterému dodal na intenzitě pronikavý pohled. „Potter je idiot. Je mi jasné, že máš důvod ho nesnášet, protože se nad tebe povyšuje. Vím, že není skvělý, i když si to spousta lidí myslí. Myslela jsem, že víš, co si o něm myslím. Ale i tak je podle mě lepší než tví přátelé. Alespoň nepoužívá černou magii."

„Neurážej laskavě Averyho a Mulcibera," ohradil se Severus. „Kdybych ti řekl, co jsem se o nich všechno dozvěděl..."

„Nechci to vědět, zarazila ho Lily. „Nechci s tím tvým špehováním nic mít. Proč je prostě nemůžeš nechat být?"

„Jako ty? Copak tobě už nevadí, jak ti Potter pořád nadbíhá? Přestaneš mu vzdorovat, podlehneš jeho kouzlu, jako všechny ostatní? Už slyším ty drby: Lily Evansová, naše ledová královna, konečně roztála. James Potter konečně ulovil tu, o kterou se tak dlouho snaží!" vysmíval se jí. Lily si ale všimla, že jeho tvář zalil lehký ruměnec.

„Víš, že takhle to není! Prostě se s nimi nezaplétej, když to není nutné. Naopak mohl bys to s ním zkusit urovnat."

„A to mi navrhuješ ty?"

„Slyšela jsem, že tě Potter zachránil před tou stvůrou pod Vrbou. Možná není tak špatný, jak si my dva myslíme."

„Nezachránil mě kvůli mně, ale proto, že by je jinak vyhodili. Nebo si chtěl hrát na hrdinu, aby všichni mluvili o tom, že slavný James Potter se nebojí ani bestie pod Vrbou mlátičkou."

„I tak tě ale zachránil..."

„Jak jsem řekl, nehledej v tom nic nesobeckého, protože Potter takový není. Ale ty prostě musíš hledat dobro ve všem, že? Ale poslouchej mě, James Potter je do tebe zamilovaný a až zjistí, že na tebe platí šlechetnost a ryzí dobrota, bude tě mít v hrsti. A až už nebude cesty zpět a on odhalí, jak zkažený ve skutečnosti je, nešťastná budeš jen ty. Takže se nediv, že ti budu připomínat, s kým máš tu čest, protože tě nechci vidět nešťastnou."

Lily po celou dobu koutkem oka sledovala Jamesovu reakci. V jeho výrazu byla na jednu stranu úleva, že ho Lily nezařadila mezi Smrtijedy, na stranu druhou se mu očividně nelíbilo, že se o něm baví zrovna se Severusem.

Všechno, co padlo, byla pravda. James nebyl ukázkový spolužák, ale Lily si pořád stála za tím, že Severuse zachránil, protože, i když ho nenáviděl, nechtěl ho nechat umřít.

Ze zamyšlení Lily vytrhl hlasitý křik. James ze vzpomínky přilétl k Lily na svém koštěti, popadl jí a letěl s ní pryč. Lily dokázala rozeznat slova, která byla čím dál tišší, když se jejich vlastníci vzdalovali.

„Zdravíčko, Evansová," zahlaholil James vesele.

„Polož mě dolů!"

„Ne, dokud mi neslíbíš rande."

„Nikdy, Pottere!"

Vzpomínka se opět změnila. Tentokrát byli na chodbě někde na hradě. Netypicky před nimi stáli pouze James a Remus. Sirius nebyl nikde v dohledu.

„Viděl jsem, že se s tebou učí v knihovně," pokračoval James v rozhovoru.

„A ty by ses chtěl učit v knihovně?"

„Ne, ale chci s ní trávit čas. Mně nikdy na rande nekývne."

„To ale není rande."

„Já vím, proto mi nevadí, že se s ní učíš. Ale řekni mi, jak to, že tebe má ráda."

„Zkusil si se někdy chovat normálně?"

James se rozesmál. „Tak bych ji přece nezaujal! Vážně Remusi, na domácí úkoly jsi možná dobrý, ale holkách toho očividně moc nevíš."

„A ty toho víš víc?" zeptal se Remus. James mu chtěl odpovědět, ale Remus ho nenechal. „Jedno vím. Každá holka je jiná, ne všechny zaujmeš, když se budeš chovat jako blbec. Myslím, že Lily by ocenila, kdyby ses tak nepředváděl. Nicméně jestli se ti nelíbí moje rady, tak se mě neptej, a konzultuj svůj vztah s Lily se Siriusem. To přece zatím dost dobře vycházelo." Otočil se a odkráčel pryč. James ho vyjeveně doprovázel pohledem. I Lily byla překvapená. V Remusově hlase byl slyšet hněv, který mu vůbec nebyl podobný. 

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mu svůj názor do komentářů.
Děkuji moc za všechny hezké komentáře a hlasy.  ❤️❤️
Mám na vás otázku. Zná tu někdo seriál z Netflixu Shadow and bone (Světlo a stíny)? Pokud vás baví drsnější fantasy, jako mě, tak určitě doporučuji. Jen bych chtěla upozornit, že je to poměrně násilné a hodnocené jako 16+, takže to zvažte. 😁 Nerada bych tu měla naštvané komentáře, že jsem vám doporučila něco takového, a vy jste pak měli třeba noční můry nebo podobně (To trochu přeháním, ale chápete...). Nedávno vyšla 2. série a je to opravdu skvělé a já nutně potřebuji pokračování a slibovaný spin-off, takže čím víc z vás se na to podívá, tím pravděpodobněji budou s tímto projektem pokračovat🤩
No nic, konec mého monologu...

Kajka