Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 57.

„Nesnášíš ho! Jak sis ho teda mohla vzít?" zopakoval. Lily se posadila vedle něj.

„Není to tak, že bych ho nesnášela. Za ten rok, co jsme tady, se hodně změnil. A já ho začala mít ráda..."

„Slíbili jste mi odpovědi. Proč sis ho vzala? Vždyť se choval úplně otřesně! Teď je možná jiný, ale tehdy nebyl."

Lily se nad tou poslední větou zamyslela. V hlavě se jí ozvala čtyři slova: Omluv se jí, hned! Opravdu tehdy nebyl jiný? Pravda, vždy se předváděl a snažil se upoutal její pozornost, čímž ji dost štval, ale tahle slova byla upřímná, nejupřímnější, jaká od něj kdy slyšela. V tu chvíli je neřekl za účelem ji ohromit, ale skutečně chtěl, aby se jí Severus omluvil. Nic víc.

„Snape měl o Jamesovi celou dobu pravdu!"

„Možná v něčem," souhlasila Lily. „Ale ani Severus není svatý. A navíc tys přece poznal Jamese. Znáš ho rok a víš, že už není takový jako ve vzpomínkách."

„Lidé ho vždy označovali jako dobrého člověka. Myslel jsem, že takový byl vždycky."

„Nikdo není pouze dobrý člověk. Každý má v sobě dobro i zlo. Je jen na nás, co si vybereme. James si vybral dobro. Nakonec."

„Ale co do té doby, než si vybral dobro? Skoro Snapea udusil, když toužil po troše zábavy. A to jak se choval k tobě, jen aby získal tvou pozornost..."

James se choval hrozně. Ale Lily si musela připomenout, že Severuse zachránil a nasadil při tom vlastní krk. Nemohlo ho to omluvit, ale mohl to být dobrý začátek.

„Harry, zkus si to oddělit. James, kterého jsme viděli, je pryč. Ten, který je tu teď, kterého znáš, se mu nepodobá. Zkus mu dát šanci."

Upadli do ticha. Harry si to přerovnával v hlavě.

„Dobře, zkusím to. Nebudu myslet na to, co jsem viděl," ujistil ji. Pak přišlo znova ticho, Harry opět uvažoval.

„Snape mě nenávidí, protože mu připomínám Jamese...," konstatoval. „A nebo mu připomínám, že přišel o tebe?"

„Co tím myslíš?"

„Jeho nejlepší kamarádka se dala dohromady s jeho největším nepřítelem, to ho asi moc nepotěšilo."

„Nejspíš ne. I když, co já vím? Možná mu to bylo jedno..."

„Proč jsi se s ním vůbec bavila? Cos na něm viděla?"

„Byl vlastně dost milý a hodně mi pomohl. A ať už udělal cokoliv, pořád v něm vidím trochu dobra. Jeho činy na tom nic nezmění."

„Snape byl Smrtijed, nazval tě mudlovskou šmejdkou, nadržuje vlastní koleji, a kdo ví co ještě, a ty ho omlouváš?"

„Neomlouvám, jak jsem už řekla, není svatý. Na druhou stranu to měl těžké. Jeho rodina nebyla zrovna milující, ve škole se mu posmívali, a tak mu nezbylo nic jiného, než se přimknout k jediné skupině, která se s ním chtěla bavit."

„Nedokážu si to představit." Harry najednou změnil téma: „Mluvila jsi už s Dursleyovými? Myslím teď, v téhle době."

„Ještě jsem neměla příležitost. Pro obě strany by to bylo hodně nepříjemné setkání."

„Proč jste se vlastně neusmířili? Když jste byli dospělí?"

„To nevím."

„A chtěla by si?"

„Samozřejmě, je to moje rodina."

„Zajímalo by mě, co byste si řekli."

„To mě taky, to mi věř... Tak pojď, půjdeme najít Jamese." Hravě do něj šťouchla a usmála se.

„Nemohla bys jít sama? Potřebuji si to znova probrat, sám se sebou."

„Dobře, sejdeme se potom? Třeba u večeře? Potřebuji si s Jamesem promluvit. Bál se toho, jak budeš reagovat, proto utekl. Musím ho jít uklidnit. Až se sejdeme, měl bys mít připraveno, co mu řekneš, protože se ti asi nebude chtít podívat ani do očí."

Lily vstala a opustila ředitelnu.

Zdravím,
omlouvám se za tak krátkou kapitolu, doufám, že vás i přesto uspokojila.
Děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy.❤

Kajka