Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 74.

Pytlounovi odpověděl hlasitý potlesk a jásot. Nad stadionem se objevila tabule s počátečním skóre obou týmů.

„Rád vidím, že je naše publikum tak nadšené," pokračoval Pytloun. „proto nebudu déle zdržovat. Ještě než si ale představíme naše týmy, přivítejte, prosím, jejich maskoty!"

Jako první se jim představili maskoti Bulharska. Na hřiště přicupitaly víly. Byla to nejméně stovka krásných žen. Plavé vlasy jim vlály i přes naprosté bezvětří. Stejně tak i lemy jejich šatů. Bílá pleť, zářící jako měsíc za úplňku, ostře kontrastovala s trávníkem.

Víly začaly tančit. Lily věděla, jak jejich tanec na lidi působí, a docela se bavila reakcí publika. Většina mužské části se snažila udělat něco opravdu hloupého, jen aby upoutali jejich pozornost, a to včetně Harryho. Kdyby ho Hermiona nezastavila, pravděpodobně by se vrhl přes zábradlí dolů za vílami. Lily se otočila na Jamese, aby se podívala, co provádí on, ale zdálo se, že James není nijak ovlivněný.

„Nelíbí se ti?" Šťouchla do něj loktem.

James se k ní naklonil. „Já už svou vílu našel," pronesl tak tiše, aby to slyšela jen Lily. Zasmála se. Všimla si, že si James nenápadně sundal brýle, takže víly určitě nemohl vidět. Žádný muž není imunní kouzlu víl.

Víly dotančily a stadionem se ozvalo nespokojené mumlání, ale jen do chvíle, kdy Pytloun oznámil příchod maskotů irského týmu. Nad stadionem se objevila duha a zelenozlatá záře, která se proměnila na veliký trojlístek složený ze zelených a zlatých jiskřiček. Z něj pršely těžké zlaté mince, zcela určitě leprikónské zlato, které po pár dnech zmizí. To si ale lidé buď neuvědomovali, nebo se jen chtěli připojit k zábavě, když mince chytali do rukou.

Když se trojlístek, plující nad stadionem, přiblížil až k nim, uviděla i samotné leprikóny, kteří ho tvořili s pomocí svých lucerniček. Nakonec přistáli na trávníku a posadili se na opačnou stranu hřiště než víly. A to byl konec představení.

„A teď už si představíme, samotné týmy!" zvolal Pytloun. „V čele bulharského družstva, prosím, přivítejte Dimitrova!" Bulharští fanoušci hlasitě jásali a tleskali. Pytloun pokračoval: „Jako další přichází Ivanovová! Zograf! Levski! Vulčanov! Volkov! A samozřejmě... Krum!" S vykřiknutím posledního jména aplaus zesílil, zatímco hráči v červených hábitech kroužili nad tribunami.

Pak následoval výčet hráčů Irska: „Connolly! Ryan! Troy! Mulletová! Moranová! Quigley! Lynch!"

Jako poslední byl představen rozhodčí – egyptský kouzelník Hasan Mustafa. Ve svém zlatém hábitu dokonale ladil s tribunami.

Zápas začal. Lily famfrpálu zas tak nerozuměla, takže pro ni byly veškeré finty a další kousky, které jí James pojmenovával a popisoval, naprosto neznámé. Jeho nadšení se přelévalo i do ní, takže i když vnímala jen řadu odborných a někdy i komplikovaných názvů, bavilo ji ho poslouchat.

Vše probíhalo tak rychle, že Pytloun ani nestíhal komentovat, pouze vykřikoval jména hráčů právě držících Camrál. V jednu chvíli se oba chytači – Krum a Lynch – vrhli střemhlav dolů. Lily zalapala po dechu, když Lynch plnou rychlostí narazil do země. James vedle ní vykřikl: „Vždyť tam nic nebylo!"

A tak to pokračovalo dál. Camrál šel od hráče k hráči. Potlouky létaly všemi směry. Zlatonka nebyla nikde vidět. Na hřišti se míhaly červené a zelené skvrny. Skóre bylo 170:10, když Lynch znovu vyrazil k zemi. Krum se vrhl za ním. I když měl Lynch značný náskok, Krum ho rychle doháněl. Zlatonka se třpytila těsně nad trávníkem a oba soupeři k ní dorazili téměř nastejno. Krum byl přece jen o něco rychlejší. Lynch, který se nepoučil ze své předchozí chyby, se už podruhé za dnešní večer srazil se zemí, a Krum mával zdviženou pěstí, ve které musel svírat Zlatonku. Skóre se změnilo na 170:160, což znamenalo vítězství Irska.

Když si to irští fanoušci uvědomili, začali radostně výskat a křičet.

„Irsko je vítězem letošního mistrovství!" vykřikl Pytloun, když se vzpamatoval. „Naprosto neuvěřitelné! S tímhle dnes jistě nikdo nepočítal. Krum chytil Zlatonku, ale přesto vyhrálo Irsko!"

„Proč to vůbec udělal?" křičel Ron přes všeobecný jásot. „Vždyť Irsko vedlo o sto šedesát bodů. I se sto padesáti body za chycení Zlatonky Bulharsko prohraje a Krum to věděl. Tak proč?"

„Věděl, že nemají šanci," odpověděl mu Harry.

Začala hrát irská hymna. Irští hráči kroužili nad stadionem ve vítězném kolečku. Bulhaři se sletěli ke Krumovi. Ačkoli se zdáli skleslí, že rozhodl o ukončení zápasu a nedal jim šanci vyhrát, nezkoušeli se se svým nejlepším hráčem hádat.

„Vítěze prosím, aby si přišel pro pohár," řekl Pytloun. „A než se k nám zde připojí, zatleskejme i poraženému, který tak udatně bojoval. Hráči, pojďte k nám, prosím!"

Jako první do lóže vstoupil bulharský tým. Podali si ruce s oběma ministry. Pak uvolnili místo Irům. Popletal slavnostně vzal do rukou velký zlatý pohár a předal ho irskému kapitánovi.

Ještě než odešli zpátky do tábora, Lily si všimla, že Fred a George si odchytili Pytlouna. Vyhráli svou sázku, která měla tak malou šanci na úspěch. Ludo Pytloun jim s velkým a poněkud falešným úsměvem odsypával značnou hromádku velkých zlatých mincí.

Když se dvojčata opět připojila k jejich skupince, celá zářila. James se na ně zazubil: „Vsadím se, že vím, na co je použijete."

„Hádáš naprosto správně, Jamesi!"

Asi za půl hodiny už měli jejich stany na dohled. Všude byl slyšet zpěv a smích. Vzhledem k rámusu všude kolem by stejně neusnuli, takže jim pan Weasley dovolil dát si šálek kakaa, než půjdou spát a než se vše alespoň trochu uklidní. Ale nezdálo se, že by oslavy měly skončit brzy.

Povídali si, rozebírali zápas, pili kakao. Fred, George a James ji dokonce zasvětili do plánů na Kratochvilné kouzelnické kejkle a Lily musela přiznat, že některé věci byly opravdu povedené.

„Takže na to použijete ty peníze od Pytlouna? Abyste rozjeli obchod?" zeptala se Lily.

„Přesně tak! Bude to určitě ohromné. Možná překonáme i Taškáře!" odpověděl jí George nadšeně.

Už bylo opravdu pozdě, když šli spát. Lily odešla spolu s Hermionou a Ginny do vedlejšího stanu. Děvčata si vzala palandu, zatímco Lily si lehla na zem do spacáku. Jako opravdové kempování, pomyslela si Lily. Za látkou stanu viděla poletovat světla leprikónských luceren. V uších jí zněla irská hymna, které ani za mák nerozuměla, zpívaná nějakým opilcem venku. Pomalu se propadla do snění.

Zdravím,
moc se omlouvám za čekání, ale já se jednou napravím :D
Děkuji za všechny hezké komentáře a hlasy ❤

Kajka