Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 43.

Zahrádku už měli na dohled. Hipogryf uvázaný k plotu pohazoval hlavou a podupával nohama.

„Co teď?" zeptal se Harry.

„Nevím," odpověděla mu Lily. Byla nervózní a špatně jí to myslelo. Nejraději by ho hned odvázala, ale museli nejdřív vymyslet plán.

„Počkáme," řekla Hermiona. „Členové komise musí Klofana vidět. Až vejdou do Hagridovy hájenky, budou mít Hagrida na očích, zatímco my Klofana ukradneme. Bude v bezpečí a komise neobviní Hagrida."

„Tak tedy počkáme," souhlasila Lily.

Poslouchali vítr hrající si v korunách stromů a praskání větviček v lese. Ticho by bylo téměř nesnesitelné nebýt tohoto.

„Tam uvnitř je Pettigrew." Lily sledovala Harryho pohled. Od hájenky byli daleko a neslyšeli rozhovor, který s Hagridem vedli.

„Harry, nemůžeme změnit, co se stane. Pettigrew uteče..."

„Ne, můžeme to změnit!"

Přišla k němu a chytila ho za ramena, aby svým slovům dodala váhu. Až teď jí došlo, že je jen o pár centimetrů vyšší než Harry.

„Kdybychom s tím něco mohli udělat, Petr by neutekl. Když my jsme byli těmi u Hagrida a u Vrby, dívali se na nás naše budoucí já, kterými jsme teď. Naše budoucí já nic neudělali, nic nezmůžeme ani my. Rozumíš tomu, viď?"

„Jak můžeš být tak klidná?"

„Někdy nic jiného nezbývá," usmála se na něj.

„Už jdou," ozvala se Hermiona.

„Promluvíme si, až bude Sirius na svobodě," pověděla ještě Harrymu Lily.

Přikývl.

Zadní dveře srubu se otevřely a ven vyšli Harry, Ron a Hermiona, kteří se schovali pod neviditelný plášť, a James s Lily, ti se rozběhli k hradu ve stopách neviditelné trojice.

Těsně se minuli se členy komise. Popletal zaklepal na Hagridovy dveře, kat Macnair se podíval k dýňové zahrádce, aby se ujistil, že tam Klofan je, a vetchý a sešlý stařec se tvářil znuděně. Profesor Brumbál byl vážný.

Hagrid jim otevřel: „Dobrý večer..." Zněl, jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet.

„Dobrý večer, Hagride," odpověděl ředitel.

Ostatní se ani nezdržovali pozdravem.

„Hagride, víte, proč jsme tady," začal Popletal. „Nejdřív vám musíme přečíst formální obvinění. Pozvete nás dovnitř."

„Jo... Pojďte dál..."

Dveře se za nimi zaklaply a jejich rozhovor se ztratil za zdmi hájenky.

„Teď máme šanci, jdeme," zavelela Hermiona.

Vyběhli ze své skrýše mezi stromy Zapovězeného lesa, zastavili se pár metrů před hipogryfem a jako jeden se mu uklonili.

Zamával křídly, pohodil majestátní hlavou a uklonil se. Teprve tehdy se odvážili přiblížit.

Lily se ho snažila co nejvíce uklidnit a utišit, zatímco Harry s Hermionou zápasili s uzli lana, kterým byl Klofan přivázaný.

Provaz pod Harryho ruka pomalu povoloval. Netrvalo dlouho a Harry svíral lano pevně v rukou. Chytili se ho všichni tři a táhli. Klofan se nesnažil spolupracovat.

Dveře srubu se opět otevřely. Lily zahlédla kus Macnairovy sekery.

„Počkejte," zavolal na něj Brumbál, „ještě je tu něco, co musíme probrat."

Macnair se s tichým zavrčením vrátil dovnitř.

„No tak, Klofane," prosila ho Hermiona. Ruce na provaze se jí klepaly a oči jí těkaly mezi ním a místem, kde zmizela katova sekera.

Znova zatáhli. Hipogryf udělal dva kroky vpřed a ohlédl se. Zdálo se, že se chce s Hagridem ještě rozloučit, než ho odvedou. To však nešlo.

„Musíme si pohnout!"

Opět lano napnuli. Klofan se už nevzpíral. Poslušně za nimi klusal až do Zapovězeného lesa. Větvičky pod ním praskaly.

Doběhli tak hluboko do lesa, až jim Hagridův srub zmizel z dohledu. Hermiona zůstala schovaná na okraji, aby se mohla ujistit, že je vzduch čistý, a oni mohou jít, aniž by na sebe upozornili.

Naslouchali. Chvíli bylo ticho, pak se ozval Hagridův hlasitý smích, Macnairovo vzteklé klení a skřípavý hlas starého člena komise: „Kde je to zvíře?"

„Musíme ho najít!" křičel kat. Ten údajný Smrtijed se opravdu těšil, až Klofana bude moct zabít.

„Toho už nenajdete," odpověděl Brumbál klidně. „Má křídla, bude daleko. Alespoň jste si ušetřili práci."

Sekera přistála na dřevěném plotu.

Pár minut ještě nehnutě stáli na místě, než přiběhla Hermiona.

„Můžeme jít."

Šla jako první a pak Lily, která vedla Klofana, a Harry. Směřovali k Vrbě mlátičce.

Zdravím,
moc se omlouvám, že tak dlouho nebyla kapitola. Doufám, že jste si ji užili (alespoň těch pár, co tu zůstalo)❤
Děkuji moc za všechny krásně komentáře a hlasy.❤❤

Kajka