Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 22.

Lily měla dojem, že jí tváře začaly doopravdy hořet. Tohle o ní nikdo nikdy neřekl, ani Remus jí nikdy nic takového neřekl. Nicméně se to snažila nedat na sobě znát, a červené tváře se snažila zakrýt rukama tak, aby to Harry nepostřehl.

To ale nebylo  jediné, k čemu se vracela. Pořád jí v hlavě znělo to, co Harry pronesl před tím. James se je snažil zachránit, obětoval se pro ně. Nikdy nepřemýšlela nad tím, kde byl James, když... Když se stalo to, co se stalo.

Za oknem padal sníh. Od první hodiny s Remusem uběhl týden. Zrovna se vrátili ze zápasu Havraspár proti Zmijozelu. Zvítězil Zmijozel, a to dalo šanci Nebelvíru na vyhrání poháru, tedy tak to alespoň líčil kapitán Nebelvírského týmu Wood. Díky tomuto zjištění se opět vzkřísila Woodova naděje, a rozhodl se zvýšit počet tréninků. Harry neměl vůbec čas na psaní úkolů, a tak se Lily nabídla, že mu s nimi bude pomáhat. Nabídla to i Hermioně, která měla úkolů až nad hlavu. Ta odmítla. Ron se s ní a Hermionou stále nebavil, Jamese byl ale ochoten vzít na milost, když mu vyprávěl o Mistrovstvích světa ve Famfrpálu, na kterých „byli jeho rodiče".

A pak přišel únor. S Remusem stále cvičili a docela dost se jim vedlo, to samé se teoreticky dalo říct i o Harrym. Ten sice ještě nevyčaroval plného patrona, ale i ten stříbrný obláček, který se Harrymu většinou povedl, byl ohromný úspěch.

Když se tahle jednou vraceli z tohoto cvičení, narazili na profesorku McGonagallovou.

„Vida, zrovna vás jsem hledala, Pottere. Dokončili jsme prohlídku vašeho koštěte, a neshledali jsme, že by na něm mělo být něco zlého. Takže tady ho máte." Podala mu Kulový blesk.

„Děkuji..." pronesl Harry, na víc se nezmohl.

„Mně neděkujte, jen mi slibte, že tentokrát vyhrajete." Otočila se a vydala se směrem ke svému kabinetu.

Naši tři Nebelvírští se vydali do nebelvírské věže.

Cestou tam se James zeptal: „Můžu si ho vyzkoušet, Harry?"

„Jasně," odpověděl Harry, stále v šoku z toho, že se mu Kulový blesk opravdu vrátil.

Harry a James se zdrželi vzadu a něco domlouvali, ale Lily se to netýkalo, a tak se vydala dál sama.

Před vchodem potkala naříkajícího Nevilla.

„Všechny ty hesla jsem měl na takovém papírku, ale někde jsem je nechal. Prosím, pusťte mě!" říkal zrovna Neville, když k němu došla.

„Nevěřím ti, ty proradný ničemo!" křičel na něj sir Cadogan.

Neville vypadal, že se asi zhroutí. Začal vzlykat ještě víc.

„Ahoj Neville," pozdravila ho Lily.

„Ahoj Jane, mohla bys mi, prosím, říct heslo?"

„Jistě, heslo zní Otesánek."

„Díky Jane, ty jsi vždy tak milá." Usmál se na ni. I Lily se usmála.

Mezitím se obraz, který chránil vstup do nebelvírské věže, otevřel.

Všichni v místnosti se otočili a ani nedutali. Nejspíš čekali Harryho a jeho Kulový blesk, ale když viděli, že tu ani jeden z nich není, vrátili se ke svým věcem.

Lily si přisedla k Hermioně a Neville si sedl hned vedle.

Netrvalo to ani deset minut, a James s Harrym prošli obrazem. Všichni se s očekáváním opět otočili ke dveřím. Když opravdu uviděli Kulový blesk, nastalo šílenství. Křičeli a obdivně hvízdali, to všechno jenom kvůli tomu koštěti.

Někdo volal, že „Havraspár nemá šanci", jiný, že „ho chce taky", další pak, že „si na něj chce alespoň sáhnout".

Když se konečně Harry a James dostali až k nim, Harry si snažil Hermionu udobřit, a dokonce i Ron se o to snažil. Začali se spolu zase normálně bavit jako dřív.

„Asi bych měl vzít Kulový blesk do ložnice, aby se mu tady něco nestalo..." řekl Harry.

„Já ho tam vezmu!" přihlásil se Ron a spěšně, s koštětem v ruce, zamířil do ložnice.

Tahle idylka panovala do doby, než se Ron vrátil. Schody bral po třech, v ruce nesl prostěradlo a druhou svíral v pěst.

„Podívej se, co ten tvůj zatracený kocour provedl!" křičel na Hermionu a ukazoval jí prostěradlo. Bylo na něm pár červených skvrn.

„Co provedl, Rone?" zeptala se Hermiona, která upírala oči do jednoho z jejích esejů a na prostěradlo se ani nepodívala. Ron si všiml, že mu nevěnuje pozornost a mrskl po ní to, co měl v druhé ruce, pár zrzavých kočičích chlupů.

„Nechal vám v ložnici nepořádek?" zeptala se Hermiona neutrálně, ale když zvedla oči k prostěradlu, zalapala po dechu.

„Ne," křikl Ron. „Prašivka je pryč!"

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy. Opravdu si toho vážím.❤

Kajka ❤