Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 29.

„Mohli bychom to vyřešit u mě v kabinetu, co říkáte?" Jeho výraz prozrazoval, jak moc nadšený je. Na tohle se musel těšit tak dlouho. Konečně se mu povedlo přistihnout Harryho Pottera při něčem, co je proti školnímu řádu. A jako bonus dostal i Jamese Pottera. Musel mít hotové Vánoce. Zamířil do svého kabinetu a ani se neohlédl.

Lily se podívala na kluky. Harry vypadal dost vyděšeně, protože mu bylo jasné, že pokud se z toho nějak nevyseká, bude to hrozný průšvih. James se taky tvářil dost vyděšeně. Pokud Jamese znala tak dobře, jak si myslela, nebyl vyděšený z toho, že Snape chytil jeho, ale spíš z toho, že Snape chytil Harryho.

Vyrazili za ním. Sestoupili do nejspodnější části Bradavic, kde už byla tma a zima.

Kabinet byl děsivý, tmavý, plný sklenic s odpornými kusy těl různých magických zvířat a dost podobný jeho majiteli. V krbu plápolal jen slabý oheň. Uprostřed místnosti byl psací stůl, před kterým stály tři židle. Jak Snape věděl, že budou tři?

„Sedněte si." Snape ukázal na židle. Poslechli.

„Potkal jsem pana Malfoye," začal. „Vyprávěl mi docela zajímavou historku."

Mlčeli a Snape pokračoval: „Povídal si s Weasleym, když najednou po něm někdo hodil bláto. Nevíte o tom něco?"

„Ne," odpověděli svorně. A možná moc rychle. Profesor se na ně díval takovým pohledem, jako kdyby hledal jakýkoliv náznak lži v jejich tvářích.

„Dobrá... Když o tom nic nevíte, tak jistě nevíte ani, co se stalo dál, že ne?" odmlčel se. „Já vám to tedy povím. Objevila se tam jistá hlava. Byla vaše, Pottere, abych byl přesný."

„Tohle Malfoy viděl?" zeptal se Harry po chvilkovém tichu.

„Ano, přesně tohle Malfoy viděl," potvrdil Snape.

„Ale to je směšné! Já jsem v Prasinkách nikdy nebyl!"

„Teď mi lžete," zasyčel Snape. „Nevím, jak jste to dokázal, ale vím, že s tím má něco společné tady Preston."

„Ale já s tím..." chtěl se ohradit James, ale Snape ho přerušil.

„Mlčte!"

James se zamračil. Ani trochu se mu nelíbilo, že musí poslechnout Snapea.

„A co se vás týče, Pottere, já moc dobře vím, že jste v Prasinkách byl, vaše zapírání je zbytečné. Není vám vstup do Prasinek povolen, a to z dobrého důvodu, ale chápu, že je pro vás těžké dodržovat pravidla."

„Co tím myslíte, pane profesore?" ozvala se Lily poprvé od doby, co vstoupili do kabinetu.

„To, že se Potter až moc podobá svému otci," zadíval se jí do očí. Jamese naprosto ignoroval. „I on byl sobecký, arogantní, přede všemi se naparoval."

„To není pravda! Můj otec takový nebyl!"

„A co vy o tom můžete vědět, Pottere?"

„Vím, že vám zachránil život." James výrazně polkl. To bylo to nejhorší, co mohl Harry vytáhnout. Bavili se o tom se Severusem, když ještě byli přátelé, jen jednou a Lily nevěděla přesně, jak to bylo, protože Snape na to měl jistě svůj zkreslený názor.

Snapeovy studené oči se nebezpečně zableskly. „A víte, jak konkrétně mi váš drahý otec zachránil život?"

Harry neodpověděl.

„Nechtěl bych vám zničit ten obrázek vašeho otce, který jste si vytvořil, ale měl byste vědět, jak to bylo doopravdy..." ušklíbl se. „Váš otec a jeho přátelé si na mě přichystali velmi legrační žert. Zahrnoval jedno velmi nebezpečné zvíře, které by mě zabilo. Vašeho otce a jeho přátele by ten žert stálo místo v Bradavicích. A tak se váš otec rozhodl, že mu to nestojí za to." Střelil bleskovým pohledem po Jamesovi.

Harry na to nic neřekl.

„Nicméně přejděme k něčemu jinému... Ukažte, co máte v kapsách, Pottere! Určitě tam bude něco zajímavého."

Harry velice neochotně vytáhl z kapsy pytlík od Taškáře a Pobertův plánek. Snape si nejdřív prohlédl žertovné předměty v pytlíku.

„To jsme Harrymu teď přinesli," vyhrkla Lily.

„A co je tohle?" Snape ukázal na plánek.

„To jsme Harrymu taky přinesli," řekl James.

„K čemu takový starý kus pergamenu?" Nikoho nenapadla dost dobrá lež. „Co kdybychom ho prostě spálili, když není k ničemu?" Podíval se do plamenů v krbu.

„Ne!" vyjekli Harry a James nastejno.

Podíval se opět na plánek. Poklepal na něj hůlkou a pronesl: „Přikazuji ti odkrýt svá tajemství!" Nic se nestalo. Ještě že Snape neznal tu formuli, která tajemství plánku odkryje.

„Profesor Severus Snape vám nařizuje vyjevit tajemství ukrývající se uvnitř tohoto pergamenu."

K Lilyinu překvapení se na pergamenu začaly objevovat slova:

„Pan Náměsíčník skládá profesoru

Snapeovi svou nejhlubší úctu a zároveň

ho žádá, aby svůj frňák nestrkal

do cizích záležitostí."

Všichni na plánek ohromeně zírali. Jenom James vypadal jak ohromeně, tak i potěšeně. Plánek ještě pokračoval:

„Pan Dvanácterák souhlasí s panem

Náměsíčníkem a chtěl by pouze dodat,

že profesor Snape je odporný ničema."

Tak tohle Snape Jamesovi nedaruje. A plánek měl ještě co říct.

„Pan Tichošlápek by rád vyjádřil svůj

údiv, že takový idiot jako Snape se vůbec

mohl stát profesorem."

A poslední vzkaz hlásal:

„Pan Červíček přeje profesoru

Snapeovi příjemný den a doporučuje:

Slizoune, umyj si vlasy!"

Tak tohle je konec.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila. Napište mi svůj názor do komentářů. Všem chci moc poděkovat za krásné komentáře a hlasy.❤
Také doufám, že užíváte prázdnin, stejně jako já.😇

Kajka❤