Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 20.

Zbytek prázdnin utekl jako voda. Lily ho trávila hlavně s Jamesem a Hermionou. I James došel k závěru, že to Hermiona myslela dobře. Naproti tomu Ron se s nimi úplně přestal bavit. Co se týče Harryho, nejspíš mu to bylo líto, ale táhl s Ronem. Lily to mrzelo. Nicméně to nechala tak, jak to bylo.

První vyučovací den, hned po hodině obrany proti černé magii, si je zavolal Remus.

„Domluvil jsem se s Harrym na první lekci, ve čtvrtek večer, dorazíte?"

„Jasně," prohlásil James. Lily přikývla.

Remus už nic jiného nepotřeboval, a tak vyrazili na další hodinu. Procházeli studenými prázdnými chodbami, vyšli pár schodišť, když se Lily zeptala: „Už si někdy zkoušel Patronovo zaklínadlo?"

„Ne. A ty?"

„Ne."

Dorazili k učebně Kouzelných formulí. Tam se nedělo nic zvláštního, prostě jen opakovali.

Takhle to šlo až do čtvrtka, na každé hodině probírali to, co se před Vánoci naučili.

Ve čtvrtek večer čekali společně s Harrym v učebně Dějin čar a kouzel, přesně jak jim řekl Remus. Přišel a v náručí nesl velkou krabici.

„Co to je?" zeptal se Harry a ukázal na krabici.

„Bubák," řekl profesor. „Budeme ho mít místo mozkomora, protože opravdového tu mít nemůžeme."

„Nejdřív vám vysvětlím, jak to zaklínadlo funguje," pokračoval, když nikdo nic neřekl. „Pokud se vám zaklínadlo správně podaří, vykouzlíte takzvaného patrona. Ten tak bude něco jako vaším ochranným štítem, jinými slovy mozkomor na vás nemůže. Každý patron má jinou podobu, záleží na povaze čaroděje," Remus se na chvilku odmlčel. „Abychom takového patrona vyčarovali, musíme se nejdřív soustředit na nějakou šťastnou vzpomínku, ideálně co nejšťastnější. Pak vyslovíme kouzelnou formuly, „Expecto patronum". Otázky?"

Když zaporně zavrtěli hlavami, pokračoval: „Tak kdo to chce vyzkoušet jako první?"

„Tak já to zkusím," přihlásil se James.

„Dobře," přikývl profesor. „Vybav si nejšťastnější vzpomínku, která tě napadne."

James si stoupl před krabici, připravil si hůlku a zavřel oči. Chvilku tak stál, a když otevřel oči a řekl: „Připraven", Remus otevřel krabici s bubákem. Z ní vyletěl velký mozkomor a Lily pocítila chlad. James napřáhl ruku s hůlkou a vykřikl: „Expecto patronum!"

Z hůlky mu vyletěl oblak stříbrného světla, který se začal tvaroval do podoby nějakého zvířete. Lily ze začátku nepoznala, co za zvíře to bylo, ale za pár okamžiků poznala velkého statného jelena. Byl to plnohodnotný patron. Jamesova vzpomínka musela být hodně šťastná, když dokázal takového patrona vytvořit, a James musel být vynikající kouzelník, protože s tímto zaklínadlem mají problémy i dospělí kouzelníci.

Jamesovi se podařilo dostat bubáka zpátky do bedny.

„Vynikající, Liame," řekl Remus nadšeně. „Jane, chceš jít teď ty?"

„Ano."

Napodobila Jamese, stoupla si před krabici a zavřela oči. Zapátrala v mysli. Vybavila si chvíle se svým synem a jeho přáteli, i chvíle s Jamesem. James. Vlastně všechny šťastné vzpomínky byly s ním. Ještě před půl rokem by jí něco takového ani nenapadlo.

I ona dala pokyn Remusovi a on otevřel krabici. Připravila hůlku a vyvolala svého patrona. I její patron byl napřed spíš beztvarý a formu získal až za pár vteřin. Nabyl plného tvoru a Lily strnula. Její patron byla laň, stejná jako na svetru od paní Weasleyové, stejná jako na náhrdelníku, který jí dal James. Když se nad těmi dvěma patrony, které teď viděla, zamyslela, vzpomněla si na Jamesův svetr. On na něm měl jelena. Ale to v tuhle chvíly nebylo podstatné. Co znamenalo, že jejich patroni byli, jací byli? Znamenalo to, že si byli s Jamesem souzeni?

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy. Opravdu si toho vážím. ❤❤

Kajka ❤