Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 77.

Pan Skrk se vrátil zpátky. Byl bledší než obvykle a nezdál se tak úplně ve své kůži. Když nic neřekl, pan Diggory se na něj tázavě podíval.

„Našel jste někoho, Barty?"

„Vůbec nikoho. Slečně Evansové se nejspíš něco zdálo." Bylo zbytečné pokoušet se obhajovat. Jenže i když ten muž byl pryč, pořád tu byla Winky. Lily se rozhlédla kolem. Nikdo přece nemohl věřit, že to udělala Winky, a Skrk už vůbec ne. Navzdory všemu, co si o něm Lily myslela, nebyl hloupý. Winky se neměla jak dozvědět zaklínadlo pro vyčarování Znamení zla, to znali pouze Smrtijedi. A pokud by se ho nějakým způsobem dozvěděl pan Skrk, Lily nepředpokládala, že by ho zmiňoval doma a před svou skřítkou. Musel vědět, že ona to nebyla.

Jenže pan Skrk propaloval bezvědomou Winky hněvivým pohledem a nezdálo se, že by se jí chtěl zastat.

„Možná bychom ji měli probudit. Třeba nám k tomu řekne něco dalšího," navrhl pan Diggory. Pan Skrk na to nic neřekl, a tak pan Diggory vyřkl zaklínadlo: „Enervate!"

Winky několikrát omámeně zamrkala, než se úplně probrala a posadila. Velké oči se naplnily strachem a slzami, když se kolem sebe rozhlédla. Winky vzhlížela ke kouzelníkům obklopujícím ji ze všech stran. Byla středem jejich pozornosti jako nezbedné dítě, které právě rozbilo sousedovi okno.

„Skřítko," oslovil ji pan Diggory. Jeho hlas, dřív přívětivý, teď nabral přísný tón. „Našli jsme tě s hůlkou v ruce přímo pod Znamením zla. Vyčarovala jsi ho?"

Winky začala vzlykat. „Já... Já to nebyla, pane! Já bych to ani neuměla!"

„Ale našli jsme tě s hůlkou. Se stejnou hůlkou, která Znamení zla vyčarovala. Jak nám to vysvětlíš?"

Winky se podívala na svého pána. Místo podpory nebo obrany se setkala jen se vztekem. Sklopila uši a rozeštkala se ještě víc. Její slzy kapaly na zem pod ní.

„Já jsem ji našla, ale žádná kouzla jsem nedělala. Já žádná kouzla ani neumím, pane!"

„Dobrá tedy," pronesl pan Diggory. Nezdálo se, že by ho tohle tvrzení přesvědčilo, z jeho tónu bylo pořád slyšet určité podezírání. „Padlo tu tvrzení, že tady v lese byl kouzelník, který měl to Znamení vyčarovat. Pokud jsi sebrala hůlku, kterou použil, určitě jsi ho viděla."

Winky zvedla vyděšené oči od země, otevřela pusu, ale hned ji zase zavřela, když se znovu podívala na svého pána. Skrk na ni zíral snad ještě pronikavěji než předtím. Snad ji chtěl umlčet pouhým pohledem.

„Viděla jsem tu vás." Neurčitě mávla rukou na skupinu okolo stojících kouzelníků.

„Takže přiznáváš, že jsi byla v lese sama a s hůlkou, která Znamení zla vyčarovala? Takže jsi čarovala ty, skřítko?"

Winky znovu sklopila oči. „Já jsem dobrá skřítka, pane! Neumím používat hůlku!" Její vzlyky opět propukly v plné síle.

„Tak nám tedy řekni, kdo Znamení zla vyčaroval!" dorážel na ni pan Diggory. Winky neřekla nic. „Myslím, že viník je jasný."

To snad nemyslí vážně! Lily se podívala po ostatních kouzelnících z ministerstva. Všichni se zdáli skálopevně přesvědčení o její vině. Přemýšlela, co by se dalo udělat nebo říct. Jenže Winky byla hlavním a taky jediným podezřelým a ministerstvo přece za takovou věc musí někoho odsoudit.

Pak se ozval pan Weasley, pravděpodobně jediný mající všech pět pohromadě. „Proč by to ale dělala, Amosi? A jak by se vůbec mohla to kouzlo naučit?" Řekl přesně to, co si Lily pouze myslela. „Pokud ovšem nechcete naznačit, že by tady Barty–"