Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 67.

Lily potkala Percyho, když šla spolu s Ginny a Hermionou nahoru za Harrym a Ronem. Percy je nejdřív napomenul, aby nedělaly hluk, a pak jim nadšeně pověděl o zprávě, na které momentálně pracoval - tedy o problematice kotlíků s tenkým dnem. Ginny, která podobné věci jistě poslouchala od doby, kdy její bratr dostal práci na ministerstvu, jen obrátila oči v sloup a dala Percymu dostatečně najevo, že nemají chuť se s ním bavit o jeho práci.

Ačkoli ani Lily tohle téma příliš nezajímalo, zdvořile se dál ptala. Hermiona a Ginny se zatím nenápadně vytratily. Když to Percy zaznamenal, postěžoval si Lily, že většina jeho rodiny nechápe, jak je jeho práce důležitá, s čímž Lily tak trochu souhlasila.

Percy měl pravdu - vyrábět nekvalitní kotlíky a zvyšovat tím jejich spotřebu a prodejnost bylo špatné. Na druhou stranu se choval, jako kdyby jeho zpráva měla zastavit přinejmenším třetí světovou válku. To mu ale Lily neřekla.

,,Věděl jsem, že ty pochopíš důležitost mé práce, Lily. Vždycky jsem si myslel, že jsi chytrá, i když sis nakonec vzala někoho, kdo se chová jako Fred s Georgem."

,,Ale přece nejsou tak hrozní," řekla. Percy nakrčil nos a Lily poznala, že pokud chce s Percym zůstat za dobře, neměla by mu dál odporovat. Proto se rozloučila a spěchala nahoru.

Ronův pokoj byl pokrytý plakáty nějakého famfrpálového mužstva, které Lily neznala, protože se v nich vůbec nevyznala. Dalším výrazným prvkem v pokoji byla malá šedá sovička, která poletovala všude kolem a slyšela na jméno Papušík. Ron jí tiše - aby to neslyšela Ginny - pověděl, že jí dostal jako náhradu za Prašivku od Siriuse.

Ve chvíli, kdy se už plánovali vrátit dolů, něco bouchlo.

,,To budou Fred, George a James," řekl Ron. ,,Takové rány tu byly na denním pořádku. Myslel jsem, že teď budou trochu opatrnější, když jim mamka přísně zakázala jakékoliv experimenty, které by mohly dům potencionálně vyhodit do povětří."

,,Frede, Georgi, co jste to zase provedli?" ozval se křik paní Weasleyové.

Sešli dolů a našli paní Weasleyovou s výrazem tiché zuřivosti, jak vaří večeři. Lily se nabídla, že jí pomůže, když paní Weasleyová poslala ostatní pomáhat s přípravou jídelního stolu a nádobí a Lily žádný úkol nedala. Paní Weasleyová ji odmítla se slovy, že ona jako hostitelka musí jídlo připravit sama, ale Lily byla zvyklá pomáhat s přípravou večeře a nechtěla nechat všechno na paní Weasleyové, takže ji nakonec přesvědčila. Vařily bok po boku a Lily si zase připadala jako v matčině kuchyni. Přemýšlela o vůni, která ji tam doprovázela na každém kroku, o barvách vítajících ji, kdykoli vstoupila, o domácích úkolech, které si navykla tam psát, a o rozhovorech s maminkou, které trvaly i několik hodin, během nichž zvládly probrat veškerá aktuální témata. Ach, jak jen jí maminka chyběla.

Z myšlenek ji vytrhl hlas paní Weasleyové. „Co já si s kluky jen počnu... Nemůžou se do nekonečna zajímat jen o takové hlouposti. To je přece neuživí."

„Možná ano. Když se tím zvládají uživit i majitelé Taškáře, proč ne Fred s Georgem?"

„Protože jsou to moje děti! A mé děti mají být úspěšné, aby si dobře žily a nemusely si dělat takové starosti jako já. Co bys na mém místě dělala ty, Lily?"

„Myslím, že Freda s Georgem baví vyrábět žertovné předměty. Není to přece to, co všichni chceme? Najít si práci, která nás bude bavit? Nebránila bych jim. Buď budou mít talent a dokáží zaujmout, nebo si budou muset najít jinou práci. A kluci jsou přece chytří, určitě to zvládnou, paní Weasleyová."

„Prosím, říkej mi Molly, drahoušku." Na chvilku se odmlčela, zvažovala Lilyina slova. „Myslíš, že by s tím mohli uspět?"

„Věřím, že ano," přikývla Lily.

Večeři dodělaly v tichosti, zatímco ostatní venku připravili stoly.

Jídlo vonělo báječně. Arthur Weasley se posadil do čela stolu, jeho nejstarší synové po obou jeho stranách. James seděl vedle Lily a z druhé strany měl Freda a George, se kterými chtěl dál probírat jejich nápady. Percy, který na chvilku odložil svou veledůležitou práci, seděl vedle Lily z druhé strany. Trio kamarádů sedělo naproti nim a Ginny s paní Weasleyová hned vedle.

Percy, který konečně našel někoho, kdo budil zdání zájmu o jeho práci, si s Lily chtěl povídat.

„Nedávno jsem o tom mluvil s panem Skrkem," říkal jí právě. Lily neměla tušení o čem že to s panem Skrkem mluvil, protože ho zrovna neposlouchala. Radši nenápadně věnovala pozornost Jamesově rozhovoru s dvojčaty. „Co si vlastně myslíš o panu Skrkovi?" zeptal se jí Percy.

Lily ho popravdě moc ráda neměla. Ano, byl ve své práci dobrý a jeho metody byly účinné, jenže Lily je neschvalovala. Člověk nemůže bojovat s ohněm dalším ohněm. Jak by se pak dalo rozlišit dobro od zla? Rozhodla se pro částečnou pravdu. „Já ho vlastně moc neznám..."

Svých slov zalitovala téměř okamžitě, protože jí Percy dal přednášku o dokonalosti pana Skrka. Říkala si, jestli raději neměla risknout Percyho hněv.

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy. ❤
Budu ráda, když si přečtěte mou další fanfikci ze světa Harryho Pottera - Já, Lord Voldemort - a také příběh mé sestry - Ze stínů zhmotnění

Kajka