Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 61.

První, co viděla, byl záblesk zeleného světla. Lily slyšela krutý a chladný smích, který se ozýval v ozvěně, aby ji znovu a znovu řezal do uší. Mráz jí přejel po zádech. Harryho nejstarší vzpomínka tedy byla na Voldemorta. Měl vzpomínku na vraha svých rodičů, ale na rodiče samotné ne. Byl mu tehdy rok a půl, nemohl si je pamatovat, ale na Voldemorta vzpomínku měl.

Další vzpomínky byly spíš výjevy z Harryho života, než něco konkrétního. Osamělý život malého kluka. Ukázal jim Petunii, jejího manžela Vernona, jejich syna Dudleyho, dokonce i Vernonovu sestru Marge. Vzpomínky byly různé, ale vždy ukazovaly to, jak smutný měl Harry život. I když se Lily stále plně necítila jeho matkou, litovala, že tu pro něj nebyla. Litovala, že tu pro něj nebyl James, aby ho ochránil před všemi krutostmi světa, a ona věděla, že by to udělal lépe než kdokoli jiný. Přemýšlela nad všemi, kteří se Harryho mohli ujmout po jejich smrti. Sirius by byl jistě první na seznamu, kdyby nešel do Azkabanu. U něj si byla – i přes jeho zcela pobertovskou náturu – jistá, že by Harryho vychoval dobře a všechno, včetně rodičů, by mu vynahradil. Pak tu byl Remus, vždy hodný a nápomocný. Jistě by Harryho zvládl, i když by mu ho asi nikdo nesvěřil kvůli jeho vlkodlačímu problému. A byla tu spousta dalších lidí, kteří by si Harryho vzali bez odporu k němu či kouzlům. Lily ale musela věřit, že Brumbál měl závažný důvod dát ho zrovna k její sestře.

Výjevy přicházely v útržkovitém sledu, rychle se míhaly před očima. Osmiletý Harry myje nádobí, zatímco jeho bratránek rozbaluje vánoční dárky, a Petunie na něj křičí, když v hromadě čistého nádobí najde nedokonale umytý talíř. Dudley a jeho přátelé běží za Harrym a každou chvíli ho musí chytit. Vernon ho kárá, když Harry začne mluvit o nějakém kresleném seriálu, který zrovna běžel v televizi. Marge se odporně chechtá, když sleduje, jak její pes vyhnal Harryho na strom a odmítá ho pustit dolů. Harry zamčený v malém přístěnku pod schody. Rozbité brýle a Dudleyho staré oblečení, které bylo Harrymu moc velké. Paní Figgová a její kočky, což byla podle Lily jedna z těch hezčích vzpomínek. Harryho krásné, věčně rozcuchané vlasy, které zdědil po Jamesovi, leží ostříhané na zemi, zatímco Harrymu na hlavě nezbylo téměř nic, jen aby se ráno probudil a vlasy měl přesně takové, jako před kuchyňskými nůžkami Petunie. Opět Dudley honící Harryho, Harry skočí a přemístí se na střechu školní kuchyně. A byly tu i další kouzla. Vlasy Harryho učitele, které zčista jasna zmodraly, nebo sklo, které zmizelo.

Vernonovy ponožky, jediný dárek, který Harry dostal k desátým narozeninám. Lily problesklo hlavou: Co bych mu dala já?  Deset vám není každý den, takové kulaté číslo se musí pořádně oslavit. Když o tom tak přemýšlela, chtěla každé Harryho narozeniny oslavit pořádně, ať už by bylo kulaté nebo jinak výjimečné nebo ne. Harry nikdy neměl příležitost své narozeniny nějak výrazně slavit. Dokud do toho bude Lily mít možnost zasáhnout, postará se, aby k tomu už nikdy nedošlo.

Harry ptající se na ni a Jamese a Petuniina odpověď: „Zahynuli při autohavárii. A nech si ty hloupé otázky." Hloupé otázky?! Existuje snad nějaká hloupá otázka, když se někdo ptá na své mrtvé rodiče?

Harryho první návštěva zoo. Tehdy mu muselo být tak deset a ještě nebyl v zoo?  Divila se Lily. Sama si nepamatovala, kdy byla v zoo poprvé, ale určitě to bylo dřív. Jiskřičky radosti v Harryho očích byly jako nějaké kouzlo, které Lily přimělo na chvíli zapomenout na smutek. Také ji překvapilo, když Harry promluvil hadím jazykem, ale nebyl čas nad tím hlouběji přemýšlet.

Pak už byly hezčí vzpomínky. Stáli v chatě, když Hagrid vyrazil dveře. Poslouchali jeho poněkud neohrabané vysvětlování. Lily se musela pousmát nad Harryho výrazem, když mu Hagrid oznámil, čím je. Také se jí líbilo, že Hagrid přinesl Harrymu vlastnoručně upečený dort. Příslib nového života.

Děravý kotel byl plný lidí, kteří toužili potřást si s Harrym rukou, jako by jim to snad mělo přinést štěstí nebo podobně. Harryho výraz, když poprvé spatřil Příčnou ulici, byl stejně kouzelný, jako když poprvé navštívil zoo.

Další rychlý sled vzpomínek. Pomoc paní Weasleyové, první setkání Harryho, Rona a Hermiony, zařazování. První hodiny, z nichž hodina lektvarů se zdála asi nejhorší. Snapeova nenávist byla asi ještě větší, než si Lily dovedla představit. První let na koštěti, první zápas, První skutečně krásné a doslova kouzelné Vánoce. Ukázal jim vzpomínku na Zrcadlo z Erisedu. Dívala se do zrcadla společně s Harrym na své a Jamesovo o pár let starší já. Bylo to trochu děsivé. Takhle vypadali, když zemřeli.

Pak přišla vzpomínka na konec prvního ročníku. Začínala před tlamou velkého tříhlavého psa a pokračovala přes všechny zkoušky a nástrahy, které jim profesoři připravili. Pak už stáli tváří v tvář Quirrellovi a Voldemortovi. Lily si nedokázala ani představit, že by něco takového zažila v jedenácti. Obdivovala Harryho, a to byl možná ještě slabý výraz.

Druhý ročník byl stejně neobvyklý jako první. Nejdřív mříže na Harryho oknech, fotografové u Krucánků a Kaňourů a Zlatoslav Lockhart, kterého si Lily pamatovala ještě ze školy, let v autě, skoro rozdrcení Vrbou mlátičkou. Pak hlas ve zdech, krvavé nápisy a podezření, že je Harry Zmijozelův dědic, když znovu promluvil hadím jazykem. Vzpomínka z deníku Toma Rojvola Raddlea, která Harrymu ukázala Hagrida s jeho Akromantulí, která měla údajně být netvorem z Tajemné komnaty a měla zabíjet. Lily nevěřila tomu, že by Hagrid takového tvora vypustil. Temný les plný pavouků, útok na Hermionu, cesta do Tajemné komnaty spolu s Ronem a Lockhartem, který se nakonec ukázal jako zbabělec a podvodník.

Pak Harrymu znovu hrozilo nebezpečí, když se setkal s baziliškem a Tomem Raddlem, neboli Voldemortem. Když Harry bojoval s baziliškem, Lily málem nedýchala.

Pak už jen pár vzpomínek před začátkem třetího ročníku. To, jak Harry nafoukl Marge, když urážela ji a Jamese, a to i přesto, že je vůbec neznala. Dívali se, jak Harry utíká do noci, poprvé potkává Siriuse v podobě velkého černého psa a následně nasedá do Záchranného autobusu. Zbytek léta strávený nad zmrzlinou v Příčné ulici. Útok mozkomora ve vlaku.

Poslední vzpomínkou bylo to, když Lily a James prošli dveřmi Velké síně společně s žáky prvního ročníku.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Omlouvám se, že jsem to projela takhle rychle, ale chtěla jsem udělat kompromis mezi čtenáři, kteří chtěli Harryho vzpomínky, a čtenáři, kteří už byli ze vzpomínek unavení. Lilyina a Jamesova reakce v příští kapitole ❤
Moc děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy ❤

Kajka