Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 52.

Stáli v prostoru mezi dvěma vzpomínkami, jako by jim myslánka chtěla dát čas na rozmluvu a přípravu na to, co přijde. Harry se k nim trochu nejistě otočil. Jeho pohled na chvíli zalétl k jejich spojeným rukám.

„To byl opravdu Snape?!"

„Ano," odpověděla Lily. „Ne vždy byl tak chladný a děsivý. Proto to byl jeden z mých nejlepších přátel, než se chytil špatné společnosti."

Harry pomalu přikývl. Pak se znova zeptal: „Teta Petunie se chtěla stát čarodějkou? Vždycky mi připadalo, že kouzla nesnáší, protože podle ní nejsou normální."

„Myslím, že to bylo trochu od obojího. Byla, a asi stále i je, rozpolcená mezi touhou po normálnosti a tím, že ji kouzla přitahují. Doufala jsem, že ji to pustí, až budeme starší, ale nestalo se tak. A nedokázala to nechat za sebou ani po mé smrti."

„Když jsem zjistil, že jsem čaroděj, řekla mi, že vaši rodiče byli pyšní, že mají čarodějku v rodině. Prý o tobě pořád mluvili. Možná taky žárlila na pozornost, kterou jsi dostávala?"

„Našemu vztahu to určitě nepomohlo..."

Další vzpomínka se odehrávala v kupé bradavického expresu. Seděli tam hned čtyři jedenáctiletí studenti. Harry věnoval pozornost pouze dvěma z nich, Lily a Severusovi. Lily měla stále červené oči, ale neplakala.

Další dva chlapci v kupé byli James Potter a Sirius Black. První setkání přátel i nepřátel. Tady ve vlaku se utvořili Pobertové. A už od začátku měli za nepřítele Severuse. Změnilo by se něco, kdyby ho tehdy nechali na pokoji?

V této chvíli si Severuse ani Lily nevšímali.

Podívala se na Jamese, který upíral pohled na své mladší já. Věděl, co přijde. To, na co rozhodně není pyšný.

Lily neposlouchala, o čem se baví chlapci, důležitý byl rozhovor mezi ní a Sevem.

„Už se netrap, Lily. Bude to dobré. Teď konečně budeme s lidmi, jako jsme my."

„Ale pořád je to moje sestra."

„A bude to tvoje sestra, i až se vrátíš. Teď si tím nekaž náladu." Odmlčel se. „Opakuj si: Jedeme do Bradavic!" Lily se pousmála. „A až se dostaneme do Zmijozelu..."

Tak a bylo to. Ta jediná poznámka stačila k zažehnutí jiskry nenávisti. Lily, James i Harry se otočili k mladšímu Jamesovi, který se nezdržel komentáře. Starší James si rukou nervózně zajel do vlasů.

„Do Zmijozelu?!" zeptal se znechuceně. „To se vážně chcete dostat do Zmijozelu?"

„Jo," řekl Severus nevzrušeně. „Máš s tím problém?"

„Ne, vůbec ne," odvětil jízlivě James. „Jen neznám nikoho, kdo by tam chtěl dobrovolně."

„Celá moje rodina si přeje, abych se tam dostal, a jestli se mi to nepovede, nejspíš mě vydědí," prohodil Sirius sedící naproti Jamesovi jakoby nic. James se na něj tázavě podíval. „Neřekl jsem, že se chci dostat do Zmijozelu," uklidnil ho Sirius. „Mnohem víc bych si přál být v Nebelvíru."

„Tak tenhle výběr ti schvaluju. Do Nebelvíru se dostanou jen ti nejodvážnější, tak uvidíme."

„Je vidět, na čem ti záleží..." zamumlal Severus.

„Co jsi říkal?"

„Jestli si myslíš, že odvaha a zbrklost je důležitější než zdravý rozum..."

„Tak rozumu asi moc nemáš, když se chceš přidat ke koleji pána zla. A nebo to ti velí zdravý rozum?" zeptal se Sirius. Spolu s Jamesem se uchechtli.