Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 48.

Snažila se uniknout pohledům zvědavých očí, ale objevovaly se na každém rohu. Drby o ní, Jamesovi a Remusovi se po hradu roznesly tak rychle, že než stačila dojít na nejodlehlejší místo, které v Bradavicích znala, slyšeli je úplně všichni.

Skončila v opuštěné učebně. Trávila tu hodně času, když chtěla být sama nebo potřebovala klid na učení, a nechtěla jít do knihovny. Od té doby se tu však nahromadil prach a starý nábytek. Posadila se do jedné z lavic a složila hlavu do dlaní.

Snažila se zhodnotit situaci.

„Všichni ví, kdo jsme," šeptala si pro sebe. „Ví i o Remusovi, to je zlé. Co teď bude Remus dělat? Co na to řekne Brumbál?"

Seděla tak asi dvě hodiny a jen přemýšlela.

Na oběd nešla. Nestála o to, aby na ni lidé zírali jako na nějakou kuriozitu. Asi by měla varovat Jamese, ale nevěděla, kde ho najít. Rozhodla se jít za Remusem a doufala, že se tam s Jamesem potká.

Cestou do jeho kabinetu nikoho nepotkala. Nejspíš si zrovna nacpávali břicha a drbali, co kdo zaslechl, nebo se připravovali na výlet do Prasinek.

Místnost byla prázdná. Remus musel být u ředitele. Rozhodla se na něj počkat a mezitím se rozhlížela. Byla tu jen párkrát a od začátku roku se moc nezměnil. Všechno úhledně uspořádané a srovnané, od brků na stole až po knihy na poličkách.

Deset minut po Lilyině příchodu se objevil Remus.

„Ahoj, Lily." Jeho hlas zněl sklesle ale pevně. „Slyšel jsem, co o vás, tobě a Jamesovi, všichni říkají. Brumbál si s vámi chce promluvit a probrat, co dál."

„Byl jsi u Brumbála?"

„Ano, museli jsme probrat tu nešťastnou záležitost. Rozhodl jsem se odejít."

„Remusi... To přece... Vždyť Brumbál..." Lily nevěděla, co říct. Věděla, že se něco takového může stát, ale i tak ji to zaskočilo.

„Brumbál by mě tu nechal, Lily. Ale já tu nemůžu zůstat. Studenti i rodiče by se mě báli..."

„Ne všichni," namítla Lily chabě.

„Možná," připustil Remus, „ale i kdyby to mělo být jediné dítě nebo jediný rodič, nezůstal bych. Takhle alespoň nikomu neublížím."

„Co budeš dělat?"

„Nevím, ale Brumbál mi možná něco najde."

Remusi, nevím, co ti říct. Mrzí mě, že když sis konečně něco našel, tak o to zas přijdeš."

„To nic, Lily. Já to zvládnu," odmlčel se. „Viděla si Jamese? Myslím, mluvila jsi s ním? Je podivně zamlklý od našeho rozhovoru v Chroptící chýši. Počkal na mě před ředitelnou a vedli jsme spolu krátký rozhovor."

„Měli jsme za tebou jít společně. Co ti říkal tak tajného, že jsem to nesměla slyšet?"

„Vlastně si sypal popel na hlavu. Myslí si, že je to jeho vina, že kdyby Snapea nepopichoval, nic z toho by se nestalo. Že měl zkrátka držet jazyk za zuby."

„To mu nikdy moc nešlo," poznamenala Lily.

„Promluvíš si s ním, Lily? Ty přece víš, že za to nemůže. Severus by to prozradil i bez něj. Mě neposlechne, ale tebe..."

„Promluvím."

Remus si balil, ale Lily se stále neměla k odchodu. Přála si říct mu něco hezkého, něco užitečného, nic ji však nenapadlo.

Na stole plném věcí si Lily všimla Pobertova plánku, který jim Remus zabavil. Vzala ho do ruky a vytáhla hůlku.

„Jakže to říkáte? Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti?"

K Lilyinu překvapení se místo mapy začal objevovat pouze text:

Nejdražší Lily, paní mých snů,

jsem ti zcela oddán, avšak musím si nechat nějaká tajemství.

Tvůj Dvanácterák

„Co to má být?" Lily ukázala Remusovi pergamen a nesnažila se zakrýt úsměv.

„Jo, tohle... To si vymohl Sirius. Chtěl, aby to zůstala čistě naše záležitost."

„Jistě." Položila plánek zpátky na stůl. Písmo začalo blednout.

„Promiň, Lily, neber si to osobně." I přes jeho slova jí oplatil úsměv.

„Neberu, to mi věř."

Přerušil skládání oblečení, sebral ze stolu svou hůlku a ukázal jí na plánek. „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti."

Mapa se objevila bez dalšího odmlouvání. Remus se nejdřív zadíval na ni, a pak na Lily. „Vypadá to, že náš malý přítel běží sem." Ukázal na jednu z teček.

Tečka s nápisem „Harry Potter" se blížila k nim.

„Harrymu bude líto, že odcházíš," prohodila Lily. „Mně je to líto."

Dveře se otevřely a na prahu stál Harry.

„Viděli jsme tě přicházet, Harry," uvítal ho Remus.

„Hagrid nám řekl, co se stalo při snídani. Vy...," Harry si všiml napůl sbalených kufrů, „vy odjíždíte?"

„Ano. Jak už jsem vysvětloval Lily, jsem pro studenty nebezpečný, proto tu nemohu déle zůstávat."

„Neodcházejte, prosím."

„Věřím, že to tady beze mě nějak zvládnete," řekl Remus. Dokončoval balení. Uložil poslední truhličku, načež se zeptal: „A co tvůj patron, Harry? Musel být mocný, když zahnal tolik mozkomorů. Jak vypadal?"

„Jako jelen," předběhla Harryho s odpovědí Lily. „Stejný jako Jamesův."

„Dvanácterák..." Remus se usmál. „Je zvláštní, že všichni mí ztracení přátelé se dnes po tolika letech opět sešli. Ale asi ne tak, jak bych si přál," povzdechl si. „No, něco tu pro tebe mám." Podal Harrymu jeho neviditelný plášť a Pobertův plánek. „Pořádně ho prostuduj, James z toho bude mít radost. Jen se nedostaň do problémů."

Zdravím,
omlouvám se, že jsem dlouho nic nevydává  ale měla jsem nabitý začátek školního roku.
Nicméně doufám, že se vám nová kapitola líbila. Děkuji za všechny komentáře a hlasy❤️
Také doufám, že vaše první školní dny byly klidné 🤗

Kajka