Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 24.

Z Ronova odfrknutí bylo patrné, že s tímto Harryho návrhem absolutně nesouhlasí. James to nekomentoval.

Když procházeli temnými a prázdnými školními pozemky, James se ohlédl k Zapovězenému lesu. Zdálo se mu, že tam zahlédl nějaký pohyb. Něco velkého a uhlově černého vběhlo mezi stromy. James nezachytil, co to bylo za zvíře.

Nechal to plavat. Teď byl důležitější trénink jeho syna než nějaké obyčejné zvíře.

Na hřišti už byl celý tým. Harry se k nim přidal, zatímco si s Ronem šli sednout na tribunu. Madam Hoochová, profesorka, která měla na Harryho dohlížet během tréninků, o čemž se Harry jaksi zapomněl zmínit, začala vychvalovat Kulový blesk. Když skončila, začalo se trénovat.

James nikdy neviděl tak rychlé koště, jako byl právě Kulový blesk. Nedalo se od nich odtrhnout, jak od Harryho, tak Kulového blesku.

Harry létal sem a tam kolem celého hřiště. Už pětkrát chytil zlatonku během několika minut a ostatním to šlo taky úžasně, dávali jeden gól za druhým.

James vlastně úplně zapomněl, že toto byl poslední trénink před dalším zápasem proti Havraspáru.

Na konci tréninku už bylo jasné, že vítězství bude náležet jednoznačně Nebelvíru.

Tým odešel do šatny, za to Harry se nadšeně vydal k Ronovi a Jamesovi, kteří seběhli z tribuny.

„To koště je úžasné!" vydechl Harry.

„Harry, viď, že si ho smím vyzkoušet!" prohlásil Ron.

Harry mu beze slova podal koště, a pak se spolu s Jamesem dívali, jak si ho Ron užívá. Na Prašivku úplně zapomněl a to byl nejspíš mimo jiné i důvod, proč ho sem Harry přivedl.

Ron dosedl zpátky na zem a předal Kulový blesk zpět Harrymu. Ten se otočil k Jamesovi. „Chceš si ho taky vyzkoušet?"

„Kdo by něco takového odmítl?" usmál se na Harryho.

Koště v Jamesových rukou bylo lehké, jeho násada se leskla a březové větvičky byli prostě dokonalé. Nikdy v ruce neměl tak krásné koště, natož aby na nějakém  letěl.

Nasedl a odrazil se od země. Pak přišel pocit, ten pocit. James si uvědomil, že už víc jak pět měsíců neletěl na koštěti. Byl zvyklý trénovat každý den už od doby, co ho přijali do mužstva.

I přesto všechny pohyby prováděl tak, jako vždy, naprosto automaticky. Letěl rychle, letěl plynule. Předváděl úžasné triky a finty.

Bylo nádherné znovu létat, to prostě nešlo popsat.

Trvalo asi patnáct minut, než James opět přistál na pevné zemi.

„Páni, Liame, divím se, že jsi nehrál za školní mužstvo, tak jsi to přece říkal, ne?" prohlásil Ron, který nejspíš zapomněl nejenom na Prašivku, ale i na to, že jsou rozhádaní.

„Ano, nikdy jsem nezkusil konkurz, proto jsem nikdy nehrál."

„A to nemáš ani vlastní koště?"

„Ne," zavrtěl hlavou James. „Když jsem chtěl létat, půjčil jsem si školní koště, byla totiž opravdu dobrá."

„Myslím, že jednou bys mohl hrát i závodně," mínil Ron.

„To asi ne, ale díky."

Když se madame Hoochová probudila, vyrazili zpátky do hradu. Cestou si povídali hlavně o Famfrpálu.

James kluky předešel o pár kroků. Tak šli pár minut, a pak se ozvalo tiché „Lumos". Z Ronovy hůlky vyšlehlo světlo, které ozářilo Harryho obličej, lehce vystrašený a zmatený.

„Co se stalo, Harry?"

„Viděl jsem dvě oči, tam." Ukázal na křoví.

James to celé prohledal a rozhlédl se kolem.

Opět se mu zdálo, že viděl nějaký černý stín, klusající do lesa.

Zdravím,
dnes trochu kratší kapitola, doufám, že nevadí.
Rovněž doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Napište mi svůj názor do komentářů.
Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy.❤

Kajka❤