Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 79.

Lily přišla na snídani jako první. Dnes měli odjíždět do Bradavic a ona se už nemohla dočkat. I když ji samozřejmě mrzelo, že její pobyt u Weasleyových a stejně tak i prázdniny skončily, ale Bradavice milovala jako svůj druhý domov.

Zrovna si mazala svoji topinku máslem, když se v krbu objevil Amos Diggory. Použil letax, takže teď se jeho hlava vznášela mezi plameny. Bylo to poprvé, co viděla použití letaxu. Její kamarádky z kouzelných rodin doma samozřejmě měly krb, ale jejich příbuzní a přátelé se báli je tímhle způsobem kontrolovat. Všichni věděli, že na ministerstvu jsou špioni, i když nikdo přesně nevěděl kde. Mohli to být vysoce postavení úředníci a soudci stejně tak jako údržbáři a uklízečky. Ať tak či onak tajemství se dostávala ven, a to dokonce i z ústředny letaxové sítě.

„Dobré ráno, Molly, moc se omlouvám, že ruším v tak brzkou ranní hodinu, ale musím naléhavě mluvit s Arturem."

„Hned pro něj skočím," řekla paní Weasleyová. „Lily, pohlídala bys mi ty palačinky?"

Lily přikývla, a tak paní Weasleyová nechala pánev pánví a vydala se sehnat svého manžela. Právě pečenou palačinku stihla obrátit jen jednou, než do kuchyně přiběhl pan Weasley. V závěsu za ním šla paní Weasleyová s dvojčaty, Jamesem, Harrym a Ronem.

„Zdravím Arture," pronesl pan Diggory, když si pan Weasley klekl ke krbu. „Mám pro tebe naléhavou práci. Jde o Pošuka Moodyho."

Pan Weasley si povzdechl. „Co provedl tentokrát?"

„On v zásadě nic, pokud nepočítám očarování popelnic..."

„Popelnic?"

„Asi nějaký poplašný systém. Znáš přece Pošuka, je to paranoik až do morku kostí a svou přezdívku nemá pro nic za nic."

„Tak co se tedy stalo?"

„Prý na dvoře něco slyšel. Myslí si, že se k němu někdo snažil vloupat, ale jeho popelnice tomu zabránily. Dělaly při tom tak strašný hluk, že to vzbudilo mudly z vedlejšího domu."

„A co s tím vším mám dělat já? Ty popelnice bych samozřejmě mohl zamést pod koberec, popřípadě můžu udělit menší napomenutí, i když už jich pár má. Ale vetřelec? Neměli by se o to zajímat spíš bystrozoři nebo co já vím?"

„Přece vážně nevěříš, že by se k němu někdo vloupal! Pravděpodobně to byla jen kočka nebo veverka. Nikoho jsem tam neposílal, aby to prověřil, protože nechci, aby se to rozneslo. Pošuk by měl akorát problémy. Takže myslíš, že ho z toho dokážeš vysekat?"

„Jestli se nikomu nic nestalo, neměl by to být problém. Hned vyrazím."

„Díky, Arture, věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout. Snaž se to vyřešit co nejrychleji, dnes má začít v nové práci..."

„Brzy se uvidíme, Amosi." Pan Weasley vstal a hlava Amose Diggoryho se v plamenech rozplynula.

„Molly, zvládnete se dostat na King's Gross sami?"

„Samozřejmě, že ano. Neboj se o nás." Paní Weasleyová políbila manžela na rozloučenou.

Když pan Weasley odcházel, míjel se se svými nejstaršími syny Billem a Charliem. Rozloučili se spolu jen v rychlosti.

„Co se stalo?" zeptal se Bill, když s Charliem vešli do kuchyně.

„Pošuk Moody," odpověděla paní Weasleyová a ta dvě slova na vysvětlení stačila.

„Kdo je vlastně Pošuk Moody?" zeptal se Harry, jehož zvědavost Lily cítila až k místu, kde seděla u stolu.

„Býval bystrozorem, ale už je v důchodu. Je také Brumbálův přítel a býval velkým kouzelníkem," řekl Charlie.