Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 63.

Konec školního roku byl znenadání tady a Harryho nálada s každým dnem klesala. Svěřil se jí, že si přál, aby spolu mohli o prázdninách bydlet – on, Lily, James a Sirius – lépe se poznat a dohnat všechny ty ztracené roky. Zároveň se ani trochu nechtěl vrátit k Dursleyovým, což Lily chápala. Také ji mrzelo, že ho Brumbál posílá pryč, ale věřila, že proto má dobrý důvod. Je to přece jen Brumbál.

Výsledky zkoušek byly vyhlášeny. Lily a Hermiona prošly na výbornou a kluci měli také dobré známky.

Velká síň byla během poslední hostiny vyzdobena v nebelvírských barvách. Letos vyhráli školní pohár. Nebelvírští oslavovali, zatímco Zmijozelští se tvářili kysele a propalovali červeno-zlaté ozdoby pohledy. Ani Snape se netvářil nadšeně, ale potřásl profesorce McGonagallové rukou a poblahopřál jí.

Druhý den už všichni stáli u vlaku se sbalenými kufry a připravovali se nastoupit. Lily a James pomohli svým přátelům uložit zavazadla na místo, a pak se rozloučili.

„Musíte k nám přijet," řekl Ron. „Tohle léto je mistrovství světa ve famfrpálu a taťka nám sežene lístky. Domluvím se s ním, aby je sehnal i pro vás."

Jamesovi se rozsvítily oči jako dítěti při pohledu na novou hračku. „To si určitě nemůžu nechat ujít!"

Harry také radostně přikývl. „Dursleyovi se mě určitě rádi zbaví." Lily při tomto prohlášení píchlo u srdce. Pořád se nedokázala smířit s tím, že sestřina nenávist k ní se přenesla i na Harryho. „Budete mi chybět," dodal a objal nejdřív Lily a pak Jamese.

„Budeme ti psát," ujistila ho Lily. „A než se naděješ, budeme zase spolu."

Ještě ten večer od Harryho dostali dopis. Sdělil jim, že mu napsal Sirius, že se má dobře a teď se schovává. Rovněž ho poprosil, aby to Harry napsal Lily a Jamesovi, protože nesehnal druhou sovu, kterou by mohl poslat. Také Harrymu Sirius napsal, že to byl právě on, kdo mu k Vánocům poslal Kulový blesk, a Harry v dopise poznamenal, že Hermiona měla ohromnou radost, že měla pravdu, i když jen částečnou. Kromě tohoto dopisu dostal Harry od Siriuse ještě propustku do Prasinek, kterou mu Lily a James nemohli na začátku roku podepsat.

Lily mu napsala rychlou odpověď, vložila ji Hedvice do zobáku a otevřela pro ni okno ve společenské místnosti, aby sova mohla odletět. Hedvika se Lily sotva stačila ztratit z dohledu a už se objevila druhá sova. Byla od Brumbála. Prosil je, aby chodili jíst do školní kuchyně. Nesdělil jim důvod, ale asi to zkrátka bylo pohodlnější, než aby jedli ve Velké síni. Problém byl, že Lily nevěděla, kde je školní kuchyně.

„Já vím, kde je." Jako by jí James četl myšlenky. „Už je čas večeře, tak ti ji můžu ukázat."

Kuchyně byla velká a domácky útulná. Byly tam čtyři velké stoly, které byly kopií těch ve Velké síni, plus jeden menší pro učitele. Všude kolem pobíhali domácí skřítci a když Lily a James vešli, většina z nich se k nim otočila. Pak se obrátili zase ke své práci. Pouze pár skřítků k nim přistoupilo, v očích se jim zračila dychtivost splnit jakékoliv přání.

„Máte nějaká přání?" zeptal se ten, co jim stál nejblíže.

„Připravíte nám něco k večeři, prosím?" zeptal se James. Lily ho podezřívala, že tu byl už mnohokrát. Nepřekvapilo by ji to.

„Jistě, co byste si dali?" Skřítek se uklonil.

„Mohl bys nám něco vybrat?" požádal ho James.

„Jistě, pane." Další úklona, tentokrát od celé skupinky skřítků, která se kolem nich shromáždila. Za vteřinu byli všichni pryč, aby jim připravili večeři, která se nejspíš bude skládat minimálně ze tří chodů, protože tak skřítkové prostě plnili rozkazy, lepší více než méně. Ani ne za patnáct minut už jim na stůl nesli talíře s polévkou, hlavním chodem a dezertem.

„Děkujeme vám," řekla Lily. Ozvalo se několik Zajisté, slečno. a Můžeme pro vás ještě něco udělat, slečno? Taková úcta byla na Lily trochu moc, ale nemohla skřítky ani přesvědčit, aby ji oslovovali Lily místo slečno, natož aby jim vymluvila přehnaně uctivé chování.

Na večeři si pochutnali tak jako jindy. Když se vraceli do společenské místnosti, Lily si nemohla nevšimnout toho neobvyklého ticha, které tu panovalo. Hrad byl skoro úplně prázdný a tato skutečnost byla téměř hmatatelná. Ani když studenti odjeli do Prasinek, nebylo tu tak ticho. Lily přemýšlela, kdo všechno tu zůstal z učitelů. Nepochybně tu byl Brumbál, ale většina učitelů nejspíš odjela domů. Přemýšlela, jestli zůstal Snape. Bydlel pořád v Tkalcovské ulici? Bude tam celé léto, nebo tu zůstane? Lily doufala, že pokud se Snape rozhodne pro druhou možnost, nebude ho vídat moc často.

S Jamesem si povídali dlouho do noci. Ptal se jí na její dětství, sestru, dokonce i Snapea. Chtěl ji pochopit. Tak mu to řekla. Popsala mu veškeré své pocity, které měla od chvíle, kdy zjistila, že je čarodějka. Jak měla strach, protože o tomto novém magickém světě, kam se dostala, nevěděla vůbec nic, a jak jí Snape pomohl pochopit vlastní podstatu, jak jí vše trpělivě vysvětloval a odpovídal na otázky, jak ji uklidňoval a rozveseloval, když se pohádala s Petty. Jak byl jejím přítele v době, kdy neměla nikoho jiného, kdo by rozuměl jí nebo jejímu daru. Byl tu pro ni v záležitostech magických i nemagických. Byl tu pro ni, když ho potřebovala. Její nejstarší přítel, kterého nedokázala zachránit před stranou zla. Někdy si to vyčítala, ale věděla, že by ho nedokázala zastavit, když už se rozhodl.

„Nikdy jsem nechápal, co na něm vidíš," prohlásil James upřímně. „Ale myslím, že už začínám. Nesnáším ho a nejspíš vždy budu, ale... Jsem rád, že jsi měla někoho, jako byl on. Přítele."

Měla, to bylo správné slovo. Její přítel z dětství je pryč a nikdy se nevrátí. S tím nemůže nic udělat. James vycítil její smutek a přitáhl si ji do objetí.

„Je to moje vina," řekl. „Možná kdybych ho nešikanoval, nikdy by se k Voldemortovi nepřidal."

Lily vzhlédla a podívala se mu do očí. „Myslím, že by se nic nezměnilo. Vždy měl sklony k černé magii, teď to vidím. Ale tys to poznal hned při vašem prvním setkání, že?"

„Asi ano, nevím. Ale i tak si myslím, že jsem jeho touhu stát se Smrtijedem ještě víc přiživil."

Bylo to možné, ale Lily nad tím nechtěla přemýšlet, tak radši změnili téma, zatímco si každý opět sedl na svou stranu pohovky. I ona na něj měla svou otázku.

„Kdy ses do mě zamiloval?"

„Vážně se musíš ptát zrovna na tohle?" zaúpěl. Pak se nervózně zasmál. „Když to musíš vědět... Nejdřív jsem chtěl pouze naštvat Snapea, víš, jako takové pošťouchnutí, protože mi došlo, že se mu líbíš, ale pak... Vlastně si ani nepamatuji, kdy přesně to bylo. Prostě se to tak nějak stalo. Zaujala jsi mě a já tě chtěl víc poznat. Jak už víš, dost často jsem tě sledoval, abych o tobě zjistil víc." To jí vůbec nemusel připomínat, bylo to trochu děsivé. „Byly to jen drobnosti, kterých jsem si na tobě všiml. Tvůj laskavý úsměv, krásné oči, milá osobnost, smích, který bych mohl poslouchat navždy." Lily si všimla, že se James začíná červenat. Přesně v to doufala, když pokládala otázku. „A najednou jsem zjistil, že jsem do tebe zamilovaný." Díval se jí zpříma do očí, věděl, že se ho zeptala schválně a chtěla, aby byl co nejupřímnější. Řekl jí i to, co by si radši nechal pro sebe. Bylo to jako nějaká hra. Říct na sebe úplně všechno, ať se za to stydíme sebevíc.

„Pořád mě miluješ?" Škádlivě se na něj usmála.

„Samozřejmě, jak bych mohl takovému úsměvu odolat?" Oplatil jí stejnou mincí.

Pak se rozesmáli.

Když se opět uklidnili, dál si povídali. Lily nevěděla, kdy přesně usnula, ale najednou cítila, jak ji James zvedá do náruče a odnáší ji nahoru. Už před večeří se domluvili, že budou spát v pokoji, který během školního roku sdíleli James, Harry, Ron a ostatní.

Nechala ho v iluzi, že tvrdě spí, zatímco ji opatrně ukládal do Harryho postele a pečlivě ji přikryl.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy. ️❤️❤️

Kajka