Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 59.

Vždy, když si Lily chtěla pročistit hlavu, bezmyšlenkovitě bloumala po hradě nebo školních pozemcích. Nohy ji samy nesly po známých cestách, které tolikrát procházela a věděla, že ji dovedou na klidné místo. Nebylo to nic konkrétního, pouze místa, kde se v tu chvíli cítila dobře a kde si mohla uspořádat myšlenky. Dnes právě takové místo našla v podobě chodby, ve které nebylo nic jiného, než stará kamenná socha draka, která byla jen o něco vyšší než Lily a za níž chodba končila. Takových bylo v Bradavicích spoustu. Prázdná neužitečná chodba, která zaručuje tolik potřebné ticho.

Lily se posadila za sochu, aby na ni nebylo vidět, a opřela si o ni týl hlavy. Měla pocit, že je zpátky ve své době, kdy se musela vypořádat s nechtěnou pozorností, kterou jí přinášely hádky s Jamesem.

Myšlenky se jí pomalu zařazovaly do dvou hlavních skupin. První se týkala ostatních žáků. Na pozornost je zvyklá, zvládne to jako obvykle. Může odpovídat na vtíravé dotazy, popřípadě jejich majitele poslat pryč. To přece umí. Bude je to zajímat jen chvíli, pak bude vše opět při starém.

Druhou skupinou byl James. Jedna z prvních myšlenek byla, že by se s ním měla usmířit, ale rychle ji vypudila. Nebude ho prosit. Dluží Lily omluvu. Nechoval se k ní spravedlivě. Byli v tom spolu, domluvili se. Věděl, co ukázání jejich vzpomínek Harrymu způsobí, a přesto souhlasil, i když nemusel. Teď si James myslí, že ho Harry nenávidí, že se mu James hnusí... Lily nemohla říct, co se Harrymu honilo v hlavě a Harry nejspíš taky nevěděl, jak se k tomu postavit. Možná pro něj bylo nejjednodušší prostě vypustit, co viděl.

Lily také nevěděla, jak tuhle situaci uchopit. Ani v nejdivočejších snech ji nenapadlo, že se ocitne v něčem takovém, a její pocity a myšlenky byly zmatené. Nedokázala je vůbec popsat.

Přemýšlela nad tím, že by to možná měla udělat jako Harry, zapomenout na minulost a soustředit se na přítomnost a na to, jací byli teď. Zapomenout a jít dál. Pomoct Jamesovi udělat totéž, ale nejdřív za ní musí přijít a požádat ji o pomoc. Nebude se mu vnucovat, pokud o ni nebude stát.

„Tohle mi přijde povědomé," ozval se za ní známý hlas. James se posadil vedle ní, stejně jako ona dřív toho dne. „Měli bychom se vrátit do společenské místnosti, za chvíli bude večerka, a ty se určitě nebudeš chtít toulat po hradě tak pozdě." Lily nedokázala poznat, jestli se ji snaží rozesmát, myslí to vážně a nebo se s ní chce jen usmířit.

„To už je tak pozdě?" podivila se Lily. Celé tělo ji bolelo z nepřirozené polohy, ve které seděla, a měla podezření, že musela usnout, protože jí nepřipadalo, že by tam seděla tak dlouho.

„Ano, měli bychom jít, než nás tu chytí Filch." Vstal a nabídl jí ruku, aby jí pomohl vstát. Lily na ni pár vteřin mlčky zírala, a když mu znovu opětovala pohled, vstala bez jeho pomoci.

„Mluvil jsem s Harrym," začal James, zatímco procházeli chodbami do nebelvírské věže.

„Ano?" zeptala se Lily kráčející o krok před ním. Pořád na něj byla naštvaná a on ještě přiléval olej do ohně, když se choval, jako by se nepohádali. Měli by si to vyříkat, křičely na ni vlastní myšlenky, ale opět je zahnala. James jí ublížil a navíc jí v hlavě stále doznívala Snapeova slova. Nemohla na ně přestat myslet, protože teď se jí zdála uvěřitelnější než předtím. Hraje si s tebou.

„Řekl mi, že se s tím dokáže vypořádat a že mě nebude soudit. Předpokládám, že tobě to taky říkal."

„Říkal," potvrdila Lily chladně. James se zarazil.

„Lily, omlouvám se za to, co jsem ti řekl. Nemyslel jsem to tak."

„Takže ti došlo, že ses choval jako pitomec? Výborně, dostaneš medaili." Sarkasmus z Lilyina hlasu přímo prýštil. Nebylo od ní hezké takhle se k němu chovat, ale věděla, že má právo se zlobit. Neudělala nic špatného a on si svou zlost vylil na ní. Tak trochu jí připomněl Snapea a nejhorší vzpomínku, kterou v myslánce viděli.

James si tohle nejspíš taky uvědomoval, protože se nezdálo, že by ho její odpověď rozzlobila. Dál pokračovali v tichosti až do prázdné společenské místnosti. Bylo zvláštní, že tu nikdo nebyl, když ještě ani nezačala večerka, ale Lily se tím nezabývala. Lily prostě chtěla odejít do své ložnice bez jediného slova, ale James ji chytil za zápěstí a otočil ji k sobě.

„Lily, poslouchej, vážně mě to mrzí. Vím, že nemůžu udělat nic, abych ta slova vrátil, ale kdybych pro tebe mohl cokoliv udělat, abych ti to vynahradil..."

Lily vyvlékla ruku z jeho sevření, otočila se a odešla. Slyšela Jamese ještě šeptat: „Dobrou noc, Lily."

Zdravím,
omlouvám se, že poslední kapitoly jsou takové krátké a bez příběhu, ale popravdě nevím, jak by se měl příběh vyvíjet až do mistrovství světa ve Famfrpálu a začátku dalšího školního roku, takže tohle vymýšlím tak nějak za pochodu.
Snad se vám nová kapitola i tak líbila.
Děkuji za všechny pěkné komentáře a hlasy❤

Kajka