Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 47.

Dalšího dne ráno se madame Pomfreyová rozhodla propustit Lily a Jamese. James se probudil až k ránu. Jeho rány dávno přestaly krvácet, a nakonec ani nebyly tak zlé, jak se Lily zdálo. Madame Pomfreyová je vyléčila a zbyly po nich jen jizvy.

James se teď neklidně vrtěl na posteli, zatímco ho ošetřovatelka naposled kontrolovala. Nakonec usoudila, že je v pořádku a může jít.

„Ostatní pustím později, pokud to uznám za vhodné," oznámila Lily a Jamesovi a téměř je vystrčila ze dveří. Nejspíš se chtěla co nejdřív zbavit Jamese, než jí stihne na ošetřovně udělat nějakou neplechu.

„Opravdu jsi v pořádku, Jamesi?"

„Jasně, už jsem měl i horší zranění."

„To mě zrovna moc neuklidnilo."

„Jsem v pohodě," ujistil ji. „A ty?"

„Taky," přisvědčila.

Bezcílně se potulovali hradem. Chodby byly liduprázdné, všichni nejspíš seděli ve Velké síni.

„Je čas snídaně," prohodila Lily. „Půjdeme se najíst?"

„Můžu se tě na něco zeptat, Lily?" Zastavil se, zatímco Lily pokračovala v cestě.

„Už jsi to udělal."

„Myslíš si o mně, že jsem arogantní pitomec?"

„Cože?" Také se zastavila a otočila se k němu. Snažila se vypadat zmateně, i když přesně věděla, o čem mluví. Nechtěla tohle téma rozebírat.

„Řekl to Snape. V Chroptící chýši. Že jsem arogantní pitomec a že jste si ze mě utahovali."

Lily se nadechla. Jamesův výraz napovídal, že ho to velmi ranilo. „Můžeš mi to mít za zlé?" Uhnul před ní očima. Asi v Jamesovi pořád dřímalo něco z toho starého Pottera, který ji tak štval. Měl jí to za zlé, pošramotilo to jeho ego jako dobře vržené zakletí.

„Neodpověděla si na otázku. Myslíš si o mně, že jsem arogantní pitomec?"

„Ne," zašeptala. „Teď už ne."

Snídaně voněla lépe než kdy předtím. James se už trochu uklidnil, a tak mohli alespoň chvíli jíst v klidu.

„Lupin je vlkodlak!"

Celá místnost ztichla. Všechny hlavy se otočily na skupinku zmijozelských chlapců v čele s tím blonďatým démonem Malfoyem. Stáli kousek od Snapea, který se škodolibým úšklebkem jedl svou snídani a jako jediný z profesorů dělal, že nic neslyšel, ale Lily neunikl jeho zlý a chladný pohled upřený Jamesovým směrem. Ten pohled přímo křičel „pomsta".

Pohledy ze zmijozelských pomalu putovaly až k Remusovi sedícího u profesorského stolu. Byl nezdravě bledý a z předchozí noci nejspíš neutrpěl vážná zranění, protože nebyl na ošetřovně, ani na něm nyní nebyly vidět. Jinak ale vypadal jako každý jiný v síni.

Nejdřív pohledem vyhledal Jamese a Lily, pak se rozhlédl po ostatních učitelích, až nakonec pohlédl na Brumbála.

„Snídaně skončila!" Ředitel povstal v celé své majestátnosti. „Běžte ven, dnes bude nádherně." Odmlčel se, a pak varovným tónem dodal: „A neposlouchejte klepy."

Jídlo jim zmizelo před očima, nezbylo jim tedy nic jiného, než skutečně odejít.

Lily i James chtěli jít okamžitě za Remusem, ale bylo jim jasné, že nejdřív to musí nějak vyřešit Brumbál.

„Pomůžeš mi zabít Malfoye a jeho tělo zakopat hluboko v Zapovězeném lese?" zašeptal James, který byl ve své živlu.

„Pomůžu, spolehni se."

„Můžu tě na chvilku opustit?" zeptal se James, radostná nálada z něj vyprchala. „Potřebuju si utřídit myšlenky."

„Jasně. Sejdeme se potom a půjdeme za Remusem?" zeptala se Lily.

„Třeba po obědě?" doplnil James. Souhlasila.

A najednou byl James pryč, dav ho strhl sebou. I Lily se nechala unášet proudem studentů a nevěděla, co má dělat. Mohla by zajít za Hagridem a oslavit s ním Klofanův útěk, napadlo ji.

Plány jí však narušil známý hlas.

„Hej, Potterová!"

Lily měla co dělat, aby nezmrzla na místě. „Jen pokračuj dál," nabádala se v duchu. Sledovala ostatní studenty na chodbě. Dívali se na Malfoye za jejími zády, zmatení a zvědaví.

„Hej, Prettowá, já vím, že to není tvé pravé jméno! Jmenuješ se Lily Potterová!"

Byla středem pozornosti, opět. Všichni se dívali na ni. Lily to připomnělo časy, kdy na ni přesně takhle hulákal James. Tehdy ani teď nemohla předstírat, že se jí to netýká.

Snažila se dodat si odvahy. Otočila se.

„Nepraštil ses někde do hlavy, Malfoyi?"

„Rozhodně ne," oponoval jí. „Ty si Lily Potterová, matka Harryho Pottera!"

Lily se snažila zkrotit svůj hlas. Překřížila ruce na hrudi. „Pokud vím, ta je už nějakou dobu mrtvá." Snažila se znít chladně a nezaujatě.

„Nevím, jak si vstala z mrtvých," připustil Malfoy, „ale potvrdil mi to i profesor Snape. A taky mi potvrdil, že tvůj kámoš Preston taky není ten, za koho se vydává. Je to James Potter."

Lily si odfrkla. Pak si to musí se Snapem vyřídit. Nejspíš budou mít s Jamesem dvě mrtvoly. „Nevím, kde si na takové hlouposti přišel," odsekla.

Hledala nějakou záchranu z této situace, jenže James nikde nebyl. Nikdo z přihlížejících se nezdál být přesvědčen o jejích slovech, protože Lily byla dost očividně nervózní, jako lhář chycený při lži. Lhaní jí zkrátka nešlo.

Malfoy jen pokrčil rameny. „Všichni už stejně znají pravdu. Měla by sis lépe hlídat, kde řešíš soukromé záležitosti a jestli někdo neposlouchá za rohem," Nechal Lily napospas pohledům a s posměšným úšklebkem v doprovodu svých dvou goril odešel.

Lily neutekla, tedy tak by to řekla ona. Odešla normální chůzí a snažila se nedat nic na sobě znát. Moc se jí to nedařilo. Pro ostatní to byl jednoznačný útěk.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Moc děkuji za pěkné komentáře a hlasy. ❤️❤️

Kajka