Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 75.

„Lily, probuď se!"

Lily pomalu rozevřela víčka. Nad sebou uviděla Jamese. Jeho oči plné strachu ji probudily rychleji, než kdyby jí zakřičel do ucha.

„Jamesi, co–"

„Nemáme čas," přerušil ji a vrazil jí do rukou její bundu, kterou měl v ruce. „Lily, musíme hned jít." Snažil se znít co nejklidněji.

Lily se nehádala. Natáhla si bundu přes pyžamo a James jí podal ruku, aby ji vytáhl na nohy. Ne že by Lily potřebovala pomoc, ale doufala, že ho její stisk uklidní, a tak jeho nabízenou ruku přijala.

Ve stanu byl i pan Weasley, který budil Hermionu a Ginny. Obě si značně ospale natahovaly své kabáty, zatímco vylézaly ze postelí.

Z venku k nim doléhal křik lidí a dupot běžícího davu. Zpěv, který se předtím ozýval po celém kempu, byl jen vzdálenou vzpomínkou. To už nebylo radostné oslavovaní. Byl to čistý chaos. Vyšli ze stanu. Celá scéna působila jako apokalypsa. Ohně dosud hořely, vše pokrývaly červenými, oranžovými a žlutými odstíny a nekontrolovatelně se šířily. Dokonce i některé stany byly v plamenech. Lidé do sebe vráželi, jak se snažili dostat do lesa. Někteří se spíš opile motali, než aby skutečně běželi, a ti pak byli davem poraženi a jen stěží se škrábali zpátky na nohy. Na louce, odkud všichni utíkali, se objevilo zelené světlo následované nadšenými výkřiky a posměšky. Lily se podívala tím směrem a když uviděla zdroj toho všeho, krve by se v ní nedořezal. Zástup kouzelníků v černých kápích a maskách okamžitě poznala. Smrtijedi. S pomocí hůlek nad sebou nechali vznášet toho mudlovského správce kempu i jeho rodinu – manželku a dvě děti. Zatímco kouzelníci dole se smáli, žena a děti plakaly a prosily a pan Roberts křičel.

K davu se připojovali stále další a další. Minimálně většina z nich musela být silně opilá, když se na podobné akci přihlásili ke Smrtijedům. Všichni se ale nezapomněli skrýt za maskami a dovolili si to, co by bez nich nikdy neudělali. Šílenství černého průvodu narůstalo každou minutou.

Lily měla pocit, jako by ji někdo přimrazil na místo. Se Smrtijedi se ještě nepotkala, ale Denní věštec je v jejich době každý den upozorňoval na nebezpečí zastánců Lorda Voldemorta. Každý den se objevoval nějaký článek o úmrtí kouzelníků a čarodějek, kteří prostě jen nesouhlasili, nebo mudlů, jejichž jediným prohřeškem bylo, že se nenarodili jako kouzelníci. Žáci v Bradavicích netrpělivě čekali na nové vydání Denního věštce a obávali se, kdy tam najdou jména svých příbuzných, přátel nebo jen známých. O každých prázdninách se báli jezdit domů, protože se nemuseli vrátit – jejich rodiny mohly být další na seznamu.

Jejich skupina se sešla před chlapeckým stanem.

„Musíme jim jít pomoc," oznámil pan Weasley. „Bille, Charlie, Percy a Jamesi, vy jste už dospělí, takže jdete se mnou. Ostatní zůstanou spolu a půjdou do lesa, než se to tu uklidní. Nějaké námitky?"

„Já jsem taky dospělá, můžu jít s vámi!" vyhrkla Lily, než si to stihla rozmyslet. Jedna věc byla truchlit nad tím, co jí nejspíš nebude dáno – jako výchova vlastního dítěte nebo život, který by neskončil tak brzy –, druhá věc byla schovávat se jako králík, jako to udělala spousta jiných kouzelníků. Možná to byla její mladická nerozvážnost, nebo se probudila její nebelvírská stránka, ale rozhodně nemínila utéct. Smrtijedů se bála ve své době a bála se i teď, ale někdo se jim postavit musel. Nebudu stát v koutě.

„Lily, potřebuji, aby na ně někdo dal pozor," řekl pan Weasley. James, Bill, Charlie a Percy se už hnali k davu.

Lily se chtěla hádat, ale na to nebyl čas. Smrtijedi se rychle blížili. Ministerští kouzelníci potřebovali každou ruku a ona by svým hádáním pana Weasleyho zdržovala. Jen přikývla a připojila se ke zbytku skupiny. Lily cítila, že se jí začíná zmocňovat panika, a snažila se ji co nejrychleji udusit. Pořád si opakovala, že Smrtijedi by dnes neriskovali tím, že by někoho zabili, když jsou bez svého pána, ale to jí nebránilo dělat si starosti. Co když se Jamesovi něco stane? Co když se něco stane Weasleyovým? Hůlku, kterou měla připravenou v ruce, sevřela pevněji.

Když dorazili do lesa, už zbyli jen čtyři – Harry, Ron, Hermiona a Lily. Fred s Georgem a Ginny se někam ztratili. Byla tu úplná tma a ozývaly se jen pláč a výkřiky.

„Lumos," zašeptala Lily. Hůlka se rozzářila a osvítila obličeje ostatních. Naštěstí vypadali méně vyděšeně, než jak se cítila Lily. Oni nezažili tu hrůzu, kterou přinesl Voldemortův teror. Pro Lily to bylo ještě o to horší, protože ona to měla v živé paměti. Byla tu celý rok, kdy si mohla oddychnout a žít beze strachu, ale tohle jí paměť oživilo. Připadalo jí, jako by se vrátila zpátky do minulosti.

Pár kroků od nich zapraskaly větvičky. Nebyli sami. Draco Malfoy sledoval zkázu jejich kempu s neskrývaným potěšením. Pak se otočil na ně, ve tváři předstíraný překvapený výraz.

„No, ne! Málem jsem si vás nevšiml! Nečekal bych, že se tu budete zdržovat. Na vašem místě bych běžel dál."

„A proč?" zeptal se Harry.

„Zdá se, že mudlové a mudlovští šmejdi jsou momentálně hlavní atrakcí, a vy tu máte hned dvě mudlovské šmejdky," odmlčel se a po dramatické pauze dodal: „A něco mi říká, že hledají tebe, Potterová. Dokonce ti můžu říct i proč." Lily mu nehodlala udělat tu radost a zeptat se proč. Stejně to více méně věděla. Malfoy přišel až úplně k ní a řekl tak tiše, aby to slyšela jen ona: „Jsi mudlovská šmejdka a postavila ses na odpor Pánovi zla. To se trestá tou nejbolestivější smrtí."

Takže pozornost všech Smrtijedů se upírá na ni. A nejspíš i na Jamese, blesklo jí hlavou. Co by jim udělali, kdyby je chytili? Přestaň! přikázala si. James bude v pořádku, je to vynikající kouzelník a není sám.

„Nestarej se o nás, Malfoyi," odpověděla chladným tónem.

„Jak myslíš, já vám chtěl jen dobře poradit. Ale teď mi něco pověz ty. Rozloučila ses s Potterem pořádně? Protože to možná bylo naposledy, co ho vidíš."

Před očima se jí roztančily černé tečky. Několikrát zamrkala, aby je zahnala, a snažila se uklidnit. James bude v pořádku. Malfoy tě chce jen trápit. „A rozloučil ses ty se svými rodiči? S otcem? Protože minimálně on je mezi Smrtijedy, že ano? Třeba ho zavřou do Azkabanu a ty budeš moct chodit každý měsíc na návštěvu."

Malfoyův úsměv nepatrně zakolísal. „Ty ho neznáš," řekl s jistotou, kterou určitě nemohl cítit.

„Chceš se vsadit? Měl bys už jít. Můžeš se k němu přidat."

„Ještě jsme spolu neskončili, Potterová!"

„Já myslím, že ano."

Malfoy se s kyselým výrazem ztratil ve tmě.

„Co jste si to říkali?" zeptal se Ron. Lily během té tiché hádky na chvíli na ostatní úplně zapomněla.

„To je jedno. Důležité je, že zmizel."

„Musíme najít dvojčata a Ginny," řekla Hermiona. Ostatní souhlasili a vydali se dál.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Děkuji moc za všechny hezké komentáře a hlasy ❤❤

Kajka