Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 28.

Až do sobotního rána, v den návštěvy Prasinek, se Harrymu vyplížení z hradu do vesnice snažili vymluvit. Mluvit do Vrby mlátičky by bylo efektivnější.

„Harry," ozvala se Lily při snídani. Žádná odpověď.

„Harry," zkusila to znovu. Harry se dál věnoval své snídani. „To mě budeš ignorovat?"

„Asi ano," pomyslela si.

„Dobře tak nic neříkej! Jen ti chci naposledy zopakovat, že je to špatný nápad, a prosím tě, abys tam nechodil."

„Víš co, Jane? Už mě začíná štvát, jak mi to pořád opakuješ! Nejsi moje máma, takže se o mě laskavě nestarej!" Nechal snídani snídaní a odešel z Velké síně.

Lily to ranilo. I přesto, že teoreticky zatím nebyla jeho matkou, vybudovala si k tomu chlapci až mateřský vztah.

„To se ti teda povedlo," zamumlal James mezi sousty vlastní snídaně.

„Díky," pronesla Lily. „Taky jsi mi mohl pomoct!"

„Mohl," souhlasil James. „Ale nemá to smysl. Oba víme, že Harryho nic nezastaví, teď sis ho akorát poštvala proti sobě."

„My budeme teda rodiče," zamumlala tentokrát Lily. James obrátil oči v sloup, jinak její poznámku ignoroval. „Nemůžeme to Harrymu dovolit!"

„Proč ne?"

„Vždyť tys byl taky proti!"

„Jo, na začátku jo, ale teď? Harry do Prasinek půjde, ať mu řekneme cokoli, sám to řekl, proto nemá smysl mu to vymlouvat."

„Jamesi, prostě ho nemůžeme nechat tam jít!"

„Zeptám se znovu: „Proč"."

„Protože by si tvůj bývalý kamarád mohl jen tak nakráčet někam na okraj Prasinek a zabít Harryho?"

„Tak víš co? Pokud ti to dělá takové starosti, můžeme Harryho sledovat a hlídat ho." Jamese očividně nebavilo hádat se, a tak toto navrhl, jen aby se Lily přestala strachovat, a aby mohli celou věc uzavřít v klidu.

„Fajn." Lily vstala od stolu a pomalu se vydala ke dveřím, mezitím co James v rychlosti dojedl poslední sousta.

Cestou do Prasinek se rozhodli, jak to provedou. Jejich plán byl prostý, sledovat Rona. Pokud byl někde Ron, Harry nemohl být daleko. Museli si však dávat pozor, aby je Ron s Harrym při jejich sledování nepřistihli. Naštěstí měl James s nepozorovaným sledováním zkušenosti, vždyť kolikrát šmíroval právě Lily, a ona si ho třeba ani nevšimla.

Čtveřice navštívila spoustu obchodů, až se nakonec vydali ke Chroptící chýši. Lily s Jamesem se schovali za stromy v lese opodál, zatím co Ron a neviditelný Harry si prohlíželi ten starý dům se zabedněnými okny. Povídali si, ale nebylo rozumět o čem.

Dolehli k nim hlasy tří, nám dobře známých, zmijozelských studentů.

„Můj otec byl na tom přelíčení, ale ještě mi nenapsal, jak to dopadlo. Co myslíte, zabijí toho hipogryfa? Ne, ne nic neříkejte! Je to přece jasné." A smáli se do té doby, než došli ke Chroptící chýši, kde si všimli Rona.

„Nazdárek, Weasleyi. To je ale pěkný dům, viď?"

„Tak tohle nedopadne dobře," zašeptala Lily.

„Neměli bychom zasáhnout?"

„Ne! Kdyby Harry věděl, že jsem ho sledovali, asi by moc nadšený nebyl."

„Máš pravdu."

Poslouchali dál. Následovalo ještě několik Malfoyových posměšků. Lily se docela divila, že Harry pod neviditelným pláštěm ještě nic neudělal, a byla za to ráda.

Jenomže to by nebyl syn Jamese Pottera, kdyby si nechal takovou příležitost ujít.

Ve chvíli, kdy se za Malfoyem objevila velká hrouda bláta, James se začal potichu smát.

„Tak tohle bude legrace!"

„Ne to teda nebude! Protože jestli si Harry nedá pozor a Malfoy si všimne někoho neviditelného, určitě to půjde někomu říct, a pokud se to dostane k Brumbálovi, který Harrymu dal ten neviditelný plášť, tak mu asi dojde, že byl Harry v Prasinkách, a že tam nemá co dělat!"

Hrouda bláta dopadla na Malfoyovu hlavu. Prostorem se rozlehl Ronův smích. Objevila se další hrouda, tentokrát patřila Crabbovi a Goylovi.

Zmijozelští se snažili najít zdroj těch ran, když nic nenašli, jen běhali kolem dokola a mávali rukama v prostoru.

Najednou Crabbe zakopl. A objevila se Harryho hlava...

„Lily, asi máš pravdu tohle není legrace," ozval se lehce vyděšený James. Lily ho sotva slyšela, jeho slova zanikla ve výkřiku Draca Malfoye.

Pak už viděli jen vzdalující se záda tří studentů.

„Harry, musíš se rychle vrátit!" ozval se Ron.

„Jasně." Harry se skryl neviditelný pláštěm a pravděpodobně běžel rovnou do hradu, teda snad.

Dva nebelvírští, stále se schovávající mezi stromy, zůstali ještě chvíli vyjeveně stát.

Lily se zatvářila smrteně vážně a důrazně řekla: „Přála bych si, abys příště nezpochybňoval moji výchovu."

K hradu utíkali tak rychle, jak jen mohli. Zastavili až u sochy kamenné čarodějnice. Z tajné chodby zrovna vylézal Harry.

„Harry, ještě že jsi tady..." Lily sotva popadala dech.

„Ano, to je opravdu dobře..." Malfoy stihl najít nějakého profesora dřív, než James a Lily Harryho. A tím profesorem nebyl nikdo jiný, než Severus Snape.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy. Opravdu si toho vážím.❤❤

Kajka❤