Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 51.

„Myslím si, že Severus nelže," prohlásila Lily pevně. Obraz se teprve zaostřoval, ale ona byla slyšet jasně. S Petunií seděly u jídelního stolu a snídaly. Lily v rukou držela šálek s kouřícím čajem.

Sestra k ní vzhlédla z druhé strany stolu. „O čem to mluvíš?"

„Ukázal mi pár dalších triků a..."

„Lily, říkala jsem ti, že se s ním nemáš bavit! Je to blázen!"

„Mně přijde normální."

Přišla Lilyina matka. Nesla mísu s ovocem, kterou postavila na stůl „Máš nového kamaráda, Lily?"

„Ano, jmenuje se Severus Snape. Je čaroděj a učí mě kouzla."

„Vážně?" Matka jí samozřejmě nevěřila. Jen se na Lily laskavě usmála. Byly to jen kouzelné nesmyly její malé dcery. Starší Lily se také usmála, vybavila si, jak se její rodiče tvářili, když se před jejich dveřmi objevila profesorka McGonagallová, a vysvětlovala, co všechno obnáší mít dceru čarodějku.

„Říká, že mám opravdu talent," pokračovala Lily, aniž by si uvědomila, že jí matka nevěří.

„Opravdu?"

Malá Lily chtěla pokračovat, ale matka se opět vrátila do kuchyně. Lily ranil matčin nezájem. V té době si slíbila, že o čarování bude mluvit jen se Severusem, a bude to jejich malé tajemství. Petunie několikrát nenápadně vyzvídala, jestli se se Severusem vídají, ale Lily jí nic neřekla.

Obraz se rozplynul. Své obrysy pak začal nabývat na úplně jiném místě, na kraji řeky, která protékala jejich městem. Bylo to tu skryté za stromy, nikdo sem nechodil a nedolehl sem hluk ze silnice. Seděli se Severusem na trávě a byli uprostřed konverzace.

„Je nějaký rozdíl v tom, že jsem z mudlovské rodiny?" ptala se zrovna Lily. Tehdy ji to opravdu trápilo, bála se, že bude míle za ostatními, kteří jsou na magii zvyklí už od dětství.

„Ne, žádný rozdíl v tom není," ujistil ji Severus. Když mu bylo osm, stejně jako jí, myslel si to, jenže ve škole se chytil špatné společnosti. Změnil se. Když mu bylo osm, nevadilo mu, že je Lily z mudlovské rodiny, i když měl jistou averzi k mudlům. A pak? Lily na to nechtěla myslet, ne teď, bolelo ji z toho srdce.

Severus se na její malou verzi podíval tak zvláštně měkkým pohledem. Kdyby ho tak dlouho neznala, myslela by si, že... Ne, to byla opravdu hloupost. Ale nikdy ho neviděla se na ni takhle dívat.

„Pořád se tvoji rodiče hádají?" zeptala se Lily. Nedívala se na něj. Věděla, jak to měl doma těžké.

„Hádají," odpověděl Severus a z jeho pohledu se vytratila veškerá měkkost. Pokrčil rameny. „Někdy nemůžu pochopit, proč spolu zůstávají, a jak to mohli tak dlouho vydržet."

„To mě mrzí."

Lilyin hlas se ozval jen jako ozvěna, výjev se opět rozplynul.

Další vzpomínka byla na nástupišti devět a tři čtvrtě. Byl tam naprostý blázinec. Všude samé kufry, sovy, kočky, a hlavně kouzelníci. Malé děti, které ještě nebyli dost staré na nástup do školy, běhali kolem, zatímco se jejich rodiče a starší sourozenci loučili a kontrolovali, zda mají všechno. Samozřejmě tu byla taky Lily, její rodiče, Petty a Severus se svou matkou. Lily právě mluvila s Petunií. Bylo to poprvé a taky naposled, co ji starší sestra šla vyprovodit.

„Myslíš si, že ti závidím? Že chci do té hloupé školy?" Petty se rozhlédla kolem. „Všichni tady jsou zrůdy! Jste nepřirození!" Nekřičela, mluvila jen tak, aby to slyšela Lily.

„Cože?"

„Slyšela jsi mě. Jsi zrůda! Ty i ten kluk," kývla hlavou k Severusovi, který stál jen kousek od nich. „Myslí si to i máma s tátou," dodala jedovatě. Malá Lily se podívala na rodiče se slzami v očích. Oni k nim ale stáli zády a s údivem pozorovali všechno to hemžení.

Starší Lily už dávno pochopila, že si to rodiče nemyslí, ale opravdu dlouho jít to vrtalo hlavou.

„Já přece nejsem zrůda. Jsem... Jsem to pořád já," hlesla. Po tváři se jí kouleli slzy.

„Nejsi zrůda? Tak proč tam jedeš? Proč tam všichni jedou? Musí vás zkrotit, abyste nikomu normálnímu neublížili! Určitě vám dají obojky na krk a náhubek," smála se Petunie.

Tohle Lily naštvalo. Severus jí už dávno popsal, jak to v Bradavicích vypadá, a byla to v podstatě normální škola, jako měli mudlové, jen se tam vyučovali kouzla. Nelíbilo se jí, že sestra její novou školu zesměšňuje. Tak řekla to jediné, co mohlo Petunii umlčet.

„Tak proč jsi tam taky chtěla?" Ta slova pronesla tiše, ale pevně. Upřeně pozorovala zemi pod nohama, jen aby se nemusela podívat na Petty.

„Já tam nechci!" prohlásila Petunie. Neznělo to moc přesvědčivě.

„Pořád si se mě vyptávala, špehovala si nás se Sevem! Dokonce jsem viděla, že si psala řediteli a škemrala jsi o přijetí."

„Nic takového jsem... Jak si se to dozvěděla? To je naprostá pitomost! Zrůda jsi tu jen ty, já obojek nepotřebuju! Zrůdo!" A odkráčela pryč. Od té chvíle až do Vánoc ji Lily neviděla. Nerozloučila se, nenapsala, nic. Nechala tam Lily stát samotnou a uplakanou.

„Dobrý?" Severus se ztratil matce a přišel za ní. Nikdy předtím za něj nebyla tak vděčná. Rukávem svého kabátu jí setřel slzy. Povzbudivě se na ni usmál. „Nemysli na ni, Lily. Mysli na to, co máme před sebou. Jedeme do Bradavic! Budeme plnohodnotní kouzelníci. To je to, o čem už tak dlouho sníme. Naše sny se konečně plní." Objal ji a konejšivě ji hladil po vlasech. Tak si ho chtěla zapamatovat. Hodného a starostlivého. On byl ten, kdo jí vždy pomohl, když neměla nikoho jiného, kdo by jí chápal. Tohohle kluka tak dlouho bránila. Ale on zmizel a nikdy se nevrátil zpět. Jeho místo nahradil někdo chladný, někdo, koho neznala. A o mnoho let později se z něj stal Severus Snape, učitel lektvarů, který budí hrůzu už od pohledu, a je ke všem krutý.

„Máš pravdu." I Lily ho pevně objala. „Měla bych se vrátit k rodičům. Uvidíme se ve vlaku?"

„Jasně," souhlasil Severus a pustil ji.

Vše se opět rozmazalo. Lily ucítila, jak jí někdo pevně sevřel ruku. Vylekalo ji to, protože úplně zapomněla, že tu vlastně není sama. A byla ráda, že není. Vzhlédla k Jamesovi, který stál po jejím boku a v očích měl vepsané otázky. Nikdy mu o své sestře nic neřekla.

Když si připomněla, že tam je s nimi i Harry, podívala se jeho směrem. Stál k nim zády a pořád sledoval místo, kde se rozplynul Severus. Nejspíš nemohl uvěřit vlastním očím, ale chtěl pravdu, kterou teď dostal.

Opětovala Jamesovi sevření.

Zdravím,
omlouvám se za tak pozdní aktualizaci, tenhle týden trochu nestíhám😅
Doufám, že se vám nová kapitola líbila. Děkuji za všechny komentáře a hlasy.❤❤

Kajka